PŘÍMO ZE SEVILLY | V pětadvaceti letech je nejmladším členem trenérského štábu při finálovém turnaji tenisového Billie Jean King Cupu. Když Markéta Vondroušová potřebovala ve středu dopoledne sparing na trénink, ochotně se ho ujal. Vždyť ještě loni Antonín Bolardt zkoušel sám prorazit mezi profíky, od letoška už ale stojí na druhé straně barikády. Od dubna koučuje Marii Bouzkovou a z titulu téhle funkce také přicestoval do Sevilly. Navázal tak na svého stejnojmenného dědu, jenž v komunistických dobách působil coby nehrající kapitán Davis Cupu a v roce 1980 byl u prvního zisku salátové mísy.
Jak dopadl trénink s Markétou Vondroušovou? Dostala na frak?
„Moc na frak nedostala. (úsměv) Včera jsme skončili hrozně pozdě. Některé holky odpočívaly. Nebylo na výběr, tak jsem naskočil já.“
S Markétou se znáte dlouho, že?
„Asi od osmi let. Hráli jsme spolu v klubu, družstva. Vzpomínal jsem, že když jsem si jednou v mladších žácích zapomněl boty, hrál jsem v Markétiných.“
Stejné vzpomínky máte i s Marií Bouzkovou, jejímž trenérem jste poslední měsíce.
„Taky se známe snad od osmi. Rozumíme si mimo kurt i na něm, jsme si věkově blízko. Je to výhoda i nevýhoda. Mezi trenérem a hráčkou by měl být určitý respekt. My máme spíše kamarádský vztah. Některé věci jsou tak těžší, některé zase lehčí.“
Těžko si představit, že by někoho Bouzková nerespektovala a odmlouvala…
„Tak jsem to nemyslel. Ale někteří starší a zkušenější trenéři mají tvrdou ruku. Od nich pak třeba hráčky berou rady líp. My se o tenise spíš víc bavíme a domlouváme společně.“
Máte známé tenisové jméno. Jaké bylo s ním vyrůstat?
„Moc o té rodinné historii nevím. Že děda vyhrál Davis Cup a působil na svazu, to jo. Táta taky. Některou dobu to nebylo úplně jednoduché. Myslím, že jsem od pár lidí schytával některé věci, aniž bych za něco třeba mohl. Nějak jsem to ale nikdy neřešil.“
Co jste schytával? Vracela se vám rozporuplná pověst členů rodiny, kteří zastávali vysoké tenisové funkce v době totality?
„Asi to nebudu rozmazávat…“
K tenisu jste měl ale díky rodinné historii blízko, ne?
„Rozhodně. Byl jsem k němu od malička vedený. Hrál jsem i fotbal, týmové sporty mám radši, ale tenis mi šel asi víc. Sám nevím. Je to dávno. Prostě jsem si vybral tenis. Možná tam byl i nějaký tlak, nevím.“
V žebříčku jste se dostal nejvýš do sedmé stovky. Jak se zrodil přechod na trenérskou stranu?
„V mužském tenise je to strašně těžké. A já byl furt zraněný. Není to sranda. Už vloni jsem jezdil s Andy Paulsonem jako trenér. Objížděli jsme spolu nějaké futury, takže jsem si i občas zahrál. Když pak přišla nabídka od Marušky, neváhal jsem, chtěl jsem jí pomoct a šel jsem. Byla to podle mě dobrá volba.“
Coby kouč jste se zapsal dobře, Bouzkové jste pomohl otočit sezonu k lepšímu. Jak ji hodnotíte?
„Začali jsme v dubnu v Portugalsku na stovce, kam jsem přijel. Znám ji od mala, vždy jsem ji sledoval, a když byla v Praze, trénovali jsme spolu. Chtěl jsem jí pomoct, ale začátek nebyl jednoduchý, nebyla úplně ve formě, ale nějakým způsobem se do ní dostala. Škoda, že se v průběhu sezony ještě zranila. I tak hodnotím její rok velmi dobře.“
Tečku za ním udělala skvělým finále v čínském Nan-čchangu a v úterý v Seville zapsala vítězný bod proti Švýcarkám.
„Jsem za to hrozně rád. Myslím, že si zaslouží takhle ukončit sezonu. Jsem rád, že včera nastoupila a reprezentovala Českou republiku. Hrozně ráda hraje před českým publikem a pro Česko.“
Témata:
trenér, sport, Marie Bouzková, tenis, Billie Jean King Cup, Antonín Bolardt, Sport na Heureka.cz
Související články
