Video se připravuje ...
PŘÍMO Z LONDÝNA | Když složitě kombinovala péči o dítě s přípravou na návrat k tenisu, snila o tomhle momentu. Ještě jedno wimbledonské vítězství, ještě jeden opojný pocit na londýnské trávě. Barbora Strýcová se ho dočkala. V 1. kole přemohla belgickou protivnici Maryna Zanevskou 6:1, 7:5 v utkání, během kterého si poranila palec na noze a prohrávala 2:5 ve druhé sadě. Mač zavřela patnácti vyhranými fiftýny za sebou a pak si dojetím poplakala.
Na tiskovou konferenci si přinesla v náručí syna Vincenta, jemuž budou v září dva. Měl vlastní akreditaci, modrou vestičku s wimbledonským logem a uslzené oči. Při obědě si přiskřípl prst ke stolu, tak chtěl být s mámou. A způsobně ani nedutal, když ho Barbora Strýcová chovala během interview na klíně. Bylo pěkné sledovat, jak se z někdejší divé Báry stal rodič, pro kterého je teď tenis až daleko na druhé koleji. I tak chutnal sedmatřicetileté veteránce vyhraný wimbledonský zápas náramně. Na svém nejmilejším turnaji chyběla čtyři roky, v All England Clubu nastoupila poprvé od životního ročníku 2019, kdy uhrála semifinále ve dvouhře a titul ve čtyřhře.
Po mečbolu jste se ani moc neradovala. Čím to?
„Nevěděla jsem, co mám dělat. Bylo to hrozně emotivní: Já jsem vyhrála a teď co? Pak už jsem to nevydržela a pod ručníkem jsem začala brečet. Možná to navenek nebylo úplné wow! Ale uvnitř to bylo absolutní wow!“
I konec zápasu byl impozantní, vyhrála jste posledních patnáct bodů.
„Jsem strašně ráda, že jsem se zvedla ze stavu 2:5. Hrála jsem pasivně, krátce a pomalu. Bolí mě prst, jak jsem uklouzla. Pak jsem vybojovala její servis, což mě nakoplo a ona šla hrozně dolů. Před zápasem jsem byla extrémně nervózní. Jakože extrémně! Ráno jsem vstala a říkala ségře: Tak jako sorry, ale já nemůžu dýchat. Omdlím za chvilku. Byla jsem hrozně moc nervní. Hodně mi na tom záleží. Je to můj poslední Wimbledon. Chci, aby to bylo hezký a dopadlo to fajn.“
Špatně už Wimbledon dopadnout nemůže, jste ve druhém kole singlu. Snila jste o takovém výsledku?
„Hrozně chci předvést, co ve mně v tenhle moment je. Nemám natrénováno, nemám nahrané zápasy. Ale vím, co dokážu na trávě. Chci to zkoušet každý zápas.“
Vrací se vzpomínky na ročník 2019?
„Dost. První kolo jsem hrála na pětce s Curenkovou, teď jsem taky nastoupila na pětce. Totální flashback: Tak tohle není možný! Mám spoustu vzpomínek. Hodně věcí dělám podobně, stejně. Hrozně mi záleží, aby to tady trvalo co nejdéle.“
K tomu vám pomohl i los. Zanevská, 88. tenistka žebříčku, ještě v kariéře nevyhrála ani jeden wimbledonský zápas. Skoro se dá říct, že jste byla favoritkou.
„Nevím, jestli se o mně v některém zápase dá říct, že jsem favoritkou. Hraju hodinu denně. Nemám za sebou zápasy. Na trávě hraju líp než Zanevská, ale s tím jsem do zápasu nešla. Spíš jsem si na sebe dávala tlak: Vím, že můžu postoupit. A chci to! Po prvních třech čtyřech gamech jsem se trochu uvolnila. A bylo to dobrý.“
Jak vážný je problém s palcem na noze, který jste si způsobila během pádu za stavu 2:2 ve druhé sadě?
