Vlastnost šampionky: Krejčíková usne hned a všude. Je to výhoda, říká
Kde se v ní bere ta síla a energie? Vždyť po Roland Garros, kde strávila skoro 24 hodin zápasovou šichtou, neměla téměř čas ani spočinout. Barbora Krejčíková však připomíná perpetum mobile. Po dvou týdnech dorazila do Wimbledonu a zase si jede to svoje, známky vyčerpání na ní neuvidíte.
Děkuje za to kondiční přípravě, na které před sezonou tvrdě dřela, když jí kouč Aleš Kartus pověděl, že právě na zocelení těla musí zapracovat, pokud chce vyhrávat největší turnaje. „Pak mi před Vánoci posílala jedno video za druhým, jak s kondičním makají. Udělala ohromný kus práce,“ chválil svou svěřenkyni.
A je tu ještě druhý faktor, který z ní dělá železnou Báru. Forma se musí vyležet, říkává se ve sportovních kruzích. V tenise se tenhle vtípek občas mění v nutnost. Zvlášť v dnešních dnech pro tak vytíženou hráčku jakou je Krejčíková. Její nejčastější činností je tak v Londýně kromě tenisu spánek. Klimbá v autě, když ji veze na kurty dobrou hodinku z hráčského hotelu Park Plaza Westminster Bridge, jenž leží u Temže kousek od ruského kola London Eye. Podřimuje v šatně, když zrovna prší. Jak říká, usne skoro všude a okamžitě.
„Kdybych si tady lehla, tak do pěti minut spím,“ smála se na tiskové konferenci. „Já prostě usnu na lusknutí prstu, v tom mám obrovskou výhodu. Plno lidí nechápe, že můžu spát před zápasem, že spím v letadle, v autě, když jedu. Fakt hodně spím a vyhovuje mi to tak.“
Někdo si po turnajích vozí i vlastní polštář, na který je zvyklý. Jiný volí hotely podle toho, kde mají co nejlepší postele. Tenisté preferují tvrdé matrace, aby neměli bolavá záda. Krejčíková moc náročná není. Místo polštáře má něco jiného. „Já si beru svoje plyšáky, aby se mi dobře spalo,“ usmála se s tím, že ani nepoužívá žádné aplikace, které hlídají kvalitu spánku.
V umění spánku je přebornicí. Tak jako její čeští předchůdci. Velkým šampionem téhle disciplíny býval třeba Tomáš Berdych. „Nedovedu si představit, jak bych mohl v tenise fungovat, kdybych měl se spaním problém. Když je člověk dost adaptabilní, je to nesmírné plus,“ vyprávěl kdysi.
Dobrým spáčem býval i Radek Štěpánek. A to i na palubě letadla v deseti kilometrech nad zemí. „Jakmile cvakne pás, padnou mi oči a spím. Pamatuji se, že jeden rok jsem prospal celou cestu z Melbourne do Singapuru. Vyfasoval jsem pyžamo, ani jsem se nepřevlíkal, vylezl jsem v něm v Singapuru na dvě hodiny do lounge, kde jsem se najedl. Vrátil jsem se do letadla a dalších 11 hodin jsem spal až do Londýna. Když jsme vystupovali, říkala mi letuška: za 30 let létání jsem nezažila nikoho, kdo by si na cestě z Melbourne do Londýna do ničeho nekousl, ani se nenapil. Vy jste 21 hodin spal jako dřevo.“
V Barboře Krejčíkové našli tihle dva daviscupoví hrdinové zdatnou následovnici.
