Záběry z finále juniorky Australian Open obletěly svět. Zásluhu na tom měl šestnáctiletý český tenista Jakub Menšík (16). Nevzdal to. Bitvu o titul trvající tři hodiny a 43 minut dokončil zcela vyčerpán a v křečích. Velkolepou arénu Roda Lavera opouštěl na vozíku i za potlesku amerického vítěze Bruna Kuzuhary. „Věděl jsem, že chci zápas dohrát za každou cenu,“ popisoval mladý bojovník po návratu z Melbourne.
Když ve čtvrtek po delší době navštívil prostějovské Gymnázium Jiřího Wolkera, mohl si připadat jako skutečný šampion. Pohár za vítězství na Australian Open sice domů na Hanou nepřivezl, finále se světovou jedničkou prohrál těsně 6:7, 7:6 a 5:7.
Za hrdinské vystoupení však sklidil uznání širokého okolí. „I učitelky říkaly, že fandily. Jsem rád, že to všichni tak sledují. Je to neskutečné,“ usmíval se aktuálně třetí hráč juniorského žebříčku a obrovský přislib českého tenisu.
Po příletu z Austrálie jste zmínil, že vaším vzorem je Novak Djokovič. Manažer prostějovského klubu Miroslav Černošek ve vás ale vidí nového Tomáše Berdycha. Co na to říkáte?
„Je to pro mě čest, Tomáš byl jedním z nejlepších českých tenistů. Když mi bylo pět nebo šest let, hodně jsem se na něj díval, to probíhala zrovna jeho nejslavnější éra. Byl to můj vzor hned po Djokovičovi. Ke sportu mě tak trochu přivedl i on, takže je to moc pěkné přirovnání. Jsem moc rád, že můžu jít v jeho šlépějích a hrát za Prostějov.“
Setkali jste se? Sbíral jste mu třeba míčky při zápasech?
„Ano, při tenisové extralize. Když mi bylo osm nebo devět, sbíral jsem mu míčky, nosil mu ručníky a v uvozovkách jsem se o něj staral. (usmívá se) Taky jsme si během několika akcí v našem klubu mohli zahrát s ním, s Radkem Štěpánkem nebo i s Ivanem Lendlem. Mám z toho moc pěkné vzpomínky.“
Uběhlo několik let a už jste si zahrál na velkém stadionu finále juniorky Australian Open. Jste nadšený, jak se kariéra vyvíjí?
„Je to pro mě úspěch, ale i motivace do dalších bojů, abych se jednou dostal do finále i v dospělých.“
Po vzoru zmiňovaného idolu Novaka Djokoviče?
„Nemám úplně naplánované tituly, které vyhraju. (směje se) Přiblížit se k němu bude velice těžké. Cíl je hodně vysoko stanovený, protože Djokovič patří mezi nejlepší hráče současnosti i historie. Ale je to můj vzor a budu se snažit vyrovnat jeho výsledkům.“
Maloval jste si, že přivezete juniorský titul z Melbourne?
„Ambice byly nejvyšší. Bohužel mě ke konci finále zastihly zdravotní problémy. Do posledního míčku jsem věřil, že zápas dokážu vyhrát, i když jsem skoro nebyl schopný postavit se na nohy. Snažil jsem se bojovat a vymáčknout ze sebe poslední zbytek sil.“
Byla cesta turnajem při premiéře v Austrálii velkým zážitkem?
„Finále se letos hrálo poprvé v Rod Laver aréně. Velkým snem bylo se tam dostat. V moment, kdy jsem nastoupil na kurt, na mě dýchla atmosféra. Byla to čest hrát tam, kde všechny tenisové legendy. Zápas přede mnou nastoupil Rafael Nadal s Matteem Berrettinim, takže atmosféra byla neuvěřitelná.“
Konec finále, kdy jste nemohl na nohy, ale dál bojoval, byl jeden z nejsilnějších momentů turnaje. Vnímal jste ohlasy?
„Po zápase se ozvalo hodně lidí, měl jsem spoustu SMS i telefonátů. Byl jsem nadšený, že to sledovali a že si na mě vzpomněli. Jsem rád, že mám kolem sebe lidi, kteří mě dokážou podpořit v takové situaci. Byl to jeden z pěkných momentů, ale po zápase jsem byl zklamaný, že to nevyšlo. Když jsem se pak díval zpětně, už to beru spíš pozitivně. Tahle prohra mě posune dál.“
Rodiče trávili noci u přenosů. Je u vás doma tenis tématem číslo jedna?
„S rodiči se o tenise bavíme rozhodně víc než o škole. (usmívá se) Taťka mě posouvá nejvíc, od malička je po mém boku, to samé mamka. Oba jsou do tenisu zažraní skoro jako já. Je neuvěřitelné, co všechno pro mě udělali. Nesmírně si toho vážím, protože každý takové štěstí nemá.“
Před sezonou jste si stanovil, že letos chcete vybojovat dva juniorské grandslamy. Cíl stále platí?
„Předsevzetí jsem si dal před Novým rokem. To jsem ale ještě nevěděl, že asi už nejspíš nepoletím do New Yorku (na juniorské US Open) a budu mít jiný program. Měl jsem tedy už jen tři možnosti, a teď to nevyšlo. Bude velice těžké se znovu probojovat do finále, byl bych velice rád, kdyby se mi jednou podařilo odnést titul z grandslamu. Dva tituly? To by bylo krásné. Nic není nemožné.“
V nejbližší době vás ale čekají mužské turnaje kategorie Futures. Bude výzva se na nich etablovat?
„Přestup z juniorské do profesionální kategorie je obrovský krok. Kdybych porovnal turnaje Futures s grandslamy, tak úroveň organizace a prostředí je trochu horší. Grandslam je svátek tenisu, skvěle organizovaný turnaj. Na Futures teď bude část mé kariéry, čeká mě další velký krok.“
V kolika letech byste si přál proniknout do elitní stovky světového žebříčku?
„Trenér mi říkal, že ve světové stovce se prostřídá pět až sedm lidí za rok. Je náročné se mezi ně dostat. Nemám nastaveno, kdy by se to mělo podařit, ale dostat se tam ještě v devatenácti, by bylo skvělé. Všichni, kteří jsou v top 10, se tam dostali ještě před dvacátým rokem. Zatím nemám žádný ATP bod, takže jsem si vědom, že je to kus náročné práce.“
Očima experta Tomáše Josefuse, šéftrenéra prostějovské mládeže |
|
Konkurence mezi muži je obrovská |
Témata:
sport, Jakub Menšík, tenis, finále, Novak Djoković, Asociace profesionálních tenistů, US Open, Austrálie, sportovní soutěž, Australian Open, Melbourne, Jiří Wolker, Tenis na Heureka.cz
Související články
