Kraťas, zapomenuté umění tenisu
Na betonových kurtech ho příliš neuvidíte, není tak účinný, protože balony z něj odskakují příliš vysoko. Na trávě vyžaduje po nízkých odskocích už opravdové mistrovství, aby ho člověk předvedl. Ale antuka? Tam stále ještě letité umění tenisu platí.
O čem je řeč? Kraťas, ten krásný moment, kdy do poslední chvíle předstíráte ostrý úder a najednou žlutý tenisák seknutím pošlete těsně za síť. A máte nádherný pocit, že jste soka, jenž s vyplazeným jazykem doklouže k míčku pozdě, přechytračili.
„Jak já dřív kraťasy neměl rád. Přišlo mi, že je hrajete jen ve chvíli, když začnete panikařit a netroufáte si na další boj ze základní čáry,“ říká Roger Federer. „Ale během let jsem objevil, jak účinný úder to může být a jsem za to hodně šťastný. Do správného antukového mixu drop shot patří.“
To je důvod, proč si při Roland Garros přijdou i staromilci na své. Míček s antukou krásně souzní, jeho odskok je nižší než na betonu. Navíc proti armádě antukových specialistů, kteří stereotypně zezadu roztáčejí tenisák do děsivých rotací, je drop shot výborná zbraň.
Jihoameričané či Španělé kempují i šest metrů za základní čarou a při zkrácení hry prostě často nemají šanci padající list dostihnout. „Oni to nemají rádi. Neradi běhají dopředu a na síti pak taky nejsou bůhvíjak dobří,“ všiml si Ivo Minář.
Klíčem k úspěšnému kraťasu je vědět, kdy ho zahrát. Nejspolehlivější řešení je vyhnat soupeře ranou daleko za základní čáru, sám si postoupit do kurtu, zeširoka napřáhnout jako ke klasickému úderu a v poslední chvíli udělit míči spodní rotaci, aby odskočil co nejníže. Aby byl z takové akce vítězný úder, musí být delikátně provedená a tenisák by měl dopadnout co nejblíže za síť. V tom jsou zdatní šikovní tenisté s citem v ruce jako Federer, Andy Murray, Novak Djokovič či velký hračička Gael Monfils.
Existuje i druhá taktika, kterou s oblibou využívá například Radek Štěpánek. Zkrácení hry z jeho rakety je jen součást širšího plánu. Míč nepošle tak blízko za síť, soupeř se k němu rozběhne a v tu chvíli mu nabíhá vstříc i Štěpánek. A bitvu úderů ze základní čáry tak obratem mění v dublový souboj volejů. A často vítězí. „Radek to může dělat i díky tomu, že strašně dobře vidí hru a přesně ví, kdy k tomu sáhnout,“ chválí krajana Minář.
Třetí variantou je zůstat vzadu a rozhozeného soupeře, jemuž se drop shot podaří doběhnout a vrátit, jednoduše prohodit.
Diváci tyhle chvíle velmi milují a po povedených kraťasech tribuny bouří. Drop shot může být ale zdrojem zábavy i úplně jinak. Už je to léta, co Pavel Poulíček ve zprávách informoval o porážce Bohdana Ulihracha na Australian Open. Ulihrachův kouč tenistovi zakázal na betonu zkracovat hru, ale zprávař si to vyložil po svém. Tenista prý prohrál i proto, že si nepřevlékl zakázané kraťasy.
