Když vidí vlajku s hvězdami a pruhy, vybaví se jí krásné zážitky. Kateřina Siniaková je expertkou na týmové souboje s USA. Před pěti lety rozhodla dvěma body pražské finále se Spojenými státy, loni v Glasgow postupovým bodem přes Coco Gauffovou poslala tým do semifinále. Její služby budou klíčové i dnes v Seville, kde se Češky (od 16.00) při finálovém turnaji BJK Cupu střetnou s Američankami opět o účast mezi kvartetem nejlepších.
Zase přepnula do módu Terminátor, jak jí v týmu od loňska přezdívají. Pondělní přílet z Mexika, v úterý vítězný debl proti Švýcarkám. A od té doby pečlivá příprava na vyvrcholení tenisového mistrovství světa, v němž by sedmadvacetiletá Kateřina Siniaková ráda podtrhla vydařený konec sezony.
Jak se vám líbí přezdívka Terminátor, kterou jste dostala loni?
„Letos jsem ji ještě neslyšela. Jsem jenom ráda, že mě tak holky vnímají. Mám výhodu, že mi přelety a časové posuny nedělají problém. To je velké štěstí. Česko vždy moc ráda reprezentuji. Skvělé, že jsem zdravá, jsem tu s týmem a můžu být Terminátor.“ (smích)
Vážně na vás nedoléhá únava?
„Snadné to není, ale cítím se dobře. Po deblu jsem byla unavená, pobolívala mě záda. Ale vyspala jsem se z toho a byla zase fresh. Já dobře spím, to je velká výhoda.“
Nevzal vám trochu náladu Turnaj mistryň, nepovedený výsledkově i organizačně?
„Co bylo, to se už nevrátí. Mrzí mě, jak to celé probíhalo. Ale momentálně jsem hlavou tady v Seville a chci uhrát dobrý výsledek.“
K tomu potřebujete v pátek zdolat tým USA, podruhé za sebou čeká dva historicky nejúspěšnější týmy v BJK Cupu a favority turnaje souboj o všechno už ve skupině.
„Bohužel. Los si s námi zase pohrál, musíme to přijmout tak, jak to je. My říkáme, že máme těžkou skupinu. Američanky to mají stejně, také nejsou nadšené.“
Vám se proti nim v týmových soutěžích ale daří. Na jaký mač nejvíc vzpomínáte?
„Na pražské finále 2018 s Keninovou. Je pro mě nezapomenutelné. Hrálo se nahoru dolů, spousta emocí, ten bod rozhodl o naší výhře. A co mu předcházelo! Myslela jsem si, že do týmu jedu jako čtvrtá jen do debla, a najednou jsem byla první singlistka. Ta trofej pro mě hodně znamená. Když jsem byla malá, vždycky jsem holky sledovala a najednou to stálo celé na mě.“
Navíc ve vyprodané O2 Areně…
„Nikdy nezapomenu na plnou arénu a atmosféru, když jsem nastoupila na kurt. Velká škoda, že se formát změnil a my o tohle přišly. Na žádném jiném turnaji jsem takovou atmosféru nezažila. Lidi mě hnali, stáli za mnou, i když se nedařilo. A já byla strašně nervózní, protože jsem jim chtěla dokázat, že na to mám. Jsem vděčná, že jsem něco takového mohla zažít.“
Od roku 2018 už Česko další pohár nevyhrálo. Je těžší zvítězit v novém turnajovém modelu?
„Pro nás ano. Byli jsme jednou z mála zemí, která má všechny hráčky kvalitní. Teď je to postavené tak, že stačí mít v týmu jednu skvělou tenistku. A když se hraje v deblu bez výhod a se supertiebreakem, sát se může cokoliv. Nemusíte mít celý tým našlapaný, stačí jedna, která to podrží.“
Vy hrací systém bez výhod nemáte s Barborou Krejčíkovou rády, že?
„Ne, protože smazává rozdíly. Proč se tak nehraje v singlu? Neukáže se skutečná kvalita, může se stát cokoliv.“
Český tým přesto věří v sílu svého deblu – vás a Barbory Krejčíkové. V druhé půlce roku jste však nebyly zdaleka tak dominantní jako dřív. Čím to?
„Obě jsme byly zraněné. Kvůli tomu jsme přišly o Paříž a Wimbledon, což byly vždycky turnaje, z kterých jsme těžily. Neobjíždíme spolu dvacet turnajů za sezonu, takže nám chyběly společné zápasy. Hledaly jsme se. Taky to může být tím, že už nás všichni znají. Pořád vznikají různé nové týmy, holky zkoušejí nové věci, trénují jen debla. My ho naopak netrénujeme vůbec. Držet se pořád na vrcholu za takové situace situace je prostě složité. Horší výsledky byla shoda okolností i ukázka, že jsme jenom lidi.“
Motivaci do čtyřhry máte stále stejnou?
„Určitě. Debla mám moc ráda, baví mě. V tenise jste stále sám a čtyřhra je jediná příležitost, kdy můžete spoléhat na druhého. Doufám, že se mi v něm bude dařit i nadále.“
Závěr sezony vám naopak skvěle vyšel v singlu. V Asii jste v posledních dvou turnajích zapsala finále a pak titul.
„Přitom když jsem letěla do Číny, takový konec jsem vůbec nečekala. Vždyť já bojovala o to, abych se vůbec udržela ve stovce.“
A teď jste pětačtyřicátá.
„Jsem nadšená, jak to dopadlo. Po americké šňůře jsem byla celá nesvá. Měla jsem za sebou dobré zápasy, ale nevyhrávala je. Nakonec to klaplo v Asii a ukázala jsem se. Všechno se mi sešlo, měla jsem i štěstí.“
Nakonec končíte sezonu se dvěma tituly a jen čtrnáct příček od kariérního maxima na žebříčku. Spokojenost?
„Nakonec super sezona, kterou jsem otočila po nepovedeném začátku a dlouhých problémech se zápěstím. Vždyť já se tehdy bála, jestli se vůbec ještě vrátím. Potíže se mi vracely, hrála jsem s bolestí. Doteď se vlastně nepřišlo na to, čím to bylo. O to jsem nadšenější, jak rok končí.“
Tým USA |
||
| Věk | Žebříček WTA | |
| Sofia Keninová | 24 | 33. |
| Sloane Stephensová | 30 | 48. |
| Peyton Stearnsová | 22 | 53. |
| Danielle Collinsová | 29 | 55. |
| Taylor Townsendová | 27 | 80. |
Témata:
sport, Kateřina Siniaková, tenis, BJK Cup, USA, Ženská tenisová asociace, Sloane Stephensová, Sofia Keninová, Taylor Townsendová, Sport na Heureka.cz
Související články
