Když se při hře nevztekám, nejsem to já, řekla řádící Siniaková
PŘÍMO Z LONDÝNA | Proti zraněným se hraje nejhůř. To poznala i Kateřina Siniaková. Turnajová šestnáctka Coco Vandewegheová dvě sady sady viditelně kulhala a pohyb jí činil problém. Přesto Američanka českou tenistku téměř vyřadila. Temperamentní Siniaková už na kurtu běsnila, klela, spílala lidem ve svém boxu, jak byla frustrovaná z toho, co se na dvorci děje. Ve třetí sadě ztrácela už 2:5, přesto ještě v úvodním wimbledonském kole zachránila postup - 6:7 (3), 6:3, 8:6.
Jak moc vám tohle drama pocuchalo nervy?
„Byl to náročný zápas. A když se nechala ošetřit (na konci první sady), byl ještě těžší. Viděla jsem, že ji noha trápila.“
A začala jste na její zranění myslet…
„Snažila jsem se na něj nemyslet a hrát to svoje. Zkoušela mě tím rozhodit. Když potřebovala, zabrala.“
Neoblíbená Američanka chvílemi kulhala, pak zase sprintovala.
„Když jsem zkoušela kraťasy a snažila se ji rozběhat, bylo to pro ni jednodušší. Něco s kotníkem má, ale možná předvedla i trochu herecký výkon.“
Vřelo to ve vás?
„Tiebreak jsem zbytečně ztratila. Byla to menší zesírka. I třetí set jsem si zkomplikovala. Pořád cítila, že by jí to mohlo vyjít a držela se ve hře.“
Zato vy jste byla frustrovaná. Vypadalo to, že zahodíte raketu a odejdete.
„Už mi bylo řečeno, že vypadám ještě hůř, když jdu do sebe a snažím se chovat tak, aby to vypadalo dobře. Že vypadám jako tělo bez duše. Řekla jsem si, že nemá cenu se nevztekat. Že tohle prostě jsem já. Nevím, co si vybrat. Důležité je, že vyhrávám. Chtělo by to body language nějak ustálit, ale pryč je hranice, kdy bych se to mohla odnaučit. Teď záleží, jak na sebe budu striktní a jak se mi to bude dařit.“
Nestojí vás vztekání síly?
„Myslím, že mi síly nebere. Naopak potřebuju svoje pocity vyventilovat. Nabudím se tím. Samozřejmě má všechno svoje meze. Když se přestávám kontrolovat, dobré to není.“
Jak bere váš táta a kouč Dimitrij, když se vztekle obrátíte na box?
„Není to nejlepší. Vítězstvím jsem to snad trochu napravila. Všichni ví, že ta slova v návalu emocí nemyslím vážně. Ale stejně se sama po zápase necítím dobře. Nemělo by se to stávat.“
Nakonec jste duel otočila z 2:5 ve třetí sadě, to je slušná omluvenka.
„Chvílemi to vypadalo, že vítězství ani jedna z nás nechce. Že si ho nabízíme navzájem. Jsem ráda, že jsem přes promrhané šance utkání otočila.“
A v cestě do 3. kola vám stojí Tunisanka Uns Džavůrová, kterou jste porazila třikrát ze tří zápasů.
„Ale každý zápas je tady těžký. Tráva je specifická. Ona hraje čopy, rychle. Musím se připravit a zkoncentrovat.“
