Šafářová o soupeřce Krejčíkové: Nasťa je správně trhlá. Váhu už vyřešila
Anastasia Pavljučenkovová je dobrou kamarádkou, Barbora Krejčíková zase krajankou. Proto si Lucie Šafářová sobotní finále French Open vychutná bez velkého napětí. „Obě jsou to fajn holky, ať vyhraje ta lepší. Já budu jen divák, který bude přát oběma,“ směje se maminka malé Leontýnky. Jaká je ruská tenistka a proč se Šafářová trochu bojí, že Češka udělala jednu chybu?
Vtipné je, že s Pavljučenkovovu jste ve svém finálovém roce 2015 hrála v Paříži první kolo a když jste ji vyřadila, zašly jste na usmiřovací zmrzlinu.
„Vzpomínám si, jak jsem jí tenkrát říkala, že je ještě mladá a má víc času. Že tam určitě jednou bude taky.“ (smích)
A nakonec skutečně prožívá podobný příběh jako vy. Tenkrát vám bylo 28 let, hrála jste 40. grandslam kariéry. Rusce je 29 a na 52. pokus to dotáhla tak daleko.
„Je to docela podobné. Taky čekala hrozně dlouho. Ale o to víc si toho sportovec pak cení a intenzivněji úspěch prožívá.“
S Pavljučenkovou jste rozjížděla svou velkou deblovou kariéru, získaly jste spolu dva tituly, kamarádíte se. Jaká je?
„Taková extravagantní. I co se týká oblékání. Prostě typická Ruska. Je rázná, ale fajn holka. Vždycky s ní je sranda.“
Po jednom z posledních zápasů na French Open napsala na kameru mňau a pak tvrdila, že nemá kočky vůbec ráda. Působí tak správně praštěně.
„Přesně tak, to je dobře řečeno. Je správně praštěná.“
Pavljučenkovová byla bezkonkurenční juniorkou, vyhrávala skoro všechno. Čím si musela projít, než se dočkala kolosálního pařížského úspěchu?
„Hned od začátku byla obrovská naděje. Pak přešla mezi ženy, a i když byla vždycky dobrou hráčkou, na úplný top, který se od ní očekával, něco chybělo. Možná i kvůli tomu tlaku, který na ní byl vyvíjen. Hůř se s ním srovnávala. Hru vždycky měla dobrou, ale chyběla jí konzistence. Hodně měnila trenéry, nemohla najít nikoho, s kým by si sedla na delší dobu. Jako mladá byla roztěkaná, nebyla se schopná zkoncentrovat na celý turnaj. Dokázala porazit skvělou hráčku, ale nezvládla to potvrdit.“
Problematická bývala i její vyšší váha. Nyní vypadá ale velmi fit.
„To je pravda. Teď opravdu hodně makala, je připravená. Přeci jen ona je ten typ hráčky, který má trošičku problém s váhou. Aby byla úplně fit, musí se dost držet, což ji stojí dost sil a energie. Takovou tělesnou konstituci mají ale v rodině. I její tatínek je obrovský chlap, ona je po něm. Ale zase má sílu a ránu. Potřebovala najít dobrý balanc, aby nepřišla o sílu, ale byla pohyblivější.“
Na turnaji v Praze jste jí loni pomáhala i jako trenérka. Co vyzvednete z její hry?
„Hraje hodně agresivně, jde si pro body. Když jí to sedne, pozabíjí to tam. V průběhu kariéry dost bojovala se servisem, pořád ho měnila, dlouho se s ním trápila. Ale když si našla svou techniku, podání se stalo její předností. Takže ji zdobí rychlá agresivní hra.“
S Barborou Krejčíkovou zase obě pocházíte od Brna, prý máte i společnou fotku. Jak dobře se znáte?
„Moc ne. Na mém posledním Fed Cupu jsme spolu byly v týmu, tam jsme se bavily víc. Ale jinak jsme se spíš míjely, Bára je o hodně mladší. Naši společnou fotku mi ukazovala, to je pravda. Pak si člověk uvědomí, jak už je starý. (smích) Barča se obrovsky zlepšila. Je vidět, jak na sobě hrozně pracuje a jde si za svým. Ono je těžké, když se rychle prokoušete ve čtyřhře, chytit se i v singlu. Protože do velkých singlových turnajů se se svým žebříčkem nedostáváte a je těžké škrtnout velký turnaj ve čtyřhře, která vás živí, kvůli malému turnaji ve dvouhře. Pořád musíte dělat kompromisy. Proto jí to trvalo déle. Ale evidentně ten cíl měla. Je skvělé vidět, že nemusíte být úžasná v osmnácti, ale dá se vypracovat i později.“
Barbora to má skvěle takticky srovnané v hlavě. Souhlasíte?
