PŘÍMO Z NEW YORKU | Letos v lednu na Australian Open, zatím posledním betonovém grandslamu, ji k titulu chyběl jediný set. Na sklonku srpna v New Yorku se ale Petra Kvitová upřímně podiví myšlence, že by mohla vyhrát US Open. „To mě každopádně vůbec nenapadá,“ prohlásila devětadvacetiletá tenistka, jejímž největším soupeřem je poslední měsíce vlastní tělo. Od Wimbledonu odehrála jediný zápas, problémové levé předloktí má ještě opuchlé a netuší, co přinese další den.
Na velkém kurtu číslo 17 si hodinu zatrénovala s agresivní Estonkou Anett Kontaveiteovou. Do tenisáků švihala s vervou, na první pohled vypadala velmi dobře. Co se však děje pod povrchem, to se pokusila vylíčit sama:
Jak je na tom vaše levačka?
„Vždycky mě něčím překvapí, každý den je jiný. Po zápase v Cincinnati (třísetová porážka s Řekyní Sakkariovou) mi hodně natekla, cítila jsem ji ještě další tři dny. Až pak otok částečně splasknul, ale pořád tam ještě nějaký je.“
Má vůbec cenu hrát? Nebylo by rozumnější doléčit zranění úplně?
„Domluvili jsme se, že se rozhodne po US Open. Zkusím Ameriku odehrát, jak nejlíp budu moct. Nikdo mi neřekl, že by se stav ruky mohl zhoršit. Spíš se neví, co s ní pořádně je, jak dlouho to ještě může trvat a jak ji mám léčit. Až se vrátím domů, rozhodneme se, co dál.“
Mohou být současné problémy skutečně důsledkem zranění při přepadení pořezaných prstů?
„Nikdo to neví. Já si myslím, že jsem při držení rakety extra nic neměnila. Ale jak prsty nemají stoprocentní pohyblivost, tak ji možná trošku jinak držím. Vícekrát se mi zavrklá v ruce. Možná je tenhle problém z toho, ale nikdo to stoprocentně neví.“
Na nedělním tréninku jste ale ruku nešetřila. Šla jste do úderů zostra. Nevypadalo to, že byste měla obtíže.
„Když ruku pustím do švihu, je to docela fajn. Akorát když ji u nějakého speciálního úderu ucítím, bojím se o ni pak nějakou chvíli. Podvědomě brzdím a nešvihám, jak mám.“
Už jste ale přistoupila na to, že musíte hrát s elastickým rukávem, že?
„Jinak to nejde. Mám pod ním ještě tejp. V Cincinnati jsem s ním nastoupila a bylo to docela v pohodě. I pro hlavu je dobré, že ho mám.“
Do Wimbledonu jste šla bez přípravy a nakonec z toho bylo osmifinále. Dají se tyto dvě situace srovnat?
„Zraněná jsem pořád, ale trošku jinak. Natržený sval srostl, teď zlobí zase jiné místo na ruce. Mám teď natrénováno víc, ale zase Wimblas a tamní tenis na trávě mi víc sedí. Takže ve finále je to podobný.“
Nevypadáte ale tak sklíčená jako v Londýně?
„Už jsem si zvykla. Psychicky jsem v pohodě. I když trénuji málo, z čehož nikdo není nadšený. Cítím, že nemám tolik zautomatizované všechny pohyby. Ale zase o sobě vím, že nejsem hráčka, která potřebuje trénovat pět hodin denně. V zápase se dokážu vyždímat.“
Vyhrát? To mě ani nenapadá
Těšíte se do akce v New Yorku?
„Musím říct, že hodně. Od Cincinnati se snažíme hru vyšperkovat, už se těším na zápas. Je to tady dlouhé. Jedeme tady takový grandslamový režim. Trénuji jen obden. Potřebujeme, aby ruka měla i dost odpočinku. Jak nevíme, co s ní dělat, tak ji jeden den zatížíme a druhý jí dáme volno.“
Nasazená jste ve Flushing Meadows jako číslo 6. Věříte, že můžete celý turnaj vyhrát?
„To mě každopádně nenapadá, upřímně.“
To se špatně poslouchá od finalistky letošního Australian Open.
„Musím brát situaci takovou, jaká je. V lednu jsem začala skvěle. Říkám si, že to jsou možná nejlepší roky mého tenisového života. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou stranu si myslím, že nějakých velkých výkonů budu pořád ještě schopná. V pohodě, prostě nějak bude.“
Co říkáte na derby prvního kola proti Denise Allertové?
„Je to pech. Vím, že jsou dvě česká derby (další Karolína Plíšková – Tereza Martincová). Škoda, že to není líp rozhozený a musíme se takhle všechny potkat.“
Čeho byste tedy ráda dosáhla na US Open?
„Hlavně bych chtěla zůstat zdravá, to by bylo fajn. Půjdu zápas od zápasu. Vím, že první kolo s Denčou nebude moc příjemné. Známe se dobře a hrát proti sobě je prostě blbý. Navíc nevím, jak po zápase dopadne ruka. Nechám tam všechno a ať se stane, co se stane.“
Související články
