Legenda Kodeš žene Muchovou. Tři hodiny ve vedru, ukázal jizvu
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | V sedmasedmdesáti letech stále žije tenisem. O to víc, když v posledních kolech grandslamu hraje Češka. Dvojnásobný šampion Roland Garros Jan Kodeš dorazil jako tradičně osobně do Paříže, i když letos o něco později. „Ještě v úterý jsem musel na rehabilitaci,“ vysvětloval. Po operaci kolene už odložil berle i hůl, ale pořád je v rekonvalescenci. To mu však nic neubírá na elánu. Vytáhne si nohavici a ukáže jizvu, s nadšením vypráví o velkém semifinále Karolíny Muchové s Arynou Sabalenkovou. Proseděl ho celé na prezidentské tribuně, tři hodiny v silném slunečním žáru.
Semifinále jste si musel užít, že?
„První dva sety byly obdivuhodné. Obě dřely, v tom šíleném vedru to nebylo snadné. Karolína se nadřela daleko víc, protože musela po základní čáře lítat po šílených drajvech Sabalenkové. Když šly do třetího setu, tak jsem jí už po pravdě nevěřil, protože mi připadalo, že je na tom fyzicky hůř.“
Což taky brzy ukázalo skóre a manko 2:5.
„Karolína uhrála game na 3:5 a pak to přišlo. Sabalenková najednou znejistěla, začala nesmyslně spěchat. Tomu se říká panika, ale připadala mi trochu zbytečná, nepotřebovala všechno pozabíjet, mohla hrát trpělivě. Prohrála servis na 4:5 a začaly rakety, koukala na trenéra, vyšla úplně z koncentrace. A Karolína se držela, lidi jí pomohli. Když šla za stavu 2:5 k naší tribuně, říkala, že už nemůže, ale neodevzdala to. Ustála to psychicky, zatímco Sabalenková ne. To je celé.“
Vyhrála si Muchová víc semifinále, nebo si ho Sabalenková víc prohrála?
„Těžká otázka. Přišlo mi, že jí spadla koncentrace. Ale na to se nikdo nebude ptát. Karolína to ustála na to, že šlo o semifinále Roland Garros. Hrála výborně, hrála podle představy. Sabalenková je totiž schopná zkazit i ty nejnahranější míče. Na to, že je hráčka světové trojky… Její tenis je o servisu a šílených ránách, ale když jsem se díval do historie, tak vyhrála grandslam letos v Austrálii, ale předtím na nich nic neuhrála. A to znamená, že její tenis není tak úplně ořechový. Na to se trochu spoléhalo, že když Karolína podá solidní bojovný výkon, tak jí Sabalenková nějakými blbinami pomůže. Zkazila smeče, voleje, bůhví co všechno.“
Ve finále proti Šwiatekové s něčím takovým kalkulovat nejde, že?
„Tenhle zápas bude o něčem jiném, protože Iga nahrané míče kazit nebude. Bude držet balon, nekazí, ale nemá zdaleka takovou razanci jako Sabalenková. Ani v servisu, ani v úderech. A pokud jí Karolína bude sekundovat, bude se jí hrát líp než se Sabalenkovou. Karolína bude muset být aktivnější, bude do toho muset jít. Velkou roli budou hrát kraťasy. Kraťasem eliminuje Igu, která je úspěšná ve hře zezadu. Ale když dostane kraťas, musí běžet dopředu a něco udělat. Navíc tím Karolína zkrátí výměnu, hrát donekonečna v tomhle vedru není možné.“
Před dvěma lety jste v Paříži podporoval Barboru Krejčíkovou při cestě za titulem. Vidíte podobnost v tažení Muchové?
„Je to hodně podobné. Sakkariová na Báru taky měla v semifinále mečbol, mohlo by se to stát znovu. Ale je tady dost velký rozdíl. Krejčíková měla ve finále Pavljučenkovovou, zato Karolína má Šwiatekovou, světovou jedničku.“
Nebojíte se, aby Muchovou příliš nepoznamenal nápor semifinále, které trvalo 3 hodiny a 13 minut?
„Jo, to je největší potíž. Mám strach, aby vůbec nastoupila. Chytala křeče, dobře to maskovala, ale Sabalenková to asi nepoznala. Protože když hraju s někým, kdo má křeč, tak je to úplně jiné. Nesnažím se zakončovat, jenom to hraju do kurtu a křeč přijde větší a větší. Sabalenková mi připadala, že vypadla z role. A to je, proč je tenis o psychice. Někdo to nevydrží a začne magořit, odmala mi říkali: Kdo míň kazí, vyhrává. A ono to pořád platí.“
Co tlak prvního grandslamového finále. Nerozklepe se Muchová?
„Určitě to pro ni bude hodně těžké, protože překonat a vyhrát první grandslamové finále je strašně těžké. Iga jich má za sebou několik. Říká se, že člověk musí aspoň dvě finále prohrát, aby mohl třetí vyhrát. Ale staly se i opačné případy, taky záleží na soupeři, jestli vám trochu pomůže. Když je to vyrovnaný zápas, tak má vždycky výhodu ten, kdo už grandslam vyhrál, protože po něm už nemusí tolik toužit. Když máte dva v kapse, tak už to není tak šílená zodpovědnost. Vyhrát první grandslam je vždycky nejtěžší.“
Muchová už léta trénuje ve vašem klubu I. ČLTK na Štvanici. Pomáhal jste jí radami?
„Tomu se říká mentorování. Dvakrát nebo třikrát jsme spolu seděli, tak jsem jí řekl pár věcí. Třeba: Pokud chceš být světovou hráčkou, musíš umět něco, co ty druhé neumějí. To znamená, že musíš umět přechod na síť, dobré voleje na síti, kraťasy, celodvorcovou hru. Žádné běhání vzadu a jen odstrkování. To umějí všechny, těch je sto. V první stovce žen hrají všechny stejně. A teď jsou všichni vyvalení, že ona je jiná. Nastase mi říká: Ty vole, ona hraje tenis, jaký jsme hrávali za nás… Ale nechci, aby se psalo, že si dělám zásluhy. Pomohl jsem jí stejně jako Krejčíkové nebo Šafářové. Snažím se pomoct, jenže nechci být kouč, co jezdí po světě a sedí na tribuně. Ale některé vědomosti a motta se jim snažím předat.“
