PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Tohle je bolavý fakt. Od přelomového titulu 2021 nevyhrála Barbora Krejčíková na Roland Garros ani zápas. Druhý rok po sobě ztroskotala už v úvodním kole. Zatímco loňský krach s domácí Diane Parryovou šlo omluvit nerozehraností po tříměsíční pauze a později prokázanou nákazou covidem, oplakala ho. Tentokrát kousala stejný neúspěch s Ukrajinkou Lesjou Curenkovou (2:6, 4:6) s mnohem větším nadhledem. Připomínala, že se jako tenistka za dvě sezony zlepšila na betonu, hraje agresivněji a tím přišla o antukovou jistotu.
První kolo grandslamů bývá pro vysoko nasazené nejtěžší, takový pád potká řadu favoritů. Přesto – jak se vám daří ho vstřebat?
„Bohužel, nevyšlo to. Co k tomu říct jiného.“
Třeba to, čím si porážku vysvětlujete.
„Loni jsem na antuce kvůli zranění skoro nehrála a letos jsem na ní nenašla pohodu. Neměla jsem se od čeho odrazit. Údery mě na ní neposlouchají jako na betonu, trápím se. Antuka maže rozdíly mezi hráčkami, které to umí na betonu a hrají na něm dobře, a mezi těmi, co jsou typické antukářky, běhají, liftují a vrátí vám každý míč. Když takhle někdo hraje na betonu, většinou ho během dvou úderů rozeberete. Jenže na antuce jsou výměny delší, z toho pak pramení víc chyb. Nechci se na to vymlouvat, ale tohle je prostě specifický povrch. Já se za ty dva roky posunula úplně jinam, jinak bych nemohla hrát na betonu s těmi nejlepšími. Teď zase budu muset... Nebo já vlastně ani nevím, jestli je lepší připravit se na antuku nebo hrát zbylých devět měsíců dobře na betonu.“
Působíte vyrovnaně. Je dobré vidět, že k těžké porážce přistupujete pragmaticky.
„Víte co, odehrály jsme šest měsíců a nemůžu tady kvůli jednomu zápasu, který se mi nepovedl, říct, že těch šest měsíců stálo za nic. Prostě se jeden zápas nepovedl, nedá se nic dělat. Je to tak lepší, než aby se jeden zápas povedl a zbývajících šest měsíců stálo za hov... Pardon.“
Co jste si pomyslela, když vás pořadatelé coby šampionku nasadili pro první kolo až na kurt číslo 7?
„Už to neřeším. Už se snažím spíš soustředit na sebe. Možná je s mým výkonem a výsledkem dobře, že mě dali někam pryč. A že to nevidělo tak moc lidí.“
Asi se to ale rozkecá...
„Jo, to se nedá nic dělat. Jak říkám: je to jedna kaňka na prvním půlroce. Tak co? Máme další půlrok. Jsem zklamaná, nebudu říkat, že ne, ale nemůžu to vidět celé černě. Věřím, že lepší část sezony se blíží a pořád si myslím, že jsem zahrála první půlku roku dobře. Jede se dál.“
Travnatá část sezony vám tedy bude sedět víc?
„Už aby to přišlo. Už aby to začalo trochu víc psát. Když se podívám zpátky před dvěma lety, tak jsem to prostě čochtala, házela a běhala. Za ty dva roky jsem se ale posunula, hraju rychleji a vše jsem zlepšila. Spíše ale pro rychlé povrchy.“
Jste zdravá, nic vás nelimituje?
„Žádné velké zranění nemám, jsou tam takové malé bolístky z antuky. Ale jinak dobrý, všechno drží. To je zatím nejpozitivnější z celého turnaje.“
Ještě máte před sebou na Roland Garros ale čtyřhru s Kateřinou Siniakovou.
„Hlavně doufám, že je Katka zdravá. To je začátek celého úspěchu. Doufám, že ji zápěstí nebolí. Po jejím zápase jsem ji ještě neviděla, takže doufám, že je v pohodě. Těším se. Dlouho jsme spolu nehrály, první kola budou těžká. Ale věřím tomu, že si to sedne. A že i pro mě bude na kurtu více zábavy, chytím lepší jiskru a že si třeba ještě tu antuku spravím.“
Témata:
Roland Garros, sport, tenis, Kateřina Siniaková, Barbora Krejčíková, French Open, Paříž, beton, Diane Parryová, Sport na Heureka.cz
Související články
