Finalista z Queensu Lehečka září dál. Já a horké zboží? Zůstávám nohama na zemi
PŘÍMO Z LONDÝNA | Z prvního zápasu na grandslamu, který je pro favority vždy zrádnou pastí, vyklouzl Jiří Lehečka elegantně. Sám si sice vykopal ještě hlubší díru, když pokaženým kraťasem proti prvnímu brejkbolu zápasu a zároveň setbolu odevzdal vstupní sadu bolivijskému antukáři Hugo Dellienovi, dokázal ale zakontrovat. Další tři sety ovládl a v londýnských tropech, kdy v ostrém slunci teplota šplhala vysoko přes třicet stupňů, slavil triumf 4:6, 6:2, 6:2, 7:6 (0). I k velké radosti přítelkyně Lucie Neumannové, jež seděla v první řadě.
Do Wimbledonu jste se vrátil po dvou letech. Stýskalo se vám?
„Cítil jsem extra motivaci. Minulý rok, kdy jsem musel vynechat celou travnatou sezonu, to pro mě nebylo snadné. Byl jsem velmi smutný, že jsem neměl možnost bojovat na trávě, kde je to vždy speciální. Letos jsem nevěděl, co očekávat. Byly to dva roky, co jsem hrál naposledy na trávě. Soustředil jsem se ale na to, co jsem dělal dobře tehdy, kdy jsem tu hrál druhý týden. A všechno jde zatím správným směrem.“
S Dellienem jste však smolně přišel o první set. Zamrzel?
„Tak zamrzel… Asi bych byl radši vyhrát ve třech, ale byl to pro mě první zápas ve Wimbledonu po dvou letech. I když jsem tady trénoval, zápasové kurty jsou úplně jiné. A soupeř navíc na trávě odehrál jen pár zápasů v životě, neměl jsem šanci si ho načíst, statisticky se na něj připravit. On se naopak dobře takticky připravil, hrál hodně slice a ne vysoké míče, z nichž bych mohl tlačit. První set byl spíš o zvykání si na podmínky i soupeře. Po něm už jsem si našel, co jsem potřeboval. Využíval jsem jeho slabého druhého servisu a hlavně jsem zlepšil ten svůj. Pak už moc neměl šanci mi zatápět.“
Po finále v Queensu, v němž jste vzal set i Carlosi Alcarazovi, jste horké zboží. Vnímáte to?
„Ne a ani se o to nesnažím. Jdu stejnou cestou jako v Queensu, což je zápas od zápasu. Už jsme tady měli pár sebevědomých prohlášení od jiných kluků, já se spíš snažím být nohami na zemi a zároveň vím, že na trávě umím a tenhle povrch mi sedí. Hlavně že jsem zvládnul první kolo, nikam daleko se nedívám. A neupínám se k tomu, kam to tady dotáhnu.“