„Rozhodně. Taktika a chytrost hry je její obrovsky silná stránka, což bylo vidět i v semifinále se Sakkariovou. Měla promyšlené, co chce dělat a disciplinovaně se toho držela od začátku do konce, ať byl stav jakýkoliv. To kolikrát člověk nezvládne, není trpělivý. Ona si to poctivě odpracovala, zůstala mentálně silná.“
Popište, jak se s člověkem točí celý svět, když je v grandslamovém finále.
„Celý život makáte kvůli těmhle zápasům. To je váš sen. A když tam konečně jste, jsou to obrovské emoce, hodně mediální pozornosti. Najednou se dostáváte do jiné sféry, o které jste předtím jen snila. Je hrozně těžké to všechno emočně zvládnout. Ale Bára to zvládá zatím neskutečně na to, že hraje dobře v singlu tak krátce.“
Vybavuji se, jak vás sestra Veronika v den finále odháněla od myčky, když jste ji chtěla vyndávat. Všichni vás oprašovali. Jak si lze v takových chvílích udržet čistou hlavu?
„Každý má své rituály. Je důležité nenechat se strhnout pozorností, nezačít sledovat věci okolo a zůstat soustředěný na to, co děláte.“
Pojďme probrat věčné téma. Má singlová finalistka pokračovat i v soutěži deblu?
„Zrovna ve čtvrtek jsem nad tím přemýšlela, Bára hrála i mix. Tohle všechno je obrovsky fyzicky náročné. Neznám ji, nevím, jakou má kondiční kapacitu. Ale zrovna jsem si říkala, že hrát v pátek debla a v sobotu pak finále… Nejsem si jistá, že to je dobré rozhodnutí. Vždyť musí být po takovém semifinále úplně vyřízená. Bude to mít těžké. Ale myslím, že ona sama cítí, co je správně. A udělá dobré rozhodnutí.“
Vy jste někdy litovala, že jste se v roce 2015 držela i deblové jízdy s Bethanií Mattekovou Sandsovou? Nakonec jste French Open vyhrály, ale v singlovém finále jste na to možná trochu doplatila.
„Nikdy jsem nelitovala. Ale když jsem měla svůj rok v Paříži, neměla jsem takhle těžké utkání. Abych se v jednom zápase tak vyšťavila. Bára hrála 3 hodiny a 18 minut, to se vydáte úplně ze všeho. Moje zápasy byly relativně rychlé. Taky stály spoustu energie, ale nebylo to tak, že bych se jeden den úplně vydala a druhý šla na kurt znovu.“
Vaší soupeřkou ve finále byla Serena Williamsová, rutinérka v titulových bojích. Teď se proti sobě postaví dvě novicky na tak velké scéně. Rozhodne finále klidnější hlava, jak která zvládne tíhu okamžiku?
„Určitě. Je to pro obě výhoda, že ta druhá není z finále zkušená. Jsou na tom obě úplně stejně. Takže si vůbec netroufám říct, kdo může vyhrát. Obě mají stejnou šanci.“
Zprávy ze dne 2. června 2021
Blog redaktora Sportu Jana Jarocha | Kauza Ósakaová: Když na to nemáš, raději nehraj
Po patnácti vítězných zápasech našla Naomi Ósakaová přemožitelku na grandslamu. Samu sebe. Raději se odhlásila z turnaje, v němž postoupila do druhého kola, než by se tak jako všichni ostatní účastnila mediálních povinností. Máme tu neveselou kauzu, která přerostla daleko svět kurtů. Celý blog čtěte ZDE>>>
Co se řeší na turnaji: v pondělí to byl Jo Wilfried Tsonga, jenž prohrál možná své poslední vystoupení v Paříži, včera návrat Carly Suárezové po rakovině. Ta rovněž padla, ač byla dva míče od vítězství. Oba zápasy končily hluboko po deváté hodině, kdy ve Francii začíná platit zákaz vycházení a tudíž se pokračuje bez lidí. Poražení, jež by zasloužili hlasitý potlesk, se loučili za ticha. Smutné.
Zajímavý pár se představí v deblu. Tým spolu vytvořily sedmnáctiletá Coco Gauffová a o 23 let starší Venus Williamsová.
Další zajímavé zápasy dnešního 2. kola: Serena Williamsová se pokusí dál budovat formu proti slušné antukářce, Rumunce Mihaele Buzarnescuové. Stefanos Tsitsipas je favorizován ze spodní půlky mužského pavouka na postup do finále, soupeřem mu bude Španěl Pedro Martínez, přemožitel Sebiho Kordy. Daniil Medveděv se pokusí přidat druhé kariérní vítězství na Roland Garros proti Američanovi Tommy Paulovi.
