Terminátor Kateřina utekla z deprese do ráje: Jsem bojovnice i trochu býk
PŘÍMO Z LONDÝNA | Proč je důležité nikdy neklesat na mysli? Protože se tenisová sezona může otočit rychleji, než se nadějete. Tak jako v případě Kateřiny Siniakové. Půl roku se pachtila po světě, ale podařilo se jí v hlavních soutěžích dvouhry urvat pouhopouhých pět zápasů. Vracelo se jí zranění pravého zápěstí, bála se opřít do tenisáků. Při Roland Garros zkrachovala v úvodním utkání singlu i deblu po boku Barbory Krejčíkové. Trápila se, byla nevrlá na okolí. Dnes? Za poslední týden vyhrála šest utkání za sebou. Na travnatý titul v německém Bad Homburgu, svůj čtvrtý v kariéře, navázala postupem do 2. kola Wimbledonu proti nasazené Číňance Čeng Čchin-wen (6:3, 7:5). Na žebříčku vyletěla na 32. místo, stojí jen příčku za životním maximem. „Kdybych věděla, co přijde, brala bych to všema deseti,“ usmívá se už zase sedmadvacetiletá slečna.
Ještě v sobotu jste bojovala ve finále v německém lázeňském městě, v pondělí už jste nastupovala ve Wimbledonu. Byl to kalup?
„A jaký. Ale sešlo se to nakonec skvěle. V Bad Homburgu jsme dohrály finále těsně před tím, než začal slejvák. Jen tak tak jsme stihli letadlo do Londýna. V neděli jsem ve Wimbledonu ani nešla trénovat. Strašně rychle to letí a člověk si ani nemůže uvědomit, co se povedlo. Prostě fofr. Taky jsem celkem rozlámaná, už stárnu.“ (smích)
Bez ohledu na náročný program jste musela v Londýně nastoupit už v pondělí. Nezkoušela jste požádat o úterní start?
„To nemá cenu. Pavouk se rozdělí na půlku, řekne se, která začne a tím to hasne. Překvapilo mě ale, když mi rozhodčí napsala a ptala se, jestli je pro mě třetí zápas programu dobrý. Odepsala jsem, že ano. Potěšilo mě to, nikdy předtím se mi nestalo, že by se mnou na grandslamu řešili program.“
Měla jste ze zápasu s dvacetiletou čínskou nadějí Čeng Čchin-wen respekt? Rychlá změna prostředí a k tomu únava…
„Spíš jsem měla výhodu. Já přijela narychlo z turnaje, ona byla nasazená favoritka a připravovala se. Já mohla jen překvapit. Kdyby ne, nic by se nestalo. Ten zápas nebyl moc o tenise. Hrozně foukalo a bylo zataženo. Jen jsem bojovala a snažila se dostat každý míč do kurtu, protože ona se s tím trápila ještě víc.“
Už když jste loni expresně dorazila na finále BJK Cupu v Glasgow z Turnaje mistryň v USA a hned začala vítězit, říkalo se o vás, jaká jste Terminátorka…
„Evidentně mi takový zápřah prospívá.“
Tělo ale musí trpět. Už finále v Bad Homburgu jste dohrávala zafačovaná, i během utkání s Čeng Čchin-wen jste si řekla o ošetření.
„Ozvala se levá kyčel, druhá noha než v Německu. Je znát, že jsem unavená. Z ničeho nic mě v ní začalo píchat. Ale fyzio mi pomohla. Doufá, že to bude příští zápas v pořádku. Tak jako tak tam půjdu a budu se snažit předvést maximum. Někdy se cítíte dobře a stejně nevyhrajete. Jindy přebojujete problémy a vyjde to. Takových vítězství si vážím o to víc.“
Jaké to je dostat se po náročném průběhu sezony na vlnu?
„Super. Vážně skvělé.“
Problémové zápěstí už vás nebrzdí?
„Naštěstí ne. (klepe na dřevo) Už na trávě v Berlíně jsem se zase cítila jako hráčka. Odezněla nervozita, že se bojím hrát kvůli zranění. Do té doby jsem ho měla v hlavě, bála jsem, i když vše bylo v pořádku.“
Léčba se táhla, že?
„Hrozný čas. Když si zlomíte nohu, znáte postup hojení. Já ale se zápěstím chodila od doktora k doktorovi, našli mi v něm tekutinu, ale jinak nic. Prý to spraví volno, ale i když jsem dostala zelenou, pořád mě bolelo. Jsem ráda za to, že jsem asi trochu býk. Šla jsem přes bolest i v tréninku a nakonec potíž ze dne na den odešla, jak všichni říkali.“
A na trávě do sebe vše zapadlo. Jak moc vám na ní pomáhá slovenský kouč Peter Huber, s nímž jste od prosince? Už jednu velmi dobrou travařku trénoval.
„Ano, pracoval s Magdou Rybárikovou (semifinalistka Wimbledonu). Vyprávěl mi, že i ona si prošla hodně zraněními a musím být trpělivá. Já bych o sobě neřekla, že jsem úplně travařka, ale věřím, že jsem schopná se přizpůsobit na všech površích.“
O čemž svědčí fakt, že už máte z WTA Tour tituly na antuce, betonu a i nyní na trávě.
„To je fakt. Ale i kdybych měla tituly ze stejného povrchu, tak by mi to nevadilo.“
Jak se vám teď dívá na žebříček a 32. místo, které svítí u vašeho jména?
„Krásné číslo. Po tom, co se letos doteď dělo, pro mě bylo jen snem. Věřím, že půjdu ještě nahoru a objeví se tam číslo, které jsem u svého jména ještě neměla.“
Otočit takhle sezonu je hodně cenné. Co to o vás vypovídá?
„Doufám, že jsem bojovnice. Je vidět, že není možné být nonstop nahoře. Jsme jen lidé. Kariéra je klikatá. Každý, kdo byl dole, si pak o to víc váží okamžiků, když se dostane nahoru.“
