Kvitová po titulu: Až trenér navrhl, ať sem vůbec jedu. Kredit pro něj
Jak se jednou rozjede, nic už ji nezastaví. Tuhle pravdu potvrdila Petra Kvitová i v titulovém boji v petrohradské aréně. V něm naprosto zničila desátou hráčku světa Francouzku Kristinu Mladenovicovou 6:1, 6:2 a vyhrála jednadvacátý titul z okruhu WTA v kariéře. Ve finále turnajů má Kvitová obdivuhodnou bilanci – 21 výher a jen 7 porážek.
Byl to turnaj z nouze, přihlášený na poslední chvíli jen kvůli tomu, že jí nevyšel start sezony. A dopadl nejlépe, jak mohl. „Byl to naprosto výjimečný turnaj, při kterém jsem hrála skvělý tenis,“ jásala Kvitová, jež slaví druhý titul po operaci vážně poraněné ruky. Ten první brala loni v červnu na trávě v Birminghamu, čelila při něm ale jen jedné soupeřce z top 20. Tentokrát v Petrohradu musela svěřenkyně trenéra Jiřího Vaňka vyřadit hned čtyři členky dvacítky.
Mladenovicová prohlásila, že jste byla ve finále nehratelná a vystřílela byste kohokoliv. Měla jste podobný pocit?
„Ani ne. Když jsem hrála, zůstávala jsem nohama na zemi a připravovala se na to, že to může být ještě těžký zápas. To se ukázalo v posledním gamu, kdy jsem měla zápas doservírovat a musela jsem otáčet z 0:40. Konec byl trošku vypjatější.“
Postupně jste v Petrohradu vyřadila Vesninovou (21. na WTA), Beguovou (37.), Ostapenkovou (6.), Görgesovou (12.) a ve finále Mladenovicovou (10.). Podle žebříčkového postavení soupeřek to byla vaše čtvrtá nejtěžší cesta za titulem na WTA. Sedl vám celý týden hodně?
„Vlastně ano. Díky tomu, že jsem hrála dost bez nervů. Přeci jenom jsme přiletěli na poslední chvíli. Dostala jsem volnou kartu, hrálo se v hale, kde to mám ráda. Proto jsem se snažila turnaj si hlavně užít. Hned v prvním kole jsem vyfasovala hrozně těžkou soupeřku Vesninovou, která umí hodně dobře zahrát, navíc byla doma. Ten první zápas mě nastartoval, od té doby jsem hrála dobře.“
Říkala jste, že jste si turnaj chtěla hlavně užít. Jak to jde dohromady s Ruskem v zimě?
„Ale jde. Samozřejmě bylo minus deset, což není nic příjemného. Ale město je krásný… Tím užíváním jsem spíš ale myslela takový pohodový přístup. Extra nespěchat, tréninky odehrát na sto procent, ale ne nějak zádumčivě nebo moc přemýšlivě. Prostě si trošku uvolnit hlavu.“
Celý turnaj jste velmi dobře podávala, vyhrávala jste kolem 80 procent míčů po prvním servisu. To vám muselo udělat radost.
„Určitě ano. Navíc se během turnaje každým zápasem zlepšoval i return, což bylo také plus. Servis mě ale držel celý turnaj, za což jsem strašně ráda. Hodně jsme na něm pracovali, tak jsem ráda, že se konečně ukazuje.“
V přípravě na sezonu jste hodně dřela, její úvod v Austrálii se vám ale vůbec nepovedl. Nejdřív nemoc, pak konec v 1. kole Australian Open. Byla jste moc skleslá?
„Celý začátek byl těžší. Onemocněla jsem, pak příprava nebyla nejideálnější, což poznamenalo i hlavu. V zápase v Melbourne s Petkovicovou jsem na kurtu nechala všechno, i tak mě mrzel pár dní. Proto bylo fajn, že jsem mohla vyrazit hned na další turnaj.“
Kdo navrhl, že pojedete Petrohrad? Vy, nebo kouč Jiří Vaněk?
„Jirka to navrhl a já řekla: Lepší než trénovat.“ (smích)
Nakonec to dopadlo nejlíp, jak mohlo.
„To je pravda, taky už jsem Jirkovi dala kredit.“
Získala jste po comebacku s operovanou rukou druhý titul. Je hodně jiný oproti loňskému červnu a Birminghamu?
„Je to pořád titul a ten se každopádně počítá. Birmingham byl překvapivější, neměla jsem skoro nic natrénováno. Tady vím, že jsem fyzicky i tenisově připravená dobře. Hrála jsem na vysoké úrovni celý turnaj, řadím tenhle titul hodně vysoko.“
Ale takové emoce jako v Birminghamu nepřišly.
„Taky už to musím brát jinak, posouvat se dopředu a nekoukat dozadu, co bylo. Birmingham byl speciální titul, který nikdo nečekal, ale teď už začala nová sezona, kterou beru jinak. Udělala jsem tlustou čáru, jsem tenistka jako dřív.“
Zmiňovala jste, že vám hodně pomohlo i halové prostředí, se 64 výhrami v hale jste nejúspěšnější ze všech aktivních hráček. Kdybyste měla volit mezi travnatým povrchem a zápasy pod střechou, co u vás vyhraje?
„Určitě tráva, protože v hale žádný grandslam nemáme. (smích) Ale vážně, oboje je pro mě super. Navíc teď budu v hale pokračovat Fed Cupem, tak bych mohla ještě pár výher přidat.“
Získala jste jednadvacátý titul kariéry. Nepřijde vám to už jako závratné číslo?
„Když říkali, že to je titul číslo 21, vzpomněla jsem si, že jsem svůj první Wimbledon vyhrála, když mi bylo 21. To mi tohle číslo připomínalo. Ale že by mi přišlo závratný? To zase ne, Martina Navrátilová jich vyhrála o trošku víc (167), ve srovnání s ní mi to závratný určitě nepřijde.“
Nebývá zvykem, že byste měla k ruce při focení s pohárem i českou vlajku. Kdo vám ji tentokrát přinesl?
„Nějaký pán z turnaje, ani jsem ho neznala. Ale bylo to moc hezký. Asi předzvěst Fed Cupu.“
Na něj dorazíte do Prahy už znovu jako česká dvojka, jelikož poskočíte z 29. místa na 21. příčku a předstihnete Barboru Strýcovou. Budete připravená?
„Nestihnu sraz s týmem a budu se muset dát fyzicky trošku do kupy, protože tenhle týden byl náročný a zbylo po něm pár bolístek. Ale on kapitán všechno dobře rozhodí a bude to fajn.“