Dobrý den, ahoj. Dnes bude v Paříži opět teplo kolem 25 stupňů, ale už jsou hlášeny přeháňky. Až odpoledne, takže by neměly vyrušit dvě české tenistky v akci. Markéta Vondroušová se poprvé od finále 2019 vrátí na centrkurt, kde jí bude v první rudně od 12.00 soupeřkou domácí Harmony Tanová, třadvacetiletá hráčka ze 149. místa žebříčku. Ale v prvním kole vyřadila zkušenou krajanku Alizé Cornetovou. Za pár chvil nastoupí na čtrnáctku Kateřina Siniaková proti nasazené Rusce Veronice Kuděrmetové. Vondroušová je rozhodně favoritkou, druhý zápas tak 50 na 50.
Zprávy ze dne 1. června 2021
Mamba out!
Má v tom prsty Hrdlička. Ale ne Michal. Hehe
Když jsme u nešťatsných zranění kotníků českých tenistek, tady je asi to nejlegendárnější popsané již zesnulým novinářem Jaroslavem Kirchnerem. Věra Pužejová Suková a její příběh při finále Wimbledonu 1962.
Jízda po zábradlí! Čtete dobře, ale zřejmě nechápete a říkáte si, co má tohle společného s tenisem. Přesto se tato prazvláštní událost hluboce zapsala do osudu slavné československé tenistky. Je pátek 6. července 1962 a jsme v Londýně. Příští den se ve Wimbledonu hraje finále dvouhry žen, do něhož se senzačně probojovala Věra Suková. Proto je o ni tak mimořádný zájem. Na dveře jejího hotelového pokoje bouchají senzacechtiví fotoreportéři. Dneska by se jim určitě řeklo paparazziové. „Slyšeli jsme, že si sama perete prádlo i dres. Mohla byste jít do koupelny, abychom si vás při tom mohli vyfotografovat? Vaše fotky musejí ráno vyjít na titulní straně našeho deníku,“ naléhají tito pánové. A když jim dotyčná dáma vyhoví, požadují ještě něco navíc. „Prý ráda jezdíte po zábradlí. Mohla byste se tady po něm svézt? To teprve budou ty pravé fotky!“ I této bláznivé výzvě jednatřicetiletá československá reprezentantka nakonec vyhoví. Na hotelovém schodišti nasedá na zábradlí, a když po něm sjede dolů, zavadí nohou o pokrčený koberec. A přitom jí pořádně píchne v nártu…
Jako by se jí tohle všechno v noci z pátku 6. července na sobotu 7. července 1962 zdálo v krásném snu. Probuzení však nevěstí nic dobrého. Ano, ta noha. Po zběsilé jízdě na zábradlí z předchozího večera je oteklá jako konev. A bolí a bolí. Do poslední chvíle se rozhoduje, zda do finále, kde ji čeká Američanka Karen Susmanová, nastoupí, nebo ne. „Skoro jsem nemohla došlápnout, ale umínila jsem si, že to zkusit musím.“ Po prvním prohraném setu dokonce ve druhém vede 3:0, avšak na zraněnou nohu opět špatně došlápne a nadějím je definitivně konec. Za této situace je prohra se Susmanovou 4:6, 4:6 více než čestným výsledkem. I proto je návrat Sukové do Prahy triumfální, byť na vozíčku, protože noha musí jít až po koleno na dlouhé týdny do sádry. V časech tolik komplikovaných pro tenis v Československu je tento triumf mimořádně důležitý, protože otevírá dveře i dalším hráčům a hráčkám k možnostem výkonnostního růstu do světové špičky.
Barbora Krejčíková o tom, z čeho by měla největší radost její zesnulá trenérka Jana Novotná: „I když mi v zápase nejde jeden úder, pořád se snažím najít jinou cestu, jak s tímhle handicapem hrát. To mi Jana vždycky zdůrazňovala. Když jí nešel forhend, tak ho jen čopovala, nekoukala na to, že se jí celá hra rozsypala, ale prostě chtěla zvítězit jinak. To jsem dřív moc nechápala, protože jsem vždycky chtěla hrát hodně hezky. Teď by ze mě měla radost. Vždycky říkala: Nemusíš hrát hezky, hlavně vyhraj.“
Barbora Krejčíková o hektice posledních dní: „Po sobotním finále ve Štrasburku jsem hned spěchala na vlak a ještě v noci dorazila do Paříže. Ani jsem si nestihla pořádně titul užít. Cítila jsem se unavenější, mám za sebou dost zápasů. Po vyhraném turnaji z člověka spadne psychický stres a je těžké to za pár dní nahodit zpátky. Ale i když jsem nehrála dobře, pořád jsem bojovala. Teď jde o to zvyknout si na nové podmínky. Kurty jsou tu jiné, přijde mi, že to je rychlejší, míče víc sjíždějí.“
