Kouč Kotyza si pochvaluje Kvitovou. Je drsná, můžu na ni zařvat

Na schůzku v istanbulském hotelu přišel o půl hodiny později, předem se už omlouval. David Kotyza je přímý a chytrý chlap, jeden z nejlepších trenérů na světě.

Je pro tenisového trenéra dobrý základ, když vystuduje vysokou školu pedagogickou jako vy?
„Určitě to neuškodí. Ale abych se přiznal, tak já vlastně učil jen na praxi, když jsem končil pajdu. Byl to měsíc na střední ekonomce mezi samýma holkama. Už jsem měl domluvenou práci na sportovním gymnáziu, kde se otevíraly tenisové třídy, ale nedošlo na ni. Tehdy mě oslovil Pavel Kudrnáč, tenista Slavie Plzeň, který sehnal peníze a potřeboval trenéra. A pak už jsem do školy jako učitel nikdy nenastoupil. Na FTVS jsem si udělal ještě trenérskou jedničku a u tenisu zůstal.“

Sám jste tenis hrával. Jak dobře?
„Hrával jsem ligu za Slavii Plzeň, ale u toho chodil nejdřív na gymnázium a pak na vysokou školu. To všechno bez individuálních plánů. Měl jsem i mockrát něco zlámanýho. Na ligové úrovni jsem hrál, ale nic většího to nebylo.“

S trénováním jste začínal u mužů, že?
„Víceméně. Když jsem přišel do Prostějova, měl jsem skupinku, ve které byli Robin Vik, Petra Langrová, Míša Paštiková. Pak jsem se chvíli sám věnoval Robinovi a Michalu Tabarovi. Až pak přišla děvčata.“ (dále trénoval Petru Cetkovskou, Lucii Šafářovou, Barboru Strýcovou, Ivetu Benešovou a Petru Kvitovou)

Říká se, že ženský trenér musí být dobrým psychologem. Souhlasíte?
„Je to fakt. U holek je důležité vědět, co říct a kdy to říct. Formu sdělení je třeba víc rozvažovat. Nedá se jim to předkládat na talíři jako klukovi.“

Říkat věci na rovinu

I s Petrou Kvitovou se musíte ještě kousat do jazyku?
„Co jsem s Peťou, nemusím. Jí se dají říkat věci na rovinu. Nemusím moc přemýšlet nad tou omáčkou. V tomhle je skutečně výjimečná, odlišná od těch předtím.“

Asi je zvyklá na drsnější zacházení, když má dva starší bratry.
„Určitě to hrálo roli, bráchové jsou starší, táta relativně přísnej. Že by v mládí byla extra chválená, to určitě ne. Je otrkanější, nic ji jen tak nerozhází, což se na téhle úrovni projevuje jako dost velká výhoda.“

Petra Kvitová zahájila Turnaj mistryň vítězstvím nad Ruskou Zvonarevovou

• 
• 
• 
• 
• 40 zobrazit galerii

Zakřičíte ještě dnes na Petru?
„Občas na tréninku zařvu, ale spíš je to výraz toho, že mi na něčem záleží. Nebuduju si řvaním autoritu.“

S Petrou trávíte velké množství času. Snažíte se být nejen trenérem, ale také mentorem?
„Ano. Představuju si, že bych měl být čím dál míň trenér a čím dál víc mentor, abych nebyl já stále ten, kdo něco předhazuje. Ona už je hráčka na vysoké úrovni, o spoustě věcí debatujeme jako kolegové a partneři. Už to není jako na začátku, kdy já mluvil a ona mi to odkývala. Už si dokáže sama vypíchnout věci, které jsou pro ni důležité.“

Wimbledon urychlil její vývoj

Je příjemné vidět, jak vyzrává a stává se soběstačnější?
„Rozhodně. Má výsledky, zraje jako osobnost, jako ženská. Tím, jak vyrostla výkonnostně a vyhrála Wimbledon, tak se i tenhle její vývoj urychlil.“

Díváte se spolu na tenisové zápasy ostatních v televizi, povídáte si o nich?
„Tohle moc neděláme. Peťa ví, že já to většinou nevydržím a začnu ji na něco upozorňovat. Pak říká: Prosím vás ne, já už to nechci slyšet. Ona je radši, když soustředění na tenis trvá kratší dobu a je intenzivní, po něm chce tenis vypustit z hlavy. Ale na jiné sporty spolu koukáme.“

Petra Kvitová po boku svého trenéra Kotyzy • Foto Michal Beránek (Sport)

Petra fandí Slavii, vy jste Plzeňák. Vychutnáváte si ji teď?
„No tak… Já jsem hlavně rád, že se Plzni vede jak ve fotbale, tak v hokeji. Jsem spokojený.“

Petře prý půjčujete i knížky, které sám čtete?
„Naposledy to byla kniha od Petra Hoega Cit slečny Smilly pro sníh. Mladší generace dneska moc nečte, spíš je přilepená na počítači a telefonech. Mě překvapuje, že už Petra přelouskala od Larsona Millenium a pár dalších. Dávám jí vesměs takový lehčí žánry. Rozhodně jí knížky nenutím, abych dělal chytrýho!“

