Pět důvodů, proč Kvitová vládne Wimbledonu
ANALÝZA - Česká tenistka Petra Kvitová vyhrála Wimbledon! Ve finále porazila Rusku Šarapovovou 6:3 a 6:4. Je to senzační zpráva pro český tenis, který se může pyšnit novou hvězdou! Jaké jsou důvody jejího úspěchu? Jakými přednostmi ničí Kvitová své soupeřky?
Stačí se podívat, jaký je rozdíl mezi světovou jedničkou Caroline Wozniackou a Petrou Kvitovou? Česká hráčka má takový tenis, s nímž se vítězí na grandslamech. Nehoní se za míčkem jak poslušný psík, který ho skládá k nohám pána. Kvitová je tím pánem na kurtu, agresorkou. Její tenis vládne a běhat musí soupeřka.
Do téhle citlivé a občas ještě ostýchavé holky byste takovou kuráž neřekli. Petra však je statečné srdce, ochotně podstoupí riziko. A kdo riskuje, vyhraje. Tady je pět důvodů, proč Kvitová vyhrála Wimbledon.
1. levá ruka
Leváci mají na trávě vždy výhodu. Martina Navrátilová si svou levačkou probila cestu k devíti wimbledonským titulům. I proto bývala dětským vzorem Kvitové. Zvlášť servis z výhodové strany kurtu, takzvaná levácká zatáčka, je ničivý. „Na trávě sklouzne, holky returnující obouručným bekhendem na něj těžko dosahují,“ popsala Petra Cetkovská. Výhodou je, že při forhendových výměnách křížem, kterých je nejvíc, hraje Kvitová sokyním do obyčejně slabšího bekhendu.
2. hlava
„Tohle je dar a moc si ho vážím,“ přiznává Kvitová, když má mluvit o vlastní psychické odolnosti. Šampion nejde vychovat, ten se musí narodit, říká se v tenisových kruzích. Kvitová se šampionkou narodila. Dokáže předvést nejlepší tenis ve chvílích, nikdy nevěší hlavu, proto vyhrává kvanta vyrovnaných zápasů ve třech setech.
Po tragicky prohraném tiebreaku druhého setu s Azarenkovou reagovala po „kvitovsku“ – hned vzala soupeřce podání a odskočila na 2:0. „Je úžasné, s jakou odvahou hraje v rozhodujících chvílích. Tak nyní žádná jiná tenistka nehraje. Podobnou povahu riskovat měla Serena,“ srovnal nedávno Jan Kukal Kvitovou s třináctinásobnou grandslamovou šampionkou.
3. agresivní styl
Na příkladu notoricky neúspěšné obranářky Caroline Wozniacké je vidět, jak důležité je v závěrečných kolech grandslamů chodit si pro body a ne pouze vyčkávat. Přesně tak se „Řeznice z Fulneku“ chová. Dopředu, ani krok vzad, to je její motto. Navíc na okruhu se s rychlostí její hry mohou měřit snad jen Azarenková, Clijstersová a sestry Williamsovy. „Petra má na velkých turnajích se svým stylem hry určitě šanci, protože v závěrečných kolech už nejde titul jen upinkat,“ ví její kouč David Kotyza.
4. kreativita
U tenisu používá hlavu, je kreativní a její vidění kurtu někteří přirovnávají víc k mužům než k ženám. Čop, liftovaný úder, přímka, kraťas, náběh na síť – z toho všeho dokáže vytvořit vítězný mix. V dnešním monotónním ženském tenise obyčejně redukovaném na rány od základní čáry je výjimkou.
5. zkušenosti
Neroztřese se z tlaku ani z vidiny životní šance. „Chtěla bych se posunout ještě výš,“ přála si před finále ve Wimbledonu. A to se jí taky povedlo! Už před bojem se Šarapovovou připomínala Kvitová, že ve finále turnajů se jí daří. „Mám dar, vím to o sobě,“ souhlasí Kvitová, že je finálový typ. A ve Wimbledonu bylo vidět, jak jsou nervózní všichni okolo, jenom Kvitová vypadala klidně. "Soustředila jsem se na své údery a na to, co bylo důležité, abych vyhrála," vysvětlovala.
