Jan Jaroch
27. května 2022 • 08:20

Bojovník Kolář: Díky, táto! Je to spíš jeho zásluha. Gratuloval i starosta

Autor: Jan Jaroch
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
POHLED: Kuchtovo superego a smečka vlčáků v kabině Sparty
Rád bych zůstal v Anglii, ale nabídky neřeším. Co řekl Vydra v Mundialu o Burnley i zranění?
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Po zápase mu psala sestra, jak bylo krásné slyšet skandovat celý stadion rodinné jméno. Gratuloval i starosta Bystřice nad Pernštejnem, jejímž je momentálně asi nejslavnějším občanem. Zdeněk Kolář, pětadvacetiletý bojovník ze 134. místa žebříčku, zcela ohromil ve čtvrteční noci čtyřsetovou řeží 2. kola Roland Garros s věhlasným Stefanosem Tsitsipasem. Ač po čtyřech hodinách ztratil drama 3:6, 6:7 (8), 7:6 (3), 6:7 (7), udělal si při prvním vystoupení na grandslamové scéně skvělé jméno. A jako dobře vychovaný syn nezapomněl za všechno poděkovat tátovi, jedinému trenérovi, jehož kdy měl.



Co se ve vás mísí po utkání. Hrdost z dechberoucího výkonu, nebo smutek z těsné porážky? Co si z kurtu Suzanne Lenglenové odnesete?
„Zápas to byl výborný, myslím, že jsme oba hráli výborný tenis a fanoušky to bavilo. Já si zápas moc užil. Sice jsem prohrál, ale vezmu si z něj jen to nejlepší a budu se snažit ještě zlepšit v těch momentech, které se nepovedly.“

Co s vámi dělalo, když stadionem obíhala mexická vlna a diváci skandovali Kolar, Kolar?
„Upřímně nic, snažil jsem se koncentrovat na svoji hru a věřit sám v sebe. Samozřejmě člověk to slyší, to nejde neslyšet. Sestra mi po zápase psala, že bylo hezké slyšet naše příjmení. Ano, bylo to krásné, ale na kurtu to tak nevnímáte. Ale po zápase jsem lidem zamával. Chtěl jsem jim poděkovat za to, jak se ke mně chovali, že se na nás přišli podívat a že mě povzbuzovali. Taky to museli čtyři hodiny odsedět, což není jednoduché. Mohla jim být i zima, už byl večer. Bylo to od nich hezké. Zatleskat jim a zamávat bylo to nejmenší, co jsem pro ně mohl udělat.“

Byl to asi váš nejdelší zápas kariéry (4:06), jistě před nejvíc diváky (10 000). Jaká další nej ještě měl?
„Nejsem si jistý, jestli jsem loni nehrál na challengeru v Cordenons s Varillasem ještě déle. Ale před tolika lidmi jsem určitě nikdy nehrál, i když loni ve Štětíně byl taky velký centr. Určitě si vzpomenu za čas na ještě další nej, jistě jich časem najdu hodně. Je třeba si ze zápasu vzít, co jsem tam zvládl dobře a od toho se odrazit do dalších utkání.“

Byl to váš první zápas proti hráči top 5 a hned takhle skvělý. Co vám to říká o vašem tenise?
„Řeklo mi to to, co jsem si před zápasem myslel. Nechci, aby to znělo blbě, samozřejmě tihle hráči mají jiné zkušenosti a neudělají v důležitých okamžicích lehkou chybu, ale taky to jsou jen lidi a tenis je dneska tak strašně vyrovnaný… Šel jsem do zápasu s tím, že můžu vyhrát, žebříček na kurtu neplatí. Tam se počítá bojovnost, morálka, prostě rvát se o každý balón.“

Bojovnost jste předvedl ohromnou. Škoda tří nevyužitých setbolů ve druhé sadě a promarněného náskoku 6:2 v tiebreaku posledního čtvrtého dějství. Který set mrzí víc?
„Asi ten čtvrtý, tam už to bylo 6:2. Při druhém setbolu na můj servis jsem nemusel tak pokazit forhend. Ale dal jsem jich v utkání tolik a bohužel mi to v tom okamžiku nevyšlo. Možná jsem to měl podržet víc liftem, rozehrát to, ale v daný okamžik jsem se takhle rozhodl a teď toho nemůžu litovat.“

