Upřimná Hingisová: Dvouhry? To je úplně jiný svět, už na to nemám
Po dlouhých šesti letech na Martina Hingisová vrátila k profesionálnímu tenisu. Na turnaji v Carlsbadu hraje po boku Daniely Hantuchové čtyřhru a začátek jí vyšel parádně. V prvním kole smetla švýcarsko-slovenská dvojice Görgesovou s Jurakovou dvakrát 6:1. I přes fantastický úvod však dvaatřicetiletá tenistka o návratu i do dvouher, jak se spekulovalo, neuvažuje.
O návratu k tenisu
"Během posledních šesti let, kdy jsem nehrála, jsem velmi často přemýšlela o tom, že bych se ráda vrátila na profesionální okruh. Poté, co jsem začala trénovat Anastasii Pavljučenkovou, je k tomu důvod navíc. Cítila jsem, že bych to ještě mohla zkusit. V Daniele (Hantuchové) mám skvělou deblovou parťačku, ukázala to i teď, když jsme uspěly v prvním kole. Hrála skvěle, podržela mě."
O pocitech na kurtu
"Je to zvláštní pocit hrát čtyřhru. Z tenisu jsem nevypadla, hrála jsem v Americe nižší soutěže týmů, udržela jsem se ve formě, pomohlo to i mému sebevědomí. V posledním roce jsem odehrála více zápasů než za předcházejících pět let dohromady. Cítím se opravdu výborně, uvidíme, jak se to projeví."
O svých cílech
"Nemám žádné konkrétní cíle. Nechci sama sebe dostávat pod nějaký tlak dokud nezjistím, jak na tom jsem. Na soutěže družstev ve Spojených státech to stačilo, ale tohle je trošku jiný svět."
O účasti ve čtyřhrách
"Oproti době, kdy jsem hrála, se debly hodně změnily. Za mých časů hrálo čtyřhru i dvouhru zároveň spousta holek, alespoň šest z elitní desítky. Teď jsou to tak možná tři. A to je velký rozdíl. Pokud se mi opravdu nebude dařit, v žádném případě nechci po US Open pokračovat. Jen doufám, že se mi něco takového nestane."
O případném návratu do dvouher
"Ne, singla v žádném případě hrát nebudu. Dvouhry, to je úplně jiný svět. I soutěž, kterou hraju v Americe, je těžká. Zápasy se hrají na jeden set, přesto, když druhý den ráno vstanu, stojí mě hodně sil dát se dohromady a připravit na další zápas. Hrát turnaje není to nejtěžší, daleko obtížnější je to, co je za tím skryto a co lidé tolik nevidí. Šest až osm hodin tréninku, to je velmi náročné. Navíc když jste mladší, tak to jde, rehabilitujete rychleji. Teď na vše potřebuji více času. Už mi není sedmnáct. Nechci odehrát jedno dvě utkání a pak vypadnout ve třetím kole. To není můj styl."
O turnaji v Carlsbadu
"Miluju to tady. Je to nádherný turnaj. Vždycky jsem sem ráda jezdila. Když se mi nedařilo na nějakém turnaji, tady to bylo pak jiné. V roce 1999 jsem vypadla v prvním kole Wimbledonu (s Jelenou Dokičovou), jela jsem sem a tady vyhrála. Stejně jako o dva roky dříve. Když vidím fotky z té doby, vždycky se mi vybaví nádherné vzpomínky.
