Video se připravuje ...
PŘÍMO Z LONDÝNA | Levoruký střelec opět procitl na území, kde to má nejraději. Byť Jiří Veselý stále stojí na začátku comebacku po dlouhé pauze a figuruje až v šesté stovce žebříčku, pořád platí – ještě v životě první kolo Wimbledonu neprohrál. Sérii prodloužil coby outsider proti Sebastianu Kordovi, svěřenci Radka Štěpánka. Amerického soupeře skolil 7:6 (7), 4:6, 6:2, 6:3.
Hráč ze šesté stovky žebříčku porazil nasazeného číslo 22. Pro svět překvapení. A pro vás?
„Hraju devátý Wimbledon a podeváté jsem prošel do druhého kola. Nechtěl jsem sérii přerušit. Věděl jsem, že je Kordič skvělý hráč, byl ve čtvrtfinále Australian Open, teď v semifinále Queensu. Ale také dlouho nehrál kvůli zápěstí.“
V Queensu však hlásal, že se počítá mezi favority Wimbledonu.
„Četl jsem to. Upřímně, já bych tohle neřekl. Cesta turnajem je dlouhá a kanonýrů vždy dorazí hodně. Třeba mně se tu vždy daří, a když dobře podávám… Zvládl jsem zápas skvěle i mentálně. Závěr byly obrovské nervy, ale v důležitých momentech jsem nezkazil a uhrál si vítězství.“
Což je pro vás obzvlášť cenné, když jste stále ještě na začátku comebacku po osmiměsíční pauze.
„Přesně tak. Mentální nápor to je obrovský. Pořád ještě nemám tolik odehraných zápasů, natož výher, abych klíčové momenty ustál. Proto jsem strašně rád, že se mi to teď podařilo.“
Jde o velké povzbuzení?
„Rozhodně. Soupeři se mě tady i trochu bojí. Vědí, že jsem tady porazil výborné hráče. A sám sobě jsem si dokázal, že to pořád jde. Po návratu mě potkaly zase další zdravotní potíže, potřebuji výhry. Získaných 45 bodů mě posune výš, začnu se třeba dostávat na challengery. Já na travnatých turnajích před Wimbledonem nikdy nic neuhrál, ale tady to pro mě má speciální kouzlo. Chci ho co nejvíc využít.“
Zdravotně jste po tříhodinovém mači v pořádku?
„Před turnajem jsme hasili požár, chytla mě záda, asi z postele. Ale už jsem dobrý, doufám, že si teď třeba zase nepřeležím krk.“
Na turnaj vás přiletěl podpořit VIP fanoušek - zpěvák Mirai. Váš triumf už ale neviděl, že?
„Stejně jako v Paříži, kde nestihl můj zápas. Teď zase musel odletět, potřeboval být ve Varech. Takže napotřetí třeba klapne Amerika. I když s jeho programem je to složitější.“
Jak jste se vlastně dali dohromady?
„Dlouho jsme o sobě nevěděli, přišli jsme na sebe přes Dušana Lojdu, který se mnou dřív trénoval. Uvědomili jsme si, že se známe z tenisu, když Mirai ještě hrál. Začali jsme se navštěvovat, během covidu jsme si byli i zahrát tenis. Už loni jsem mu říkal, ať se za mnou přiletí podívat na nějaký velký turnaj. Sám tenis hrál, prožívá ho, píše mi po každé výhře. Pronajali jsme si barák kousek od klubu, tak jsem ho pozval. Je nás v něm ale strašně moc, tak spal na zemi na matraci. Nešlo to jinak udělat. Ale zase spal v domě, odkud vidí vchodovou bránu do All England Clubu.“
Máte v Londýně všechny tři děti?
„Jen dvě. Prostředního jsme nechali doma, on je ďáblík, toho by bylo těžké uhlídat. (smích) Už takhle je nás tady hodně – sedm. Táta, další kamarád, celý tým. To je pět dospělých plus já se ženou a dvě děti. Manželka se stará o domácnost, zbytek týmu řídí, co řídit má. Když mám volno, jsem zalezlý v pokoji nebo obýváku, mám svůj klid. A hraju si samozřejmě s dětmi. Nejstarší dcera tady chodí do školky, což je super, je tam ráda. Ráno v jedenáct ji vždy vypustíme a v pět odpoledne ji nabereme zpátky.“
Ve Wimbledonu už jste skolil řadu velkých jmen. Na které zápasy nejraději vzpomínáte?
„Památných zápasů bylo víc. Výhry na velkých kurtech se Zverevem a Thiemem, Fogniniho jsem porazil na trojce. S Berďou jsme tu hráli pětiseťák. Na ten vzpomínám asi nejvíc, i když pro mě nedopadl. Hráli jsme ale dva dny. To byl zápas, který měl všechno.“
Témata:
atp, muži, grandslam, sport, jiří veselý, sebastian korda, tenis, wimbledon, Tenis na Heureka.cz
Související články
