Šafářová o Berdychovi: Po vítězství ve Fed Cupu mi ani nenapsal
Lucie Šafářová se v listopadovém fedcupovém finále stala hrdinkou snad celé země. Po fantastických výkonech zdolala Jelenu Jankovičovou i Anu Ivanovičovou a hlavním dílem přispěla k obhajobě fedcupového titulu. Sedmnáctá hráčka světa se v rozhovoru pro páteční magazín deníku Sport rozpovídala o svých začátcích, studiu na vysoké škole, tenisovém vzoru Steffi Gráfové a dalších tématech.
V obsáhlém rozhovoru pro páteční Sport Magazín vzpomínala i na své výkony v listopadovém fedcupovém finále a svůj životní výkon v obou dvouhrách. Došlo i na téma jejího rozchodu s Tomášem Berdychem.
Rozchod s dlouhodobým partnerem navíc přišel v době, kdy se kariéry brněnské rodačky chopila nová srbská trenérka Biljana Veselinovičová.
Zde přinášíme část rozhovoru s českou tenistkou z pátečníku Sport Magazínu.
Velké změny se vám trochu sešly. Nedlouho poté, co jste našla novou trenérku, jste se přece rozešli s Tomášem Berdychem. Nebylo těch novinek najednou moc?
„Změny jsou součástí života. Navíc - úplně najednou to taky nebylo. K rozchodu s Tomášem došlo o něco později. To víte, že nastala období, ve kterých jsem musela řešit věci, které nebyly úplně příjemné. Na druhé straně - na všem se dalo najít něco pozitivního. Odstěhovala jsem se od Tomáše, zařídila si vlastní byt. A třeba právě vymyslet si bydlení podle sebe mě ohromně bavilo.“
Chodila jste jako ostatní do IKEA?
(smích) „Od nich taky něco mám. Mě ale hlavně rozčilovalo, jak na všechno musím strašně dlouho čekat. Postel, kuchyň, sedačka - všechno zabralo šest až osm týdnů a to už jsem zase byla dávno někde pryč. Než to všechno klaplo, bydlela jsem u našich v Brně. Na chvilku. Jak to šlo, mazala jsem do svého. Tak, jak je to normální u člověka mého věku.“ (smích)
Říká se, že podobné přelomové chvíle člověku něco prozradí o něm samém. Naučila jste se cosi o sobě?
„Prospělo mi to. Postavila jsem se na vlastní nohy. S Tomášem jsem byla ve vztahu od patnácti let. Dohromady osm a půl roku. Během té doby člověk nepřemýšlí způsobem: Já bych chtěla tohle a tohle… Ne, místo toho vám běží hlavou: MY bychom chtěli tohle a tohle… V tomhle směru jsem zjistila, co bych ráda dělala já. Poznala jsem spoustu nových lidí a kamarádů. Ve finále mi to životně hodně dalo.“
Získala jste nové kamarády. Neztratila ale některé staré?
„Snad ne. Vycházím se všemi.“
Vyměnili jste si s Tomášem po triumfech ve Fed Cupu a v Davis Cupu blahopřejné textovky?
„Tomáš mi po Fed Cupu nenapsal. Když kluci vyhráli Davis Cup, tak jsem textovku s gratulací poslala. Na to mi odpověděl a taky zpětně blahopřál. Víte - náš rozchod opravdu proběhnul úplně v poklidu. My jsme se zkrátka dostali do stavu, kdy jsme se po osmi a půl letech už neměli kam posunout.“
Stejně si říkám, že takový rozchod musí tenistovi hlodat v hlavě i na kurtu.
„Pamatuju si na první turnaj po rozchodu. Jeli jsme s mámou do švédského Bastadu, člověk měl hlavu plnou mimotenisových starostí. Ano, tenkrát jsem asi nepodala úplně potřebný tenisový výkon. To byl jediný případ. Pak jsem měla čtrnáct dní přípravy na americkou túru, kde jsem pro změnu hrála výborně. Takže negativní vliv to nakonec rozhodně nemělo. Brala jsem to jako výzvu. Že nepotřebuju nikoho jinýho k tomu, abych uspěla. Tenis stejně hraju sama.“
Definitivně jste tím vystoupila z Tomášova stínu. Ale když tak o tom přemýšlím, s touhle nevděčnou rolí máte své zkušenosti.
„S čím?“
Být v něčím stínu. Nejdřív jste byla ta za Nicole Vaidišovou, teď ta za Petrou Kvitovou. Není vám to někdy už protivné?
„Naopak! Mně to ohromně vyhovuje. Všechna pozornost směřuje na ně, zato já mám klid. Mám ráda svoji pohodu. Když se jednou za čas dostanu domů, tak oběhnu své kamarády a povinnostem tenisové hvězdy se mileráda vyhnu.“ (smích)
