129 zápasů, dva měsíce v Asii. Přesto Terminátor Siniaková reprezentuje
PŘÍMO Z MÁLAGY | Při zmínce o tom, že je v osmadvaceti nejstarší a jasně nejzkušenější hráčkou výběru kapitána Petra Pály při finále BJK Cupu, se Kateřina Siniaková zachmuřila. „Zní hrozně, že jsem nejstarší. Určitě si tak nepřipadám,“ namítla dvojnásobná olympijská vítězka a světová deblová jednička. Povahu věčně mladé Terminátorky bojující do umdlení potvrzuje i letos. V nohách má během sezony už 129 ostrých zápasů, po dvou měsících strávených na akcích v Asii a při Turnaji mistryň v Rijádu se jen na dva dny otočila doma, aby se obratem vydala hrát za Česko do Málagy. „Bylo by mi líto, kdybych neletěla reprezentovat,“ líčila jediná šampionka BJK Cupu v současném českém výběru.
Začněme velkou gratulací. Účastí ve finále Turnaje mistryň v Rijádu jste stvrdila fakt, že počtvrté zakončíte sezonu jako deblová jednička. Pouze Martina Navrátilová to zvládla v historii víckrát (5x). Co pro vás takový úspěch znamená?
„Hrozně mile mě zaskočil už jen ten fakt, že jsem mohla o jedničku bojovat. Už v Asii jsem věděla, že na ni mám šanci, myšlenky mi tím směrem utíkaly. Povedlo se a moc si toho vážím. Dokázat to počtvrté, to se podaří málokomu. Člověk si to uvědomí, až když se to někde dočte. Je to moc příjemný pocit.“
Zvlášť po tak turbulentní sezoně, kdy jste vystřídala na turnajích sedm různých parťaček. Překonal první rok po konci spolupráce s Barborou Krejčíkovou očekávání?
„Když se mi v dubnu zranila Storm (Australanka Hunterová, s kterou byla domluvena na sezonu), tak jsem něco takového rozhodně nečekala. Vůbec jsem nevěděla, co se bude dít. Takže ano, takový rok byl nad očekávání. Vzhledem k tomu, jak byl komplikovaný, dopadl skvěle.“
S Coco Gauffovou jste vyhrála Roland Garros, po boku Taylor Townsendové zase Wimbledon. S kým budete hrát příští rok?
„Doufám, že čtyři grandslamy odjedu s jednou parťačkou. Ano, jsem domluvená s Taylor i na příští sezonu. Sedly jsme si, na kurtě máme pohodičku, už umí i dvě česká slovíčka. Věřím, že příští sezona se bude vyvíjet trochu jinak, že budeme mít víc šancí spolu hrát a vše snad bude klapat.“
V sezoně máte odehráno astronomických 129 zápasů. Drží ještě tělo?
„To číslo zní hrozně, ale jsem moc ráda, že to zvládám a cítím se fit. Co se týče programu turnajů, musím být už pečlivější. Je už znát, že dlouhé cesty jsou náročné. Ale tělo pořád spolupracuje. Co se týče zdravotních potíží, byla tahle sezona určitě lepší než ty předchozí.“
Přesto – nepřemýšlela jste, že byste vynechala finále BJK Cupu, kam jezdíte po Turnaji mistryň rok co rok a hrajete ho na krev?
„Ne že bych o tom už nepřemýšlela, ale když jsem zdravá, bylo by mi líto vynechat. Ráda reprezentuju, s týmem už jsem toho hodně zažila. Tenis je individuální sport, takže mám tuhle akci moc ráda a mrzelo by mě, kdybych na ní nebyla. Samozřejmě už nejsem nejmladší, takže se může v budoucnu stát cokoli. Ale zatím držím, takže jsem tady.“
Nemělo by zapadnout, že poté, co jste byla za poslední dva měsíce doma jen dva dny…
„Poslední výjezd už byl trochu moc. Odletěla jsem 12. září a vrátila se po Rijádu domů 10. listopadu na dva dny, abych si vyměnila věci. Takový výlet do Asie už nebudu opakovat. Jenže nevěděla jsem, že nám WTA udělala nové pravidlo a nemohu hrát týden před Masters turnaj WTA 250. Takže jsem nemohla obhajovat finále v Hong Kongu. Jenže už jsem měla celou cestu naplánovanou, zařízené letenky. Tak jsem se nakonec nevracela a byla z domova strašnou dobu.“
A když jste po dvou dnech v Praze zamířila do Málagy, město čelilo povodním.
„Přiletěla jsem a nikdo nás nechtěl vyzvednout na letišti, protože to bylo zakázané. Tak jsme si říkali: Oukej, zůstaneme na letišti. Ale naštěstí taxikáři fungovali v pohodě a dostali jsme se na hotel.“
Jste připravená nastoupit i do singlu?
„Ano. Vždycky mám sil dost, takže i kdyby se dělo cokoli, tak tam v ten daný moment nechám všechno. A bude to na kapitánovi, jak rozhodne.“
Rozhodně budete ve čtvrtfinále s Polkami tahounkou deblu, pokud na něj dojde. Nastoupila byste opět s jinou parťačkou. Dá se na takový režim vůbec zvyknout?
„Spíš nedá. Každá hrajeme jinak, potřebujete si na sebe vždycky na začátku zápasu trochu zvyknout. Těžko se na něco takového připravuje. Snad už v tom mám ale praxi a zvládnu se přizpůsobit co nejrychleji.“
Jako jediná z týmu pamatujete poslední český titul z roku 2018, tehdy jste v Praze rozhodla finále s USA dvěma body ve dvouhře. Cítíte se jako lídr týmu?
„Ani ne. Myslím, že holky to zvládají skvěle. Jsem spíš ráda, že jsem takový záchytný bod, se kterým se počítá do deblu. A jestli ke mně holky vzhlíží jako ke zkušené týmové hráčce, budu ještě radši.“
Jak by nevzhlížely, jste v osmadvaceti jasně nejstarší a nejzkušenější.
„Zní hrozně, že jsem nejstarší. Určitě si tak nepřipadám. Na věku vůbec nezáleží.“
Českému výběru chybí esa jako Karolína Muchová, Barbora Krejčíková či Markéta Vondroušová. Jaký máte z jeho síly pocit?
„Myslím, že v současném formátu je možné všechno. Máme skvělý tým. Každá hráčka, která tu je, je skvělá a může porazit kohokoliv. I díky deblu, který se tu hraje bez výhod, se síla týmů vyrovnává. Vše je vážně otevřené.“
