PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Při ceremoniálu na Chatrierově stadionu slzela, na tiskovou konferenci už ale Karolína Muchová dorazila vyrovnaná. Ač finále Roland Garros ztratila se světovou jedničkou Igou Šwiatekovou bolestivě ve třech setech (2:6, 7:5, 4:6), byla schopná se dívat na dva pařížské týdny s nadhledem.
Jaké pocity se ve vás po finále mísí?
„Trochu hořké, protože to byl velmi těsný zápas. Ale mohu se nazývat grandslamovou finalistkou, to je úžasný úspěch a taky velká motivace, abych na sobě pracovala a měla šanci hrát o tyhle velké tituly znova.“
Co zápas rozhodlo?
„Rozdíl jsme mohli vidět v prvním setu a v první polovině druhého. Byla jsem trochu pomalá, zatímco Iga má obvykle skvělé začátky. Když je rozjetá, těžko se zastavuje. Snažila jsem se pokračovat v mixování úderů, dostat ji z rytmu a ve druhém setu se mi to podařilo. Tam jsem trochu oživla. Ve třetím setu nebyl rozdíl tak veliký, obě jsme měly šance, jen já jsem je nevyužila tak dobře jako ona.“
Prohrávala jste už 2:6, 0:3. Vnímala jste, jak jste soupeřku comebackem do zápasu znervózněla?
„Když hraju slicy a snažím se rozbít soupeřce rytmus, chvíli trvá, než se mi to povede. Cítila jsem, že se trochu trápí, byla napjatá a taky začala dělat chyby. Když jsem ve druhém setu využila šance, cítila jsem, že se zápas obrací na mou stranu. Ve třetím setu jsem taky dobře začala. Ale ona je světová jednička, musela jsem tlačit pořád dál a dál.“
Také jste ve třetí sadě vedla 2:0 a 4:3. Cítila jste, že se blížíte?
„Neměla jsem v hlavě, že když získám dva gamy, vyhraju grandslam. Soustředila jsem se na dobrý servis, abych si pomohla k rychlým bodů. Nešlo to tak, jak jsem plánovala, ale Iga odehrála na returnu neskutečné gamy, nezkazila, nedala mi lehký bod.“
Měla jste připravenou děkovnou řeč, kterou jste pronášela v slzách?
„Ne a v těch emocích se mi netvořila zrovna dobře. Jak jsem šla na pódium, všichni začali tleskat. Byl to fakt rachot a trochu to se mnou cukalo. Pak mi řekla něco dost dojemného Chris Evertová, tak si říkám: No, tak teď už neřeknu ani slovo. Takže skoro nevím, co jsem povídala.“
Nakonec vypadáte celkem smířeně jako člověk, který na kurtu nechal všechno a nemá si co vyčítat. Je to tak?
„Není to jednoduché. Jsem smutná, protože jsem cítila, že je to fakt kousíček. Asi se dnes úplně nevyspím. Není to tak, že mi je to jedno. Byl to můj největší zápas a já koncovku nezvládla. Ale když se na to kouknu s nadhledem, tak je to skvělý výsledek.“
Který vás posune v kariéře dál…
„Věřím tomu. Finále grandslamu jsem nikdy nehrála. A když se mi teď povedlo, je to velmi hezký pocit. Je to dobré pro sebevědomí. Říká mi to, že jsem schopná dělat takové velké výsledky. Je to hodně motivující.“
Takže věta, že se vrátíte silnější, nebyla jen klišé?
„Určitě to tak cítím. Finále a celkově tyhle dva týdny mě dost motivují. Ukázalo mi to, že můžu hrát s nejlepšími. Už v semifinále jsem měla skvělý zápas, teď jsem byla blízko vítězství proti světové jedničce na antuce. A na té není lepší hráčka než Iga. Klišé to nebylo, jsem připravená se pustit zase do práce a makat na sobě, abych tyhle výsledky zopakovala.“
Vaši trenéři prozradili, že jste byla během turnaje nemocná. Jak dramatické to bylo?
„Nerada se lituju a na takové věci vymlouvám. Je pravda, že jsem přijela na turnaj trochu nemocná, potom mě to malinko skolilo. Ale vždy jsem zvládla zápasy odehrát poměrně dobře. Věděla jsem, že musím hrát rychlejší tenis, protože jsem měla potíže s dýcháním, jak mi to leželo na průduškách. Nerada ale tyhle věci řeším a rozebírám. Přeci jen se mi podařilo dojít tak daleko, takže bych klidně byla takhle nemocná každý turnaj.“
Co vás čeká dál?
„Určitě potřebuju odpočinek, postarat se o tělo. Mezi trávou a antukou nemám moc času, za dva dny jsem měla hrát turnaj v Nizozemsku, ale tam se nechystám.“