Volala „stop“, ale boj pokračoval. Sudí: Neslyšel jsem ji. Měl jsem to zastavit
Sobotní Oktagon na Štvanici nabídl mnoho strhujících momentů pro fanoušky MMA, a bohužel také jeden velmi kontroverzní. Obhajující šampionka Cecilie Bolanderová si při dopadu po judistickém podmetu vykloubila koleno a okamžitě se slovně vzdala. Její soupeřka a následná vítězka Lucia Szabová hned útok zastavila, ale rozhodčí Pavel Touš obě bojovnice vyzval k další akci. „Zeptal jsem se Bolanderové, která na mě koukala, co se stalo. A ona jen rozpažila rukama. Já to bral jako pokyn, že můžeme pokračovat dál,“ vysvětluje Touš v rozhovoru pro web iSport.
Jak jste viděl situaci, ke které došlo záhy po dopadu, vy?
„To, že ji vypadlo koleno, jsem ze svého úhlu neviděl. Byla to zvláštní situace. Když dopadla, řekla prý nahlas stop, což skutečně je verbální kapitulace. Já ho ale neslyšel. Slyšela ho Lucka a hned zastavila. Jak přerušily akci, zeptal jsem se Bolanderové, která na mě koukala, co se stalo. A jen rozpažila rukama. Bral jsem to jako pokyn, že můžeme pokračovat dál. Pak už nic neřekla, jen na mě koukala a já to nepochopil. Myslel jsem, že sama nevěděla, co se stalo. Tak jsem řekl, ať pokračují a ona se začala aktivně bránit. Třikrát se během toho navíc pokusila o nasazení páky ze zad.“
Proč jste akci nezastavil a nezeptal se víc, co se děje, když to vypadalo až tak zvláštně?
„Snažím se to nedělat, v tu chvíli jsem opravdu nic problematického neviděl a ono „stop“ jsem neslyšel. Její rozpažení rukou, kterým mi odpověděla na otázku, jsem nepochopil. Myslel jsem, že ony samy to nebraly jako zastavení akce.“
A to by přesto nebyl důvod ke stopnutí akce?
„V tu danou zvláštní chvíli, kdy na sebe všichni koukáme, stopka může přijít, ale nemusí. Pravidla to neudávají jako povinnost. Kdybych to zastavil, a zrovna bych se Bolanderové nic nestalo, vzal bych Szabová efektivní útok. Bylo to rozhodnutí padesát na padesát. Všichni teď řeší jednání rozhodčího, ale co jednání bojovnice? Kdyby se cítila natolik ohrožená a pokračovali bychom dál, tak přeci zaplácá nebo slovní ukončení zopakuje, jako se to stává při submisi. Nahlas řekla „stop“ jen jednou a já ji bohužel zrovna neslyšel.“
Na mě to z vyprávění Bolanderové i videozáznamu působilo, že ve chvíli zranění byla v obrovském šoku. Sama se šokovaná koukala na vlastní nohu, která byla mimo, a na možnost nějakého plácání si nebyla schopná uvědomit.
„Vůbec nepopírám, že to přesně takhle mohlo být. Samozřejmě mě to celé hrozně štve. Opravdu jsem nechtěl, aby se někdo zranil. Obzvlášť ale v titulovém zápase jsem ji chtěl dát šanci bojovat. Bolanderová se bránila a útočila ze spodní pozice, nebylo to tedy tak, že jen schytávala rány. Sama v pozápasovém vyjádření uvedla, že pak jen přemýšlela, jak může ten zápas ještě vyhrát. Pokud by se opravdu cítila v tak kritickém ohrožení, mohla zaplácat, nebo znovu zakřičet.“
A jak jste tedy dospěl k následnému finiši?
„Už nic neřekla, ukončil jsem to jako klasické technické KO, kvůli pasivní obraně.“
Zpětně, jaké by tedy bylo nejsprávnější možné rozhodnutí?
„Nejsprávnější rozhodnutí při souhře těchto událostí by bylo ten zápas zastavit hned potom, co Lucka zastavila útok po dopadu na zem. Pravidla jsem neporušil, ale takhle by to bylo rozhodně nejlepší. Bohužel to už nevrátím. Štve mě to.“
