Má prořízlá ústa a především kuráž říkat to, co si myslí. Taková Barbora Strýcová byla, je a bude. I když jí to může přinést problémy. V tomhle oboru má bohaté zkušenosti. Když zkritizovala Serenu Williamsovou za její extempore během finále US Open, začaly jí zpoza Atlantiku chodit nenávistné vzkazy a výhrůžky smrtí. „Všechno není sluníčkové,“ říká o tenisovém životě, jehož nedílnou součástí je i kyberšikana. Život na sociálních sítích ji přináší i řadu příjemných zážitků. Třeba na Instagramu našla dobrou kamarádku.
Tahle slečna je jako oheň, nikoho nenechá chladným. Jedni ji mají rádi, druhým leze na nervy. Nic mezi tím. „Vím to o sobě,“ usmívá se divá Bára, dvaatřicetiletá tenisová star, jež nemá problém hovořit i o temných zákoutích tenisového života. V nich se skrývají i výhrůžky smrtí.
Kyberšikana je ve sportu stále větším tématem. Čím jste si prošla po kritice
Sereny Williamsové
, kterou jste vznesla i v deníku Sport?
„Serenu respektuju jako hráčku a sportovkyni, která dokázala to, co nikdo jiný. Ale ten moment prostě nezvládla. Ona je hvězda, ve finále US Open na ni mířily všechny kamery. Nezachovala se dobře.“
Což ostatně nyní prohlásil i
Roger Federer
.
„Ano. Nepřišlo mi správný, jak se chovala. Když dostanete napomenutí, už se musíte uklidnit, stáhnout se. Navíc hrála proti dvacetiletý holce, vzala jí všechnu slávu, což mi přišlo strašně nefér.“
To je legitimní názor, za který se člověk nemusí stydět.
„Taky myslím. Proč bych si k tomu nemohla říct svůj názor? Neříkám, že Serenu nemám ráda. Jen chci vyslovit názor, který je podle mě správný. Udělám to, a zavalí mě vlna výčitek, jak si můžu dovolit říct něco proti takové hráčce.“
Takže ataky po sociálních sítích?
„Přesně tak. Já už je moc neřeším, ale z tohohle jsem byla vyjukaná. Když spolu mluvíme, cítíte ze mě, že Serenu respektuji. Ale lidi, co moje výroky překládají, to udělají tak, aby vyzněly, že ji nenávidím. To mě štve. Pak dostávám výhrůžky smrtí, co prý můžu mluvit, když jsem nic nedokázala. Dobrý, oproti Sereně jsem fakt nedokázala vůbec nic, ale když všichni v Americe říkají, že máte mít svobodný názor, tak já ho mám taky.“
Psali vám tedy Američané?
„V podstatě jenom oni. Nebo teda anglicky mluvící lidi.“
Kontakt po sociálních sítích je velmi jednoduchý. Vážíte už víc, co říct a co si nechat radši pro sebe?
„Po tomhle si říkám, že mám držet hubu, mít všechno sluníčkový a se všema souhlasit. Ale já taková nejsem. Když se mi něco nelíbí, mám nutkání se ozvat. Samozřejmě někdy zvážím, jestli má smysl říkat svůj názor, ale v případě Sereny jsem ho cítila hrozně silně a říkala jsem si, že to prostě chci říct. Že to vezme takové obrátky, jsem nečekala. Ale já budu vždycky taková, že nebudu držet zobák a nebudu malinká. Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu.“
Lidi dokážou být pod rouškou anonymity hodně hnusní. Už jste se naučila nepouštět si takové zprávy k tělu?
„Zprávy od sázkařů nebo jiných hejtrů dostáváme skoro všichni. Ne že jsem si zvykla, ale naučila jsem se je nevnímat. Prostě si říct, že to píše nějaký ubožák, co dokáže sednout k počítači a napsat takové hnusy. Nechci tady brečet, že se to týká jenom mě. Pravdou ale je, že se v tom nežije zrovna nejlíp.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
