Vítězný Štěpánek o parťákovi: Leandra poslouchám jako děcko
Nikdo už nespočítá, kolik grandslamových titulů mohl Radek Štěpánek mít na kontě, kdyby se v roce 2005 nerozhodl odmítnout Leandra Paese jako svého stabilního deblového spoluhráče a vrhnout se na dvouhru.
„Pracoval jsem na svém singlu hodně tvrdě a přede mnou byla šance být ve třicítce na žebříčku. Chtěl jsem si tehdy dát šanci,“ prozradil Štěpánek po svém triumfu v Melbourne.
Právě tam totiž titul s Paesem po sedmi letech přece jen dobyl. „A jsem za to na sebe i na nás oba velmi pyšný. Zapsal jsem se do historie,“ dmul se jeden z hráčů z dua, které dokráčelo až k vítězství ve finále čtyřhry na Australian Open.
Na to, jak jste spolu krátce, máte bleskový vzestup. Co je klíčem?
„Jsme skvělí přátelé, obrovsky se respektujeme, jeden druhého podržíme. To nás činí velmi silnými. Pracujeme na každičkém malém detailu, každý den, co jsme spolu na kurtu. Ono to nezabere dlouho. Máme každý svoje zkušenosti a navíc jsme po téhle trofeji toužili. Upřímně, to, že vedle ní mohu sedět, mě naplňuje hrdostí.“
Popište, čím jste si během turnaje prošli.
„Budu opět velmi upřímný. Věděl jsem, co v Leandrově kariéře ještě chybí, sám mi to řekl. Šli jsme do toho s tím, že ještě nevyhrál Australian Open a Turnaj mistrů. Ode dne, co jsme vstoupili na kurt, jsem kvůli tomu cítil na sobě velký tlak. Už od turnaje v Sydney. Chtěl jsem být součástí toho, co bylo před námi.“
Což se vám i podařilo.
„Slíbil jsem mu, že mu dám celé svoje srdce, abychom cílů dosáhli. To, že se to naplnilo, je skvělé. Přijeli jsme do Melbourne jako tým, který se snaží být úspěšný, ne jako nakrátko složená dvojice. O tom, co nás čeká, jsme mluvili od listopadu.“
Jaký byl Paes jako partner?
„Mít ho na své straně mi přijde úplně přirozené. Cítím se s ním volně. I když udělám nějakou chybu, vyřeší se to tím jedním slovem na čtyři písmena. (anglický výraz fuck, pozn. red.) Vzhlížím k němu jako ke svému deblovému idolu, poslouchám každé jeho slovo jako pětileté děcko.“
Bylo to tak od začátku?
„Od prvního dne, co jsme se poznali. Pamatuji si nás první turnaj v roce 2004 v Delray Beach, jako by to bylo včera, protože tam jsem s ním měl šanci. Ten rok on vyhrál US Open. Pak dorazil do Delray Beach a turnaj jsme vyhráli velice lehce. Hráli jsme skvěle. To byl první moment, kdy jsme pocítili mezi sebou propojení.“
Přesto jste spolupráci prakticky ihned ukončili.
„Něco vám řeknu. Měli jsme spolu odehrát celý rok 2005, což jsem Leandrovi slíbil pár turnajů před koncem sezony. Ale já jsem se dostal velice blízko elitní třicítce ve dvouhře a musel jsem se rozhodnout, co dál. Na své singlové kariéře jsem pracoval velice tvrdě a najednou jsem měl příležitost. Půl roku jsem neobhajoval skoro žádné body, takže jsem musel vzít telefon a říct Leandrovi upřímně, o co jde.“
Nebyl naštvaný?
„Popravdě si myslím, že uvnitř naštvaný byl pořádně. Řekl mi, že moje rozhodnutí respektuje. Pak už jsme spolu myslím hráli jen jednou. Ale chtěl jsem tu příležitost vzít, abych neměl žádné výčitky. Makal jsem na singlu, hrál jsem moc čtyřher a tak. On to pochopil a respektoval.“
