Rodiče pojedou na finále. Petře věříme, vyhraje!

Před rokem vyrazili rodiče Petry Kvitové přímo do ochozů All England Clubu. Tehdy však jejich dcera semifi nále se Serenou Williamsovou prohrála. Z pověrčivosti tedy tentokrát zůstali doma ve Fulneku. Zapnuli si televizi, usadili se před ní a fandili alespoň na dálku.

„Domluvili jsme se s Péťou, že na semifinále nepojedeme,“ říká Jiří Kvita. "Odmalička jsme se drželi různých rituálků. Když se dařilo a vyhrávalo, tak jsme třeba drželi stejné oblečení a podobné věci. A protože jsme loni na semifinále letěli a Petře nevyšlo, i když měla hodně těžkou soupeřku, letos jsme to změnili.“



I tak si prý zápas výborně užili. Po každém vydařeném míči zatleskali, co chvíli svou dceru povzbudili výkřikem. A když získala hru, radostí si tleskli dlaněmi. „Prožíváme to úplně stejně, jako bychom byli tam,“ usmívá se otec Jiří. „Fandíme, křičíme… Prostě zážitek.“

Petra Kvitová při vítězném čtvrtfinále • EPA

Na finálový zápas ovšem vymění televizi za londýnské hlediště, dcera je na životní zápas pozvala.

„Manželka už sice hlásila, že zůstaneme doma, abychom neškádlili štěstěnu. Ale vidět svou dceru ve finále Wimbledonu na vlastní oči…“ zasní se táta.

„Záleželo to na Petře, lámat jsme ji nechtěli. Hlavně aby jí ten zápas vyšel.“
Semifi nále s Azarenkovou zvládla Petra Kvitová podle táty výborně. Když ji poprvé zahlédl v televizním záběru, tušil, že zápas dopadne dobře.

„Znám ji od děcka, takže se stačí podívat a vidím, jak na tom zrovna psychicky je,“ usmívá se.

„Jestli je nervózní, hraje údery pozdě a nervozita se pak přenáší i do nohou. Tohle však bylo vidět jen ve druhém setu, i když i tam mohla ještě Azarenkovou brejknout. Do třetího setu šla bojovně, odhodlaně. Věřili jsme, že to vyjde.“

Úplně v klidu však rodiče pochopitelně být nemohli. „Azarenková hrála chytře, čekala, co Petra pokazí,“ všímal si táta. „Petra musela tlačit, hrát svoji hru, jinak by neuspěla.“ Nervózní prý nebyli ani ze zatejpovaného svalu, který dceru ve Wimbledonu trápí. „To má spíš kvůli klidu a pocitu bezpečí. Podle hry i podle tréninku sval drží. V pohybu ji to nelimitovalo, při servisu taky ne, tak to snad vydrží i dál.“



Že se ve finále utká se Šarapovovou, rodiče moc neřešili. Říkají, že to je v podstatě jedno. „Nikdy jsme se na turnajích nedívali na pavouka dopředu a Petra to nedělá ani dnes,“ mávnul nad tím otec rukou.

„Můžete si někoho přát a pak vás překvapí tím, jak hraje skvěle. Takže to ani nemá cenu řešit, stejně to neovlivníte. Šarapovová má ohromné zkušeností, dobře servíruje. Hlavní je, aby se Petře dál dařila její hra. Má na to, pevně jí věříme.“