Co vám říkal po utkání táta Zdeněk, jemuž přišli pogratulovat i Tsitsipasovi rodiče, což je výraz velkého uznání?
„Táta mi řekl, že jsem hrál výborně, ať si to užívám. Samozřejmě prohra mrzí aj jeho. Ale já doufám, že jsem nikoho svým výkonem ani vystupováním nezklamal. Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, věřil jsem si. Cítil jsem, že jsem byl v některých chvílích i lepší a kdo ví, jak by to dopadlo v pátém setu. Fyzicky jsem na tom byl dobře. Věřil jsem, že bych to dokázal zvládnout. Ale bohužel.“

Tatínek vypadal na tribuně chvílemi až dojatý. Uvědomoval jste si i vy na kurtu, že tohle je třeba zápas, kvůli němuž celý život trénujete?
„Já jsem to asi na kurtu takhle nevnímal, táta z ochozů asi jo. Jsme z malého města, celou kariéru budujeme jenom spolu. On mě vlastně k tenisu přivedl, naučil mě základy a vede mě životem a já se jenom snažím dělat, co ovlivnit můžu. On toho dělá tolik, že nikdo jiný na světě by tohle pro svého svěřence neudělal. Proto nemám důvod nikoho do týmu přibírat, protože on toho obstará tolik, že není důvod. Že jsem tady dneska hrál, je spíš jeho zásluha než moje.“

Jaký je jako trenér?
„Když ví, že se musí máknout, tak dokáže být velice tvrdý. Pořád je tam sice pouto otec-syn, ale sám říká, že když jsme na kurtu, tak se od toho musí oprostit. Tam je trenér, doma je zase můj táta. A dělá pro mě prostě všechno. Odjakživa mě vždycky vozil na turnaje, dělá do toho svou práci. Když letím z turnajů sám, říká: Přijedu pro tebe na letiště, ať to máš pohodlnější. Když jsem začínal a hrál jsem třeba v Chorvatsku, tak po nocích jezdil domů do práce a za dva dny se za mnou zase vracel do Chorvatska.“

Tatínek pracuje jako geodet?
„Ano. Když je doma, tak chodí do práce, musí do terénu a pak práci zpracovává po večerech na turnajích. I tohle musí zvládat.“

Kdo jste měl ještě v boxu?
„Přijeli fanoušci a kamarádi, kteří hrají u nás v klubu. Fandí mi a přejí, občas jezdí po turnajích v Česku. Jsem moc vděčný, že se na mě přijeli podívat.“

Povězte, čím je zajímavé vaše rodiště Bystřice nad Pernštejnem, jejímž jste momentálně nejslavnějším občanem?
„Jestli jsem nejslavnější, to nevím. (usmívá se) Líbí se mi tam příroda, kopce… Máme tam hodně sportovišť, u sebe minutu chůze jsou kurty, bazén, fotbalové hřiště, hokejová a sportovní hala a tak dále. V létě tam i hodně jezdí sportovní týmy na soustředění, je to tam fakt příjemné. Deset minut autem je hrad Pernštejn, je tam i zámek, různé zříceniny. Využití v okolí je tolik… Moc se mi tam líbí a rád se tam vracím. Potěšilo mě, že po zápase jsem měl v mobilu esemesku od pana starosty města.“

To se budete snažit co nejlépe reprezentovat i dál. Jaký program vás nyní čeká?
„Teď mě čeká příští týden Prostějov a pak Bratislava.“

Po Paříži si vylepšíte opět žebříček, posunete se někam k 117. místu. Vysněná stovka už je blízko, ne?
„Je to pořád daleko. Možná ne tolik herně, ale bodů chybí strašně moc. Zase přijdu na další zápas a bude to velký boj. Budu bojovat a věřit, že se mi ta stovka povede.“

Co nevíte o Zdeňku Kolářovi

- pětadvacetiletý tenista pochází z Bystřice nad Pernštejnem, jeho jediným trenérem po celou kariéru je otec Zdeněk starší

- hraje v oblečení s logem ZK, které si vlastnoručně vyrobil, když mu bylo 14 let

- šestnáctkrát neprošel kvalifikací grandslamu, až na sedmnáctý pokus se mu to letos v Paříži podařilo

- je milovníkem muzikálu Tři mušketýři od Michala Davida

- sám sebe popisuje takto: snažím se vystupovat skromně a na kurtu bojovně.

- je především challengerovým hráčem, na turnajích této kategorie má bilanci 151:138

- jeho největšími úspěchy jsou tituly z antukových challengerů v portugalském Oeiras, polském Štětíně a rumunském Iasi, všechny získal v sezoně 2021

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud