Šílení z Agassiho i rány míčkem. Sudí o chování hvězd: Federer je gentleman
Jakákoliv tenisová akce v Ostravě? Dřív nebo později narazíte na Kateřinu Dymanusovou. Bývalá hráčka, kterou trénovala maminka Ivana Lendla, a mezinárodní rozhodčí se zkušenostmi z Wimbledonu, olympiády v Aténách nebo z Davis Cupů, nechybí ani na J&T Banka Ostrava Open. Jen s tím rozdílem, že židli tenisové rozhodčí tentokrát vyměnila za místo v akreditačním středisku.
V tréninku porazila Ivana Lendla. S kolegyněmi se nechávala unášet kouzlem Andrého Agassiho, přestože už za ním nevlály dlouhé vlasy, když přijel v roce 1998 na IPB Czech Indoor do Ostravy. Nebo rozdýchávala pecku Andyho Roddicka po jeho dělovém podání. Kateřina Dymanusová má nač vzpomínat. A do paměti už si ukládá i špičkově obsazený turnaj J&T Banka Ostrava Open.
„Strašně nás všechny mrzí, že tady nemohou být diváci, kteří by udělali klasickou atmosféru, na jakou jsme vždycky bývali z Ostravy zvyklí,“ říká na úvod. „Ty holky by si to zasloužily, hrají parádní tenis. Žádný potlesk, žádné povzdechy. Na druhou stranu, když teď mají i lajnoví rozhodčí roušky přes obličej, aspoň je lidi nepoznají. Když dneska uděláte chybu, hned na vás najede televize, obličej přes celou obrazovku. To mi pak mamka hlásí - byla jsi v televizi, udělala jsi chybu.“
Naopak je to pochopitelně příjemnější. „Těsný balon, hráč si bere Jestřábí oko, kamera zoomuje a vy máte srdce až v krku. Když se ukáže, že jste měla pravdu, lidi zatleskají. Nejpříjemnější jsou v tomto na Wimbledonu, tam dokážou vřele ocenit i rozhodčí.“
Přísná paní Lendlová
Tenisovou rozhodčí je Kateřina Dymanusová přes dvacet pět let. V dětství, ještě pod dívčím jménem Schöngutová, hrála za NHKG Ostrava. Na kurtech v Komenského sadech se potkávala i s Ivanem Lendlem.
„Byl o pět roků starší, jeho maminka mě chvíli trénovala a jednou mi dokonce přikázala hrát proti Ivanovi,“ vzpomíná na legendárního tenistu. „Měl namoženou nebo zraněnou ruku, takže nás v rámci kompenzačního tréninku postavila proti sobě, Ivan hrál druhou rukou. Vyhrála jsem 7:5, takže vlastně můžu říkat, že jsem jediná na světě, která s ním má stoprocentní bilanci. I když jen díky triku...“ směje se.
Že paní Olga Lendlová byla přísnou a nekompromisní trenérkou, potvrzuje Kateřina Dymanusová i po letech. „S mojí maminkou hrávala basketbal, sama ji oslovila, jestli nechci hrát tenis,“ líčí. „Je pravda, že tréninky byly galeje, tvrdý dril. Před tréninkem se musela automaticky vyplivnout žvýkačka. Hodinky, řetízky, náramky... všechno dolů. Byla přísná, málo se usmívala, ale fakt nás toho naučila strašně moc.“
V mladších žačkách byla v československém žebříčku osmá, v mixu na Pardubické juniorce za sebou nechala třeba i Janu Novotnou s Cyrilem Sukem. „Reprezentovalo jen prvních pět, v dorostu jsem pak byla osmnáctá, v ženách dvacátá třetí, nestačilo to. Takže jsem plynule přeskočila do role rozhodčí.“
První zkušenosti v rozhodcovském oboru nabírala ještě jako hráčka. „Když bylo v Ostravě mistrovství republiky, dělali jsme sběrače, pak lajnové. Za pět korun na den, ale mohli jste sledovat zápasy přímo z kurtu. Tam moje soudcování vlastně začalo, aniž bych to tehdy vůbec tušila.“
V roce 1997 si Kateřina Dymanusová udělala mezinárodní licenci. Tenisové turnaje IPB Czech Indoor v Ostravě soudcovala všechny. I v roce 1998, kdy do Ostravy přijel André Agassi. Světová hvězda, tenisový idol! Jako startovné dostal 200 tisíc dolarů, za vyhrané finále proti překvapivému soupeři Jánu Krošlákovi dalších 137 tisíc dolarů.
S Agassim v sauně
„Něco fantastického!“ září ostravská sudí i po letech. „Z Agassiho jsme byli totálně nadšení, holky z něho šílely. Ale pozor, byly tady další velké hvězdy. Petr Korda, Larsson, Norman, Enqvist, Philippoussis, Medveděv, Kafelnikov nebo Boris Becker. Vzpomínám si, že tehdejší ředitel Kovařčík se nejvíc bál, aby se Agassi a Becker nenalosovali hned proti sobě. Protože Becker tehdy v žebříčku vysoko nebyl.“
Hvězdný Američan udělal v Ostravě na všechny dojem. Nejen svojí hrou, ale i vystupováním mimo kurt. Třeba v sauně. „Pozor, já s ním v saně nebyla,“ směje se Dymanusová. „To mi až později říkali kluci bodyguardi, kteří ho museli hlídat na každém kroku. Takže s ním byli i v sauně. Agassi byl vstřícný, chtěl se bavit, zajímal se, kam by se dalo večer zajít do restaurace. Velice milý kluk, normální chlap. Nechoval se jako typický Američan nebo namyšlená celebrita.“
Z velkých zápasů na Wimbledonu, US Open nebo Australian Open si vybavuje, že ne všichni se na kurtu chovají podobně. „Najdou se takoví, že jim písknete chybu nohou a rok se s vámi nebaví,“ říká zkušená sudí. „Vyložené protivy byli třeba Marat Safin, Tommy Haas nebo Lleyton Hewitt, ti uměli udělat slušné peklo. Naopak za gentlemany v mých očích platí James Blake, Martin Damm nebo i Roger Federer.“
Co říká na nedávný incident Novaka Djokoviče, který byl z US Open vyloučen poté, co v naštvání napálil míček a trefil rozhodčí? „Pravidla jsou daná, lajnovou trefil omylem, ale trefil.“ Sama podobný zážitek také má. Nechtěný, šlo o nehodu.
„Právě na US Open servíroval Roddick těch svých 240 kilometrů v hodině, Robredo returnoval,“ popisuje. „Dobře vím, že Robredo míče po špatných servisech pouští, neztlumí je. Bohužel, koukala jsem na dlouhou lajnu, Robredo míč nestopnul a prásk. Naštěstí jsem se stihla pootočit a míč mě trefil jen do lokte. I tak to byla rána, ztuhla jsem, měla slzy v očích. Bára Strýcová druhý den zjišťovala, co se stalo. Že mě viděla v bolestech na obrazovce.“
S úsměvem přidává, že kolegyni se na Davis Cupu v Brně (2004) proti Španělsku stalo přesně to samé. Opět u toho byl Tommy Robredo. „Říkala jsem jí, Evi dávej si pozor, Robredo míče nestopuje. Samozřejmě buch, Evča dostala míčem do pusy a rty pak měla jak africký bubeník.“
