Plíšková: Ženských bylo dost. Ke kouči má respekt, poletí na olympiádu?
Ač jí tohle téma už lezlo na nervy, na úsvitu nové tenisové sezony Karolína Plíšková nekličkuje. „Nemůžu mít jiné ambice než grandslam vyhrát,“ hlásá světová dvojka. Pomoci k poslednímu kroku jí má i nový kouč Dani Vallverdu, pod nímž prožila třítýdenní vydařenou přípravu na Tenerife.
Se svou širokou rodinou si užila čtvery Vánoce, čtyřikrát si v posledních dnech dala řízek se salátem. To byla ale jen krátká odbočka, už dnes vyráží Karolína Plíšková na tenisovou misi do Austrálie, kde bude obhajovat titul v Brisbane a semifinále Australian Open.
Jak jste se během přípravného bloku ve Španělsku sžila s novým trenérem Vallverduem?
„Příprava se povedla od začátku do konce. Nebyla jsem zraněná, což je základ. Trenéra znám strašně krátce, nestrávili jsme spolu zatím tolik času, ale tréninky byly kvalitní a bavily mě, což je základ.“
Pracovali jste na nových věcech?
„Šlo hlavně o pestrost, to mi poslední rok s Conchitou (Martínezovou) trochu chybělo. Jsem otevřená novým věcem, míním se je učit a nechci dělat pořád stejná cvičení. Chci se stále zlepšovat, proto ta změna. Žádný nový úder už se nenaučím, ale doufám, že nějaký posun k lepšímu tam byl.“
I po fyzické stránce, o niž se stará Chorvat Azuz Simčič?
„Ve srovnání s loňskem jsem na tom zase líp. Loni jsem byla čajíček, letos zvedám větší váhy. Lepším se, vidíte ty svaly, ne?“
Vallverdu pracoval s Andym Murraym či Tomášem Berdychem, ženu ale vede poprvé. Jak to zvládá?
„I proto jsem si vzala do týmu také Olgu (dlouholetou kamarádku, deblistku Savčukovou), aby to pro něj nebyla taková pecka. Ona do toho bude vnášet ženský element a korigovat to. Když tak za ním zajde a bude působit mezi námi jako prostředník. Ale na tréninky si fakt nemůžu stěžovat. Samozřejmě dávky mám trošku jiný než chlapi, ale zvládala jsem je v pohodě. Není důvod si myslet, že by to nemělo fungovat.“
Proč jste vlastně zvolila mladého Venezuelana za kouče?
„Dostala jsem pár doporučení. Měla jsem seznam favoritů, spousta lidí se nabízela i sama. On se tedy nenabízel, což bylo dobře. Protože ty, co se sami nabídli, bych si nevzala. Vím, že měl v mužském tenisu úspěch, a já se chci pořád dál posouvat. Ženských jsem teď měla dost, potřebuju na chvíli změnu a trošku cítit respekt, což k němu mám. Věřím, že mi z chlapského tenisu trochu dá. I tříhodinový trénink měl detailně naplánovaný, žádné cvičení se neopakovalo. To by mi mohlo vyhovovat.“
Vallverduovou silnou stránkou je dobrý skauting soupeřů a příprava taktiky. Sázíte na to?
„Slyšela jsem o něm, že má výborně zvládnutou taktiku, což je dobře, protože na některé hráčky, jako je třeba Bartyová (světová jednička z Austrálie), je potřeba se připravit. Věřím, že třeba zrovna na ni by mi mohl pomoct. Taktika, když už jsem takhle blízko, může mít rozhodující slovo.“
S jakým cílem vyrážíte na Australian Open?
„Ve finále i semifinále grandslamu už jsem byla, teď nemůžu mít jiné ambice než grandslam vyhrát. To bude na dalších pár let můj úkol. Dělám pro to maximum, víc už udělat nemůžu. Tak uvidíme, jak se vše sejde.“
Tuhle otázku jste neměla ráda. Už jste mentálně nad věcí? Přijala jste, že to tak musíte brát a o grandslamovém titulu i tak přemýšlet?
„Je to tak. Všichni to vědí, já i můj tým taky. Tuhle větu jsem si připravila a budu ji opakovat, protože to tak prostě je.“
A napovídá tomu i fakt, že po povedené sezoně 2019 jste přesto sáhla ke změně trenéra, stále hledáte nové cesty…
„Vím, že mi chybí kousíček. Myslím, že naposledy Austrálii jsem třeba klidně mohla vyhrát. Samozřejmě musím trenérovi věřit, musím mít nahráno a cítit se v pohodě. Ale každý rok vyměním trenéra a přijde mi, že hraju podobně dobře, takže jeho jméno není úplně rozhodující. Ale třeba mi dá něco nového nebo něco jinak řekne. Někdy je to fakt o slovíčkaření. Tak třeba se to teď všechno sejde.“
V březnu vám bude 28 let, už patříte mezi starší hráčky na okruhu, budete o to pečlivěji volit program?
„Rozhodla jsem se, že budu postupovat měsíc od měsíce. Každý rok mám strašně moc zápasů, už mi není dvacet, chtěla bych plán trošku poupravit a hrát méně.“
Jak do takového plánu zapadají reprezentační akce – finálový turnaj Fed Cupu v dubnu na antuce v Budapešti a pak olympiáda v Tokiu? Jak o nich přemýšlíte?
„Ještě nijak, řeknu si měsíc po měsíci, jak to se mnou vypadá. Fyzicky jsem teď v pohodě, ale na konci roku jsem vždycky unavenější. Chtěla bych to zkusit změnit a třeba obětovat některé menší turnaje, kdyby mi to mělo dodat sílu na Wimbledon nebo US Open. Zatím mám v hlavě všechno, i Fed Cup. Pořád je to otevřený, tak padesát na padesát.“
I olympiáda?
„U ní si hraju s myšlenkou, že bych spíš jela, protože jednou v životě by si ji člověk asi měl zahrát. Všichni mi říkají, že bych toho pak mohla litovat, což nevím… Ale olympiáda spíš ano a u Fed Cupu uvidím, jak na tom budu.“
