PŘÍMO Z LONDÝNA | Je to ostrý kontrast. O pár desítek metrů dál ve wimbledonském parku začíná slavná fronta, v níž lidé stanují, aby sehnali lístky na turnaj turnajů. Třeba i na zápas Lucie Šafářové, jež si v klidu pochrupává v pronajatém domku opodál. Sotva deset minut pěšky jí to trvá do All England Clubu, kde se píší tenisové dějiny. V Melrose Avenue ale jako by se zastavil čas.
Cihlové domky typického anglického střihu lemují úzkou ulici, ve všudypřítomném tichu slyšíte jen cvrlikání ptáků. V jedné z třípatrových řadovek má útočiště i finalistka Roland Garros.
„Pojďte dál,“ otevírá paní domu s úsměvem dveře. Je jedenáct hodin dopoledne. Lucie vstává brzy, její kanadský kouč Rob Steckley, druhý nájemník baráčku, ale teprve snídá. Všude poklizeno, je znát, že zde vládne spořádaná hospodyňka. „I kytky jsem včera zalévala,“ usměje se česká tenistka. Jako dárek za vstřícnost dostává další - fialovou orchidej.
Kouzlu wimbledonského bydlení v privátu podlehla už před lety. O kus dál v Ashen Grove 11 měla pronajatý první dům, když ještě chodila s Tomášem Berdychem . Poslední tři roky už je ve svém.
Domy v jihozápadní části Londýna si tenisté najímají přes agenturu spolupracující s turnajem. Finančně je to vyjde podobně, jako kdyby měli platit za víc hotelových pokojů. Na ubytování navíc dostávají denní diety od Wimbledonu.
Domek, kde se zastavil čas. Takhle žije Šafářová na Wimbledonu
Video se připravuje ...
Výhody života v třípatrovém domečku jsou nesporné. Ač je anglicky stísněný, vypadá sympaticky. Stálé obyvatele Šafářová nezná. Jen jí nechali uvítací dopis s tím, že jí fandí v turnaji. Z chodby můžete odbočit do obýváku s krbem nebo minout schodiště a pokračovat do kuchyňky s jídelním koutem. Na lince leží tři krabice ovesných vloček, teď už tradiční snídaně šampionky. Z kuchyně se vychází na malou zahrádku. „Tam pod stromem jsme trávili většinu času, když byla vedra,“ usměje se Lucie. Minulý čas je na místě. Dočasně se ochladilo, právě začíná pršet. „To se ale dalo čekat, jsme v Londýně, ne?“ nekazí to hráčce náladu.
Do All England Clubu chodí do práce, prožívá tam zápasový stres, je jako na trní. V domku má však svou oázu klidu. Včera si naplánovala trénink až na čtvrtou odpolední, měla dost volného času. „Trávím ho na telefonu, odpočívám. Jsem aktivní člověk, čekání mě moc nebaví, ale nemůžu nikam trajdat, je třeba šetřit síly. Večer zase kecáme s Robem, on si k tomu dá Captaina Morgana. Nebo si čtu. Je tu pohoda,“ popisuje s tím, že se právě zabrala do příběhu britské triatlonistky Chrissie Wellingtonové.
Ráno ji budí světlo
Říká se, že život po turnajích je přehlídka promrhaného času. Neustále čekáte na zápas, trénink. Jste v cizím městě daleko od domova. „Když ale bydlíte v domku, přiblížíte se tím domácímu prostředí, jak nejvíc to jde. Pomáhá to nejen hráči, ale celému týmu,“ kývá hlavou trenér Rob Steckley. „Máme tu všechno, co potřebujeme. Kuchyni, abychom mohli dělat vajíčka, lavičky na terase, tak trávíme čas. Já už jsem starý, nudný. Nepotřebuju města. Takový klid mi přesně vyhovuje,“ chválí si čas strávený v ospalé zahradní čtvrti.
Nedaleko má pronajatý domek i Barbora Strýcová. S Lucií se už potkaly na manikúře, plánovaly společné grilování. „Ale náš gril je úplně nový, takže Robovi se do toho úplně nechce,“ prozrazuje na trenéra tenistka.
Ta spí v ložnici pod střechou v nejvyšším patře, jelikož je nejprostornější. „Bylo tam strašný vedro, oni tady ale klimatizace prostě nemají, nejsou zvyklí na takové teploty. Rob, jak je z Kanady, tak je mu pořád strašný horko. Kdyby tady klimatizace byla, pojede na šestnáct stupňů a já bych zmrzla,“ směje se.
Ráno vstává kolem půl osmé, budí ji světlo. Na tenis chodí pěšky, či si objedná turnajové auto. Jelikož má i deblové povinnosti, úplně volný den jako ten včerejší se jí hodil. Dnes už ale vyrazí z ospalé Melrose Avenue opět do práce. Třetí kolo proti Sloane Stephensové volá.
