Trenéři jako hromosvody. Nedostaneš prize money i vyhnaný Hrdlička
PŘÍMO Z LONDÝNA | Trenér jako nedotknutelná autorita? V kolektivních sportech možná, v tenise nikoliv. K tomuhle džobu patří i hroší kůže, o níž se musí rozbít výčitky i nadávky, které na vás v žáru bitvy chrlí váš hráč a nadřízený. Nejde o nic osobního, jen ventil, jak upustit frustraci. A tak to také koučové berou. Někteří dokonce své svěřence nabádají, ať je jako hromosvody využívají.
Byla to před pár týdny na Roland Garros prazvláštní scéna. Třiadvacetiletý Tomáš Macháč spílal po pokažené smeči v zápase s Daniilem Medveděvem svému o třicet let staršímu prošedivělému trenérovi Danielu Vackovi z plných plic. „Nedostaneš žádný prize money. Za co bys měl dostat peníze? Smeče vůbec netrénujeme. To mám zase s něčím přijít já!?“ zachytily ruchové mikrofony výlev jeho vzteku.
Drama? Důvod pro ukončení spolupráce? Nikoliv, zkrátka jen další den na kurtech. „Takhle to chodí, je vidět, že to oba vzali s humorem a dál fungují,“ usmívá se Jiří Novák, někdejší elitní hráč a dnes kouč Marie Bouzkové.
Macháč v tom není sám. Emotivními výstupy ke svým týmům, leckdy vzteklými až nepřátelskými, proslula taková esa jako Andy Murray, Daniil Medveděv či Novak Djokovič. „Postupně jsem si zvykl, že za všechno můžu já,“ usmál se Goran Ivaniševič, jenž vedl a velmi úspěšně Srba pět let.
Pohled z druhé strany? Nabízí ho sám Macháč. „Cokoli, co se řekne na kurtu v emocích, člověk tak nemyslí. Prožíváte strašně moc stresu, jenže jak ho ventilovat? Na rozhodčího nemůžete, protože dostanete pokutu, jít proti soupeři nemá žádný smysl. Jediný, kdo tam je, je tým. Trenér, kondiční, chiropraktik… I já zjistil, že je bohužel někdy potřeba pustit stres ven a ne ho držet v sobě,“ líčil po již zmiňovaném incidentu Macháč. „Oni to znají, taky tenis hráli. Jsou s tím smíření…“
Prakticky každý oslovený český tenista či tenistka přiznává, že mu někdy vztek při mači zatemní mysl a ujede. Temperamentní Kateřina Siniaková není výjimkou, její slovenský kouč Peter Huber si již také vyslechl své. „Vždycky si to vyčítám. V zápalu boje je náročné se udržet a pak mě to mrzí.“
Divá Bára Strýcová kdysi na US Open hulákala na svého bývalého trenéra a manžela Jakuba Herm Záhlavu: Čumíš jako čumák! „Jó, Bára byla přísná,“ směje se Karolína Plíšková, jíž vede přísně vyhlížející Chorvat Željko Krajan. Bývalá světová jednička vede zápasy s tváří hráčky pokeru, i v ní to však vře. „Taky jim nadávám, ale potichu. Když mi dají radu, která nefunguje, tak jim za ni poděkuju,“ culí se s tím, že nejsnazším cílem jsou obvykle ti nejbližší z týmu.
V jejím případě manžel Michal Hrdlička. „Míša to občas schytá, ale už s tím počítá. Navíc se po zápase většinou omluvím. Když jsme v klidu, tak jsme normální, ale na kurtu z nás tenis dělá blázny,“ líčí a přidá historku, jak svého zuřivě povzbuzujícího manžela jednou při turnaji v Moskvě vyhnala od kurtu. „Snaží se mě vyhecovat, někdy víc, než bych chtěla. V té Moskvě jsem zrovna hrála o Masters, nervy na pochodu. Tak jsem ho poslala pryč, ale hezky.“
Pro trenéry nejsou vypjaté situace, když jsou fénování před kupou cizích diváků i televizními kamerami o generace mladšími zaměstnavateli, jistě komfortní. Dělat, že nic neslyšíte, sklopit hlavu či uklidňovat, to je nejlepší recept, jak takovým scénám čelit. „Djokovič vede s Kopřivou 3:1 a stejně na tým pořád prská. Nevím, co chce? Mlčíš, je to špatně. Říkáš mu něco, je to špatně. Tohle člověk nemůže vyhrát, je potřeba tam sedět a počítat s tím. Když to hráči ulehčí zápas, proč ne? Podívejte se na Medveděva, ten taky pořád řve a jeho trenér je s ním už léta,“ líčí Leoš Friedl, někdejší elitní deblista a kouč Plíškové.
Ta dokonce přiznala, že ji další z řady jejích koučů Sasha Bajin nabádal, ať si na něm při zápase klidně vybije vztek, když jí to pomůže. „Je ale potřeba znát míru. Dbám na to, abych trenéra nebo tým neztrapnila,“ prozrazuje Plíšková.
Tohle o sobě někteří jiní říct nemůžou. Trenér hromosvod ale musí pojmout vše.
