Jen tři hodiny tenisu, vedení 2:0 na zápasy po kuriózně shodných výsledcích 6:1, 7:6. Ve Vendryni se v daviscupové kvalifikaci o semifinálovou skupinu koná rychlý proces s outsidery z Izraele. Favorizovanému Česku dala náskok 2:0 týmová jednička Jiří Lehečka. Jednatřicátý tenista světa přesvědčivě zdolal Daniela Cukiermana (465. na ATP) a radost mu jen trochu kalila malá kapacita arény ve vesničce u polských hranic, byť ze samotné atmosféry, kterou vytvořilo 1300 diváků, byl nadšený.
První set krasojízda, druhý bitva. Jak hodnotíte zápas?
„Určitě kladně. V Davis Cupu se žebříčkové rozdíly mažou, což jsem na vlastní kůži pocítil ve druhém setu. A i když jsem v koncovce nevyužil několik šancí, je pro mě cenné, že jsem byl schopný dotáhnout tiebreak a zvítězit.“
Davis Cup jste si před domácím publikem zahrál teprve podruhé v kariéře a poprvé po pěti letech. Jaký to byl zážitek?
„Ohromný. Vyhrát doma je prostě něco jiného. Po strašně dlouhé době jsme měli možnost tohle zažít a já jsem za tuto šanci moc rád. Tím, že už v Česku ani nehraju challengery, je pro mě moc cenné nastoupit před domácím publikem. Chvilkami jsem se i nabádal, abych si to opravdu užil. V tomhle je Davis Cup krásný. A je to taky jeden z důvodů, proč byla podle mě chyba, že se skoro všechny venkovní a domácí zápasy zrušily.“
Kapitán Jaroslav Navrátil chválil český kotel. Cítil jste jeho podporu z kurtu?
„Rozhodně, byl to strašně super zážitek. I organizačně je to tady skvělé. Osobně mě jen mrzelo, že diváků nemohlo přijít víc, protože kdybychom hráli ve větší hale, lidí by dorazilo o dost víc. (utkání se hraje v menší hale kvůli tomu, že je střet s Izraelci považován za rizikový). Ale taková je situace. Tohle jsou věci, které nezáleží na mně. Třeba když budeme hrát ještě lépe, tak šanci hrát před větším publikem ještě dostaneme.“
Kotel od vás z Kněžmostu nedorazil?
„Bohužel od nás žádný kotel nebyl. Měl jsem tady rodiče se sestrou, za což jsem strašně rád. A taky tu bylo plno známých, kterým jsem měl možnost lístky dát. Ale tím, že hrajeme daleko od Kněžmostu (u Mladé Boleslavi), tak pro naši vesničku není úplně jednoduché se sem dostat. Zaprvé prostě není kapacita, nejde si vybookovat 80 lístků a poslat dva autobusy, i když by třeba přijely. A roli hraje i to, že jsme u polských hranic, jsme prostě daleko.“
V Davis Cupu jste vylepšil své skóre na 8 výher a 4 porážky. Stáváte se zaběhlou týmovou jedničkou. Jak vám v téhle roli je?
„Vždycky, když nad tím popřemýšlím, tak se mi na to hezky dívá. Celkově ten proces, jakým jsme jako tým prošli a třeba já konkrétně v Davis Cupu, je strašně hezký. Po generační obměně jsme byli s Tomášem (Macháčem) lehce předhození lvům, kdy jsme jako hráči kolem první stovky, možná ještě za stovkou, hráli proti velkým jménům. Pamatuju si, když jsme hráli tři roky zpátky v Innsbrucku první finále, kde jsem nastoupil proti Norriemu, který zrovna předtím vyhrál Indian Wells. Byl jsem 140. na světě, poté jsme jeli do Argentiny, kde to bylo zase těžké. Hráli jsme proti super týmu. U nich na antuce! Zase jsme prohráli. Já jsem ale věřil, že svou pílí a touhou se zlepšit, můžu týmu nejvíc pomoct. Uplynul nějaký čas, teď tu jsme dva kluci stabilně ve stovce, Adam (Pavlásek) stabilně ve stovce debla a snažíme se využít pozice, že kvalifikace hrajeme už jako favorité.“
Povězte, jak coby týmová jednička vystupujete v šatně. Jste hlasitý hecíř, nebo spíš jdete mlčky příkladem?
(smích) „Vždycky, když se jde na kurt nebo se podaří výhra, tak jsem v šatně dost slyšet a snažím se celkově pustit emoce. Protože kdy jindy se zaradovat než na Davis Cupu. V některých věcech jsem hodně maximalista, očekávám od sebe jen to nejlepší a někdy to očekávám i od ostatních. Doufám, že mi tohle kluci nedávají za zlé, ale bavil jsem se o tom třeba i s Tomášem (Berdychem), že tohle je jedna z věcí, která nás všechny může dotáhnout k týmovému úspěchu. Doufám, že nejsem moc přísný.“
Takže po ostatních šlapete?
(smích) „Ne ne, po nikom nešlapu, všichni jsme natolik zkušení a máme vlastní týmy, abychom věděli, co je pro nás nejlepší a co máme dělat. Nikdo se nikomu do ničeho nepleteme. Ale když hrajeme třeba body, hodíme do banku sázku, ať o něco hrajeme a ještě víc se můžeme kousnout. Přeci jenom, i když se hraje o sto korun, tak nechcete prohrát. Je fajn, že do toho jdeme všichni hlava nehlava a snažíme se na kurtu nechat maximum.“
Co vám v téhle fázi kariéry dávají daviscupové týdny?
„Vnímám je celkově pozitivně i směrem k dalším týdnům. Máme tady super servis, všichni z realizačního týmu dělají, co můžou. Je o nás skvěle postaráno, můžeme hodiny natrénovat a ještě je v týmu pohoda a sranda. Mně to opravdu pomáhá.“
Témata:
sport, tenis, Česko, Argentina, Asociace profesionálních tenistů, Davis Cup, Jaroslav Navrátil, Izrael, Jiří Lehečka, Indian Wells Masters, Vendryně, Kněžmost, Tenis na Heureka.cz
Související články
