PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Po dvou letech si Lukáš Rosol zahrál zápas v hlavní soutěži grandslamu. Odešel poražený v pěti setech (1:6, 6:4, 6:2, 1:6, 2:6) od Jihoafričana Lloyda Harrise, přesto měl z vystoupení v prvním kole Roland Garros dobrý pocit. „Víc takových zápasů,“ přál si 149. hráč pořadí ATP, jenž světem kočuje bez trenéra a stále sveřepě odmítá myslet na konec kariéry.
Zápas jste začal špatně, po prvním jednoznačném setu se vám ho však povedlo otočit. Přesto to na výhru nestačilo. Ozvaly se v konci i zdravotní potíže?
„Vybral jsem si štěstí, že jsem se dostal do turnaje jako lucky loser. Nemůžu mluvit o tom, že jsem neměl štěstí v zápase. Z minus set a brejk jsem to otočil na 2:1 na sety. I díky tomu, že soupeř skoro netrefil zařízení. Jenže pak začal hrát rychleji, mně ve čtvrtém a pátém setu nešly nohy a ztuhla mi záda. To ale nic nemění na tom, že on čtvrtý a pátý set odehrál bravurně. Z mého pohledu to byl stejně dobrý zápas. Kdybych měl takových nahráno víc, třeba by mi neutekl první set a vyhrál bych.“
Byl to sváteční pocit nastoupit skoro po dvou letech v hlavní soutěži grandslamu?
„Určitě ne, tohle už mám za sebou. Věděl jsem, do čeho jdu, že budeme hrát na víc setů. Na zápas jsem se těšil. Jen ty podmínky mi tady letos vůbec neseděly.“
Čím to?
„Kurty deset a jedenáct mi přišly tak rychlé. To je betonový kurt, na kterém je posypaná malá vrstva antuky. Na každý zápas člověk potřebuje nové boty a stejně mu to klouže. Takový kluziště jsem dlouho neviděl. V Prostějově centrkurt klouže, ale s tímhle se to nedá vůbec srovnávat. A když nemáte oporu na nohách, abyste mohli hrát nátlakový tenis, honíte míč pořád nad hlavou. Ale podmínky byly pro oba stejný.“
V červenci vám bude 34 let, jako 149. tenista žebříčku se pořád pokoušíte o návrat do sfér, kde jste býval. Kde hledáte motivaci?
„Nemusím ji hledat, mám ji pořád. Dokud mi drží zdraví, budu to zkoušet. Ani nevidím moc mladých Čechů, kteří by mě mohli vystřídat. Pořád je to ještě na mně. Věřím, že nějaký rok budu ještě hrát.“
Loni na US Open nehrál jediných Čech, v Paříži se žádný nedostal do druhého kola. Je to smutný pohled?
„Nevím, co na to říct. Český chlapský tenis prostě stagnuje, to je fakt. Asi se mladým nechce makat.“
Vy jste sice pořád českou trojkou, ale letos jste vyhrál jen 11 z 30 utkání. Jaký máte pocit ze sezony?
„Když máte příležitost hrát na velkých turnajích o velké body, tak se vám to nahrává líp. Pokud musíte sbírat body na challengerech, kde se rvou všichni o každý fiftýn, je to dřina. Dneska už je challenger stejná kvalitativní úroveň jako ATP. Spíš na challengeru jsou mladí ještě dravější. Jirka Veselý jel na challenger do Španělska, prohrál tam první kolo s nějakým klukem, co hrál na divokou kartu. A pak jel do Marrákéše, kde uhrál čtvrtfinále a porazil Fogniniho, který je ve dvacítce. Rozdíl je strašně minimální. Mít příležitost hrát na velkých turnajích o velké body je výhoda. Je lehčí se na ATP udržet, než se tam dostat zpátky.“
Související články
