Experiment zraněné Muchové: hrála jen čop. Bojí se další operace a konce sezony
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Karolína Muchová si musela připadat v Paříži jako cyklista, který na Tour de France závodí na vypůjčeném kole od o hlavu menšího stájového kolegy. Jde na něm jet, ale závratný výsledek neuděláte. Stejně tak si nemůžete příliš troufat, když nastoupíte k tenisovému zápasu a zvládnete místo svého klasického obouručného bekhendu pouze čop. A přesně k tomu donutilo přetrvávající zranění levého zápěstí nasazenou čtrnáctku v úvodním kole Roland Garros.
Snažila se najít cestu, ale proti na antuce překvapivě solidní Američance Alycii Parksové, sebevědomé atletce s četným piercingem v uších, se ukázal hendikep příliš velký. Muchová v prvním zápase od půlky března padla 3:6, 6:2, 1:6 protože zdraví, její odvěká slabina, zase není na její straně.
„Je to na prd,“ povzdechla si v úterý půl hodiny před půlnocí po prvním zápase při Roland Garros od finále 2023. Loni na turnaj nepřicestovala, rehabilitoval po operaci pravého zápěstí. Nyní má obdobnou obtíž s tím levým, které potřebuje k bekhendu. „Jeden den je zápěstí lepší, druhý zase horší. Bohužel poslední dny mě dost bolelo. Chtěla jsem ale hrát a říkala si, že i s čopem mám šanci.“
Operace? Ještě bude zkoušet alternativní řešení
Při pohledu na los logická úvaha. Parksová je známá coby často bezhlavá střelkyně, žádná antukářka. Dvaapadesátá na světě je díky výsledkům na betonu, na oranžové hlíně v sezoně vyhrála jediný ze šesti duelů. Proti Muchové však překvapila.
„Hrála fakt dobře a rychle, dobře servírovala. Těžký…,“ uznala poražená, kterou po dvou a půl měsících bez zápasu srážela i nerozehranost. „To mi samozřejmě nehrálo do karet. A ještě k tomu jdu na kurt a nemám bekhend. Bylo to silný kafe, i tak jsem si pořád věřila. Ale prostě to nešlo,“ litovala rodačka z Olomouce.
Kardinální otázkou je, jak problém se zápěstím vyřešit. To pravé se snažila Muchová léčit konzervativně půl roku, než kapitulovala a šla loni v únoru na operaci, která ji vyřadila ze hry na další čtyři měsíce „Operace je i teď poslední možností, nechce se mi na ni, budu ještě zkoušet nějaká alternativní řešení. Ale když nebudou fungovat, budu muset zase na sál,“ povzdechla si.
Brzký konec v Paříži jí dal čas, aby se mohla ještě neinvazivně léčit a doufat. Názory lékařů, zda takový přístup může fungovat, se prý rozcházejí. Pro travnatou část sezony má přihlášené turnaje v Berlíně, londýnském Queensu a Wimbledon. „Zkusím dát léčbě 150 procent a budu doufat. Po pravdě teď ale nedokážu říct, jestli ještě letos budu nebo nebudu hrát…“
Sezona, během níž měla být jedna z nejtalentovanějších tenistek planety v osmadvaceti letech na vrcholu sil, začíná působit silně pochmurně.
