Práskne tam míček, ani neví jak. Nosková o přestřelce, která ji stála čtvrtfinále
Hluboké zklamání z nevyužité šance se propsalo do odpovědí už tak málomluvné slečny. Nechybělo mnoho a z Lindy Noskové mohla být wimbledonská čtvrtfinalistka a možná i víc. Vždyť soupeřka v dalším kole Anastasia Pavljučenkovová (50. na WTA) byla snovým losem pro takovou fázi turnaje. Střet s ruskou veteránkou si ale nakonec po dvouhodinové bitvě čtvrtého kola vysloužila Američanka Amanda Anisimovová, která přestřelku na kurtu číslo jedna ovládla 6:2, 5:7, 4:6. Nosková přitom v rozhodující sadě vedla 3:1.
Dokážete říct, co podle vás dělalo v zápase rozdíl?
„Upřímně nevím, jak zápas vlastně otočila. Třetí set byl nahoru dolů, dvakrát jsem si v něm ale nepodržela servis. Kdybych ty dva gamy odpodávala jinak, mohl být i výsledek jiný.“
Za stavu 4:5 v rozhodující sadě na vás dolehla nervozita?
„V tom gamu jí tam něco spadlo, já tam dvakrát netrefila forhend po lajně. Špatně se to sešlo.“
S Anisimovovou máte velmi podobný styl hry, bylo nezvyklé čelit takové soupeřce?
„Ona je možná ještě větší ranařka než já. Jde do toho někdy až bezhlavě. Práskne tam občas míček, který ani sama neví, jak zahrála.“
Čekala jste, že bude soupeřka víc chybovat?
„Hlavně v prvním setu mi přišlo, že neudělala žádnou chybu. Byla to od ní dokonalá hra, s níž jsem nedokázala nic udělat. Ve druhém jsem ji už dostala pod tlak, začala jsem víc tlačit od prvního úderu hlavně z returnu.“
Proti Anisimovové jste paradoxně předvedla asi nejlepší výkon na turnaji. Souhlasíte?
„To bylo hlavně tím, že jsem hrála s podobnou soupeřkou s podobným tenisem. Na takovou rychlost jsem nejvíc zvyklá.“
Ve dvaceti letech jste nastoupila ke dvanáctému grandslamovému turnaji a účast v osmifinále je vaším druhým nejlepším výsledkem. V živém žebříčku jste momentálně nejvýš v kariéře na 22. místě. Jak budete Wimbledon 2025 hodnotit s odstupem času?
„Asi dobře, ale teď je to velké zklamání. Je dobré, že jsem se po antuce zase dokázala nakopnout. Cítila jsem se na kurtu úplně jinak. Je to i tím, že jsem trochu víc zapnutá v hlavě, protože antuka mi prostě neseděla a na kurtu to bylo vidět.“
A teď zase přijde betonová část sezony, kterou máte nejradši.
„Teď bude Amerika, nejdřív ještě hlavně Praha. Uvidíme, jaké to bude, až změním povrch.“
Snažíme se vás rozveselit…
„Teď je to těžké.“
Těšíte se na české publikum?
„Na Prahu se vždycky těším. Mám tam už čtvrtfinále, semifinále, finále. Jedu to tam letos vyhrát, to je jasné. I Washington nebo Montreal kvůli tomu obětuju. Těším se.“
Je pro vás srdcová záležitost hrát doma?
„Vždy, když je šance hrát před českými fanoušky, nechci ji odmítnout. Když máme tu možnost, měly by podle mě hrát všechny holky z Česka.“
