Lehečka sílí a míří na Sinnera: Hrát s jedničkou před deseti lety by bylo horší
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Tenis Jiřího Lehečky jde zase nahoru. Libuje si, jak míče na antukových kurtech v Paříži sviští, což je pro jeho průraznou hru žádané. Už s ní předčil na Roland Garros dva soupeře a udělal si na zdejším grandslamu osobní rekord. Zvlášť skalp nasazeného Španěla Alejandra Davidoviche z 2. kola (6:3, 3:6, 6:1, 6:2) je velmi hodnotný. S hlavou vzhůru tak může jít junák z Kněžmostu vstříc sobotní sváteční bitvě proti světové jedničce Janniku Sinnerovi, kterého ze tří pokusů ještě neporazil.
Sinner hraje teprve druhý turnaj po tříměsíčním trestu za doping. Může být pauzou ještě trochu oslabený?
„Nemyslím si. Viděli jsme v Římě, že ho vůbec neovlivnila. Trénoval jsem tam s ním a bylo vidět, jaký je extrémní profík, že se do tenisu hned pustil zase naplno a úroveň jeho tenisu je zase skvělá. Na ten zápas se strašně těším. Pokusím se držet své hry, a pokud to půjde, i si to užít, protože on bude ten, kdo musí vyhrát.“
Jaký byl tréninkový zápas v Římě s Jannikem?
„Zvláštní. Podmínky tam byly úplně jiné než tady. V Římě jsou kurty hrozný, hráli jsme večer, kdy míče neletěly. I tak jsem rád, že jsme si nedávno zatrénovali a zase jsem ho nějak navnímal.“
Proti Sinnerovi jste zatím prohrál všechny tři zápasy. S jakým nastavením půjdete v sobotu proti světové jedničce na kurt?
„Hrát proti světové jedničce před deseti lety by byl o dost větší rozdíl. Ale tím, jak se vyvíjí dnešní tenis a první desítka už není tak odskočená jako dřív, kdy hráli ti tři velikáni, mám určitě šanci. Každý může porazit kohokoliv, tomu věřím. Půjdu do toho s tím, že to je další normální zápas. Samozřejmě povinná výhra to bude spíš z jeho strany. Já se budu snažit nechat na kurtu maximum a opírat se o svoje zbraně. Pak budu mít čisté svědomí, ať už to dopadne jakkoliv.“
Se Sinnerem jste stejný ročník 2001, poprvé jste se utkali už před šesti lety v Ostravě. Jak spolu vycházíte?
„Skvěle! Jeho trenér Simone Vagnozzi je výborný kamarád s mým koučem Michalem (Navrátilem), znají se dlouho. Když jsme spolu trénovali, vždy jsme si hodně povídali. Tréninky mají dobrou úroveň, občas se pobavíme i v šatně. On je super a skromný kluk, na nic si nehraje. Je to prostě normální klučina, který hraje tenis, a baví ho to. Náš ročník je celkově hodně silný - ať už je to Jack Draper, Jannik a další.“
Alejandro Davidovich, váš sok z 2. kola Roland Garros, je jen o dva roky starší, také se dobře znáte. Překvapil vás něčím v zápase?
„Asi tím, že se hodně zlepšil. Hlavně bekhend, který je teď na antuce jeho největší zbraň. Věděl jsem, že musím diktovat tempo i za cenu většího rizika, než s ním rozehrávat výměnu, protože v ní byl hodně nebezpečný. Antukový tenis ho baví a jde mu, nesměl jsem mu dát šanci tvořit. A to se mi hlavně v posledních dvou setech povedlo. Jsem moc spokojený, byl to dobrý výkon.“
Přispělo k němu i konečně teplé počasí, které do Paříže přišlo?
„Mému tenisu to pomohlo, ale podmínky byly fakt náročné. Na začátku třetího setu se mi trochu motala hlava, necítil jsem se ve své kůži. A to je tím, že jsem neměl žádnou šanci adaptovat se na takové počasí. Minulé týdny při tréninku v Prostějově bylo 15 stupňů, poprchávalo. V Hamburku jsme minulý týden hráli v deseti stupních za deště. I tady byly první dny chladnější a často sprchlo. A z tohohle počasí jsme najednou skočili, nechci říct pařáku, ale nezvykle teplejšího dne. Proto jsem si vytáhnul led z ledničky, potřeboval jsem se nakopnout fyzicky a dobře doplňovat energii v zápase.“