Vy jste starý bigbíťák, už jste ji ovlivnil i v muzice?
„Ježiš, to ne, tam jsme úplně mimo. Tam si vůbec nerozumíme. Já jsem na rádio Beat nebo Oldies, staré rockové kapely. Když tohle ona slyší, tak by vyskakovala z auta. Stejně jako já, když poslouchá to svoje disko.“

Kdy jste zjistil, že chemie mezi vámi a Petrou bude fungovat?
„Byla mi sympatická už dřív, jak projevem mimo kurt, tak i tím, jaký tenis hrála.“

Musím na sobě pracovat

Jste trenér, vedete ji. Ale co vás naučila ona?
(dlouze přemýšlí) „Ona mi dělá vše o hodně lehčí. Nevím, jak to přesně říct…“

Díky ní vypadáte i vy jako trenér líp?
„Tak to určitě ne. Podívejte se na mě. Vlasy žádný, fousy šedý… (smích) Ale vážně, tím, jak hraje a na jakou úroveň se dostala, mě naučila o věcech víc přemýšlet. Vidím, jak je všechno vratký, jak strašně moc záleží u ní a u holek obecně na práci s psychikou. A na její úrovni se to obnažuje ještě mnohem víc. Ač Petra pracuje s psychologem, tak i já sám musím na sobě pracovat a ona mě učí, jak se mám chovat či gestikulovat. To jsou malé věci, které hodně ovlivní výkon.“

Studujete psychologickou literaturu?
„Ano, naposledy jsem četl dobrou knížku, jmenuje se Vnitřní hra. Ta mě velmi zaujala.“

Wimbledonská šampionka Petra Kvitová si na soustředění ve slovenských Tatrách našla čas i na tůry za rysy, při které musela prchat před průtrží mračen • Foto Pavel Lebeda/ Česká sportovní

Petra navštěvuje psychologa. Chce to sama, nebo ji k tomu nabádáte?
„Chodí k němu ona i já, někdy i společně. Ale je to její intimní věc, nechci o tom moc mluvit. Já osobně to mám za důležité a práci našeho psychologa považuju za hodně úspěšnou a inspirující pro nás pro oba.“

Snažíte se být mužem ve stínu a nevyčnívat. Takoví někteří tenisoví trenéři nejsou, třeba Nick Bollettieri. Proč volíte tuhle cestu?
„Když chcete příliš vyčnívat, hráčku postupně udusíte. Ona je přeci hvězda… Herci jsou také vždycky hlavní a režisér je jen někde podepsaný. Malíř namaluje obraz a už o něm dál nemusí mluvit. Stejně tak se každý může podívat na Petru a může si o jejím tenisu myslet, co chce. Někdo vidí, že ta holka má ránu a hraje aktivní tenis. Někdo zase řekne, že hrozně kazí a nelíbí se mu, jak do míčku plácá. Já nikomu jeho názory neberu. Proto si myslím, že je dobré zůstat vzadu a ať si každý udělá svůj vlastní obrázek o vaší práci.“

Jste jí vděčný, že si díky ní plníte trenérské sny?
„Já o tom fakt ještě nestačil přemýšlet, všechno přišlo hrozně rychle. Řeknu vám to jinak: Jsem moc rád, že s ní můžu pracovat.“

Ale díky ní jste si udělal i mezi trenéry velké jméno.
„Tomuhle moc nevěřím. Znám spoustu trenérů, kteří dělali s hráčkami, jež byly první na světě. Něco se jim povedlo a teď trénují někoho jiného a nic zvláštního se neděje. Tohle považuju za časově velmi ohraničenou záležitost. Nejsem člověk, který vymyslel iPhone, který se skvěle prodává. Jsem dost závislý na tom, s kým pracuju, a Peťa je tak výrazná osobnost a takový talent, že to mám prostě jednodušší.“

Dokážete si představit, že byste byl s Petrou celou její kariéru? Máte za sebou už třetí rok úspěšné spolupráce.
„Ježiš, to fakt nevím. Já se tak dopředu ani nekoukám. My v podstatě nejsme ještě domluvení ani na příští sezonu. Řekli jsme si, že si sedneme až po sezoně. Doufám, že se domluvíme.“ (smích)

Prý jste si našel nový ventil od tenisu, sbíráte známky. Jak k tomu došlo?
„Jsem totální začátečník. Letos v Austrálii jsem zašel do obchodu, prodavačem byl shodou okolností Čech, který mi vysvětlil, že o známkách vím prd a dal mi k prohlídnutí katalog. Líbily se mi anglické známky, nějaké jsem si vybral a teď se sem tam nějakou pokouším koupit. Specializuju se na starou Anglii, krále Jiřího a podobně.“

Co je na známkách tak relaxačního?
„Zajdu do krámu, prohlížím si katalogy, přehrabuju se v nich. Zklidňuje mě to, mám pak hned lepší náladu.“

Zápas Petry Kvitové proti Polce Agnieszce Radwaňské sledujte od 18:00 ONLINE zde »