Kondiční kouč Krejčíkové: Debl jí pomáhá. Smažák? Zapadá do mozaiky
PŘÍMO Z LONDÝNA | Přes dvacet hodin čistého času strávila tenistka Barbora Krejčíková na kurtech při svém wimbledonském tažení za singlovým titulem a deblovým postupem do čtvrtfinále. „Debl jí pomáhá,“ vysvětluje kondiční kouč Tomáš Breicetl, jehož práce stála za tím, že šampionka drsný program vydržela.
Je pro singl dobře, že Barbora hraje i čtyřhru? Během Wimbledonu to pro ni znamenalo skoro sedm hodin práce navíc…
„Debl vám paradoxně může pomoct, že když jsou turnaje čtrnáctidenní, tak máte vždycky den volna. A pro Báru je lepší jít si zahrát zápas než jít trénovat, v deblu si můžete zkusit servis a return a není tak fyzicky náročný. A udržíte si rytmus. V tomhle jí debl pomáhá.“
Jak jste měli na turnaji nastavený režim?
„Po Paříži jsme se připravovali v Praze, pak jsme odletěli do Birminghamu, který jsme brali jako přípravný turnaj, takže jsme tam pracovali na kondici směrem k Wimbledonu. Tady jsme si nastavili rutinu. Člověk se snaží vyladit co nejlíp na první zápas, který měla Bára hodně těžký. Tím se to odstartovalo a pak už jsme rutiny drželi pořád stejně. Od té doby byl skoro každý den singl nebo debl, pořád se hrálo. Volný den byl jen v pátek, kdy jsme si byli jen lehce zatrénovat.“
Neměl jste o Krejčíkovou obavy, když ve středu strávila na kurtu ve dvouhře i čtyřhře dlouhý den?
„Bára je v tomhle strašně vnímavá a ví, co chce. Za ta léta si už rozumíme, ale stejně se na kurt musí postavit sama. A zvládla to.“
Jak jste prožíval její triumf?
„Sport jsou pro mě hodně velké emoce, patří k němu. A je jedno, jestli je to okresní přebor fotbalu, nebo tenis tady ve Wimbledonu. Je to úžasné…“
Jak se vám líbilo finále s Italkou Paoliniovou?
„Celé téma tohohle turnaje bylo, že se jí podařilo zůstat v přítomnosti. A doplnila k tomu obrovskou bojovnost. Ve všech zápasech byla zakouslá, byla ve své zóně. Myšlenky jí nikam neutíkaly, šla jsi pro to.“
Jaké to bylo, když se nedařilo?
„V tom je sport krutý a nádherný zároveň. Ta sinusoida je tak rychlá, lítá nahoru dolů, je to takový zrychlený život namačkaný do kuličky. Bára si prošla fakt těžkým obdobím, byla zraněná, pak měla několik nemocí po sobě… A po té nemoci to není tak, že začínáte na nějakém levelu, ale začínáte od nuly a musíte se zvedat. A nemáte moc času vyléčit se, protože musíte začít trénovat a další týden už je turnaj. Jak tenis běží takhle rychle, tak je to o to složitější.“
Jakým je pro vás člověkem?
„Pro mě je úžasně hodná holka se srdcem na dlani.“
Od kdy s ní pracujete?
„Potkali jsme se přes Pavla (trenéra Motla – pozn. red.) někdy na jaře 2020, kdy byl covid a těžké lockdowny. Poprvé jsme trénovali v Brně v nějakém parku, ještě s rouškami. Bylo to zajímavé období. Pavel ke mně chodil na kondici dlouho, znám ho už odmala. Bára neměla za covidu s kým trénovat, tak se připojila k nám. A evidentně se jí to asi líbilo a vydrželo nám to až doteď.“
Co byste na Barboře vyzdvihnul?
„Už tehdy v tom parku, kdy jsme spolu byli poprvé, tak na ní bylo vidět, že je extrémně vnímavá na věci, že je bere strašně rychle. Nejenom pohybově, ale je schopná vnímat a rychle se učit spoustu věcí. A když se všechny tyhle věci sejdou, tak je schopná předvést takovýhle výkon.“
Je něco, na čem speciálně pracujete?
„Největší posun, který jsme udělali, je, že jsme tomu celému dali systém, jakým způsobem pracovat. Máme tréninkový plán, ve kterém máme nějaké cíle, samozřejmě do toho vstupují nějaké proměnné, ale hlavně systematická práce. Je složitější, když vás potkávají zranění a nemoci, pak musíte vycházet z toho, jaký stav momentálně je.“
Cítil jste tlak, že musíte svou svěřenkyni dobře připravit?
„V tomhle jsem občas hodně přemýšlivý, protože jsem detailista. Člověk přemýšlí, jak by to mohl udělat líp, ale pak dojdete k tomu, že když dáváte to nejlepší, co můžete, tak to vždycky nějak dopadne. A sport jako takový, a tenis zvlášť, je strašně specifický v tom, že i když Bára odehraje skvělý zápas a udělá většinu věcí správně, tak nakonec může prohrát. To v jiných oborech moc nemáte, tam když budete dělat všechno dobře, tak z toho v dlouhodobém horizontu vyjdete dobře.“
Barbora během turnaje prošla několika krizovými situacemi, odkud pochází její odolnost?
„Když tady vidíte, jak všichni pracují a fungují, každý dělá maximum, aby v pravý moment předvedl ten nejvyšší výkon, tak je to o celé mozaice. Musíte mít super kondici, musíte na tom být úderově skvěle… Ale pokud nejste schopni si všechno poskládat dohromady, tak jste vždycky limitovaní. Důležité je chtít toho dosáhnout a jít po postupných krůčcích.“
Poznáte, jestli to v člověku je?
„U Báry ano. Je to o tom, v jakém je nastavení. A je to cítit. Když člověk sedí v boxu a nemůže to vyběhat sám, tak o to je složitější udržet myšlenky v přítomnosti.“
Co říkáte na to, že chce wimbledonské vítězství oslavit tradičním „smažákem“?
„Já nejsem na sociálních sítích, takže ostatní svěřenci mi pak posílají něco, co Bára přidává, a co na to říkám. Jasně, měl bych říct, že trenér to nevidí rád, ale zapadá to do té celé mozaiky. Pokud se dostanete do dobré energie a pozitivního stavu, tak můžeme přimhouřit oko…“
