Djokovič a jeho kouzlo v Austrálii? Sílu mu dodává i přítel z botanické zahrady
Ač se letos jeví při Australian Open zranitelně, stále zůstává největším favoritem na titul. Novak Djokovič si touží po jedenácté v kariéře sáhnout na pohár Normana Brookese, jež patří šampionovi melbournského grandslamu. A při téhle cestě se bude držet dál svého rituálu, který praktikuje již patnáct let. V místní botanické zahradě navštěvuje svého přítele – strom. Tenhle vztah je prý jedním z jeho australských kouzel.
Prastarý fíkovník navštívil i po těžké bitvě prvního kola s osmnáctiletým Chorvatem Dinem Prižmičem. „Miluji jeho kořeny, kmen i větve. Už před lety jsem po něm začal lézt. Cítím se s ním spojený,“ popsal Djokovič, jenž si dal dobrý pozor, aby nebyl příliš konkrétní a neprozradil, kde přesně strom roste. Stát se z něj atrakce je to poslední, co by svému „příteli“ přál. „Rád bych si udržel soukromí, když ho navštěvuji,“ uvedl.
Už před sedmi lety však sdílel na Instagramu jeho fotografii a vyznal se z obdivu k přírodě. „Tenhle strom je tu léta, mnohem déle než my všichni. Představte si, kolik energie a moudrosti v něm musí být. Za každou chvilku ve spojení s přírodou jsem tak vděčný,“ napsal tehdy.
Botanickou zahradu v Melbourne považuje za opravdový poklad. „Tak rád se tam sám procházím, objímám stromy, lezu po nich. Nevím, jestli to je důvod mých australských úspěchů, ale po každé návštěvě se cítím moc dobře,“ líčil šestatřicetiletý srbský tenista, jenž razí holystický přístup k životu.
Studuje východní medicínu i filozofii, zmiňuje při tom svou oblíbenou demonstraci přenosu energií. Výzkumník vezme dvě sklenice vody, na jednu vysílá pozitivní energii (lásku, radost, štěstí) a na druhou negativní (vztek, strach, nepřátelství). Po pár dnech je prý voda v první sklenici stále čistá, kdežto v druhé se zakalí do zelena. „Zní to bláznivě?“ píše Djokovič v knize Serve to win. „Ale pro mě je to důkaz, že všechny věci na světě sdílí určitý druh energie.“
Už léta je Djokovič vegetariánem. Zavrhl kofein (kromě příležitostných energetických gelů před zápasem), spí minimálně sedm až osm hodin denně. Meditujte, cvičí jógu a tai-či, užívá melatoninové doplňky pro lepší regulaci spánku. Měří si hladinu stresu a o všem si vede deník.
Djokovičovou specialitou je údajně manukový med z Nového Zélandu. Tomu se říká „med na druhou“ a má skvělé antibakteriální účinky (v některých případech údajně lepší než antibiotika) bez vedlejších účinků.
Djokovič věří na telepatii a telekinezi, nazývá je darem shůry. Spolupracoval i s Pepe Imazem, bývalým tenistou a pro některé šarlatánem, jehož techniky tréninku zahrnovaly například dlouhá objetí. Když hraje Wimbledon, chodí prý meditovat k nedalekému buddhistickému chrámu.
Nejlepší tenista historie je jednoduše výjimečný v mnoha ohledech.