„Nevím, mám v sobě čtyři prášky na bolest, ale moc to nepomáhá. Bolí jako čert. Myslím, že mi vyskočil z kloubu. Půjdu na fyzio a snad to bude dobrý. Měla jsem strach, že jsem si ho úplně vyvrátila. Že něco vypadlo a zapadlo. Navíc mám v tomhle palci artrózu. Ono to nějak dopadne.“
Vincenta jste neměla v hledišti na celý zápas. Neměl důvěru, že by neplakal?
„Nemůže koukat na celý zápas. Čím déle se na mě kouká, tím víc chce být u mě a začíná brečet. Už se ví, že musí přijít až ke konci zápasu. Máma ho tam přinesla a dojala se tak, že plakala. Já pak plakala ještě víc.“
Působíte jinak než dřív, klidněji. Jste jako máma jiná?
„Jsem. Víňovi je jedno, jestli jsem prohrála, nebo vyhrála. Večer spolu budeme zase usínat. Před zápasem jsem sice vyklidněná nebyla, ale je fakt, že si uvědomuju při stresových situacích v zápase, že vlastně o nic nejde.“
Je dřina spojit péči o syna a Wimbledon?
„Celkem jo. Nemám chůvy. Chci se o něj starat sama. Ráno jsem vyměňovala plíny. V půl devátý jsem jela na tenis a předala ho mámě se ségrou.“
Jak jste se vyspala?
„S Vincentem spíme v jedné posteli. Většinou teda nespíme. Teď byl ale hodný, vzbudil se po čtyřech hodinách a pak ještě jednou. Jiné noci bývají daleko těžší. Ale na zápas jsme se tentokrát vyspali parádně.“
Kdo všechno vám dělá na turnaji společnost?
„Mám tady ségru s mamkou, trenéra. Petr (partner Petr Matějček) je pracovně ve Varech. Sleduje mě přes internet. Všichni ostatní se dívají na telku. Mám hromadu zpráv. Táta drží palce, ale nejvíc babi s dědou. Já se vždycky bojím, aby nedostali infarkt. Oni v Londýně žili.“
Budou vám přát i ve čtyřhře, v níž zase spojíte síly se Sie Su-wej. Těšíte se?
„Hrozně. Neskutečné, že Sie Su-wej dokázala vyhrát Roland Garros. Nejdřív ho hrát neměla, ale jelikož v Paříži žije, nakonec nastoupila. A to hrála s tou parťačkou (Wang Sin-jü) úplně poprvé. Neskutečný, brutální. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit.“
I vy tedy můžete mít ve wimbledonském deblu vyšší cíle.
„Nechci si dávat cíle. Samozřejmě by bylo hrozně fajn zahrát tu dobře. Ale nehrály jsme spolu tři roky a máme za sebou teprve dva turnaje. Na druhou stranu ona miluje trávu a já taky. Třeba to vyjde a chytneme slinu jako v roce 2019.“
Během rozlučkového comebacku jste v singlu zatím vyhrála tři z osmi zápasů. Jste sportovně spokojená?
„Moc nevnímám, jestli jsem prohrála tohle nebo tamto. Pro mě je důležité, jak hraju. Co předvádím. Abych nehrála pasivně. Nemám co ztratit. Je jedno, jak zápas dopadne. Jen ho chci dohrát ostře. Chci do toho jít, nebát se úderů a situací.“
Platí, že US Open bude poslední turnaj kariéry?
„Jo. Budu hrát Prahu, na kterou se strašně těším. Ještě mám naplánované Cincinnati a US Open, ale myslím, že Cincinnati asi nepojedu. Chtěla jsem hrát na podzim ještě turnaj v Ostravě, ale ten nebude, takže skončím v New Yorku. Pak je sice ještě Čína, ale tam já už letět nechci.“
Témata:
sport, wimbledon, tenis, Barbora Strýcová, US Open, Londýn, French Open, Petr Matějček, Cincinnati, Tráva, Sie Su-wej, Tenis na Heureka.cz
Související články
