Rosol: Moje výhra? To je jako kdyby Češi porazili Real Madrid

Uvědomujete si, co jste dokázal?
„Pořád mi to nedochází, je ve mně strašně emocí. Ale dneska jsem byl někým jiným, jsem moc nadšený, stále tomu nemohu uvěřit. Je to jako sen. Takový zápas odehrajete jednou za život. Porazit Nadala na grandslamu, na centrkurtu ve Wimbledonu, tomu se skoro nic nevyrovná.“

K čemu byste takové překvapení přirovnal?
„Asi jako kdyby česká juniorka porazila Real Madrid ve fotbalu.“

S jakým očekáváním jste do zápasu šel?
„Chtěl jsem odehrát tři dobré sety a nedostat 6:1, 6:1 6:0.“

Jak moc vám pomohla čtyřicetiminutová přestávka po čtvrtém prohraném setu 2:6, kdy se kvůli padající tmě musela zatáhnout střecha a pod ní rozsvítit?
„Prospěla mi. Nadal byl v tu chvíli dobře rozehraný, vypadl z tempa. Kdyby se hrálo dál bez střechy, byla by zima a podání by mi tolik nelítalo. Takhle jsem si dal po čtvrtém setu v šatně sprchu, zašel za fyzioterapeutem. A pak jsem jen hrál a věřil, že to můžu dokázat.“

Nerozklepala se vám kolena, čím bylo vítězství blíž?
„V pátém setu jsem vážně nic necítil, jen jsem hrál a hrál. Koncentroval jsem se jen sám na sebe. Nejdůležitější bylo, že jsem ho brejknul hned v prvním gamu pátého setu, to mě dostalo nahoru. Už jsem věděl, že když si udržím podání, bude to dobré.“

Vyřadil jste světovou dvojku. Jak si věříte dál v turnaji? V sobotu bude vaším dalším soupeřem Němec Kohlschreiber?
„Když jsem porazil Rafu, můžu porazit každého. Když předvedu 80 procent z dnešního výkonu, měl bych ho porazit.“

Při jedné z výměn stran do vás Nadal narazil. Popište, co se stalo?
„Čekal jsem, že od něj něco přijde. Tohle bylo ale trošičku nefér, žasnul jsem. Počítal jsem s tím, že se mě pokusí rozhodit. I takoví hráči to dělají.“

Co se přesně stalo?
„Pouštěl mě u sítě, ale pak zrychlil. Já zastavil a on mě trefil. Bylo to dětinské. Třikrát se mi pak omluvil a já řekl dobrý. Byl jsem překvapený, že něco takovýho udělá na centrkurtu ve Wimbledonu, ale to je jeho volba. Chtěl rozhodit mojí koncentraci, ale to je v pohodě.“

Nadal si ale stěžoval i na vaše chování, asi jste při returnech moc poskakoval.
„To ne. Jak jsem byl rozpumpovaný, tak jsem občas odfouknul, to mu asi vadilo.“

Co vám proběhlo hlavou po mečbolu?
„Vyhrál jsme, je to za mnou. Byl jsem neskutečně šťastný. Tohle je vážně zázrak.“

Co v sobě máte zvláštního, že milujete velké zápasy ve velké atmosféře?
„Nevím, co říct. Mám je rád. Strašně mě burcují, cítím se při nich dobře.“

Už v první setu jste nevyužil 3 setboly a prohrál tiebreak. Byl to moment, který vás měl zlomit. Co jste si po něm říkal?
„Že musím zkusit vyhrát ten druhý. Kdyby Rafa vedl 2:0, asi bych to už nedal. Uvolnil by se a hrál líp.“

Nadal řekl, že první tři sety nehrál vůbec dobře. Souhlasíte?
„Už v prvním kole se mi zdálo, že není ve své kůži. Asi nehrál jako v semifinále nebo ve finále, kdy už tady je rozehraný. Špatně hrál ale taky kvůli tomu, že jsem ho k ničemu nepustil, nedal jsem mu rytmus. Měl jsem na něj dobrou taktiku. A v závěru už jsem šetřil při jeho podání síly. Čtyřikrát jsem míček zabil a šetřil se na svoje podání. Riskoval jsem, co to šlo. Nechtěl jsem s ním hrát výměny.“

Kdy se dostavil ten stav tranzu, v němž jste zápas končil?
„Jak jsem mu vzal podání v pátém setu. Tehdy jsem se do něj dostal. Ale pořád jsem nepřemýšlel o tom, že ho můžu porazit. To mě možná zachránilo, že jsem se nerozklepal. Prostě jsem do toho šel po hlavě, hrál jsem na riziko a v pátém setu nejlíp z celého zápasu.“

Je to výhra, která může změnit kariéru?
„Doufám, že ano. Věřím, že tady ještě pár zápasů přidám a tohle nebude poslední výhra.“

K tomu ale musíte na tenhle zápas rychle zapomenout, co?
„To se asi moc nedá, budu ho mít v sobě. Teď půjdu domů, dám si panáka a do postele. Ale počítám, že usnu tak ve čtyři hodiny.“

Kolik už vám přišlo gratulací?
„Asi 130 zpráv na mobil a 150 vzkazů na facebook.“