Video se připravuje ...
Roland Garros, Wimbledon a hurá do Prahy na další turnaj. Čerstvá grandslamová vítězka z pařížské antuky Barbora Krejčíková se v úterý odpoledne představí před domácím publikem na akci WTA Livesport Prague Open. Po úžasném roce figuruje v pavouku jako druhá nasazená, stále však nelítá hlavou v oblacích. Rodačka z Ivančic je ve světové špičce teprve krátce, ještě loni měla například z divoké karty takovou radost, že řediteli turnaje donesla dárek.
Před necelým rokem nastupovala do turnaje Livesport Prague Open bez očekávání. Letos už je jednou z největších favoritek a televizní kamery pečlivě zaznamenávají nejen její zápasy, ale i tréninky. Barbora Krejčíková vyletěla jako kometa, po famózním představení na French Open a 4. kole při wimbledonském debutu poskočila na 13. místo žebříčku a stala se jednou z nejvyhledávanějších tváří ženského tenisu. Pětadvacetiletá Češka si ale tlak nepřipouští. „Jsem na špici jenom krátkou dobu a necítím se jako hvězda, která musí jít na kurt vždycky vyhrát,“ řekla grandslamová vítězka při setkání s novináři.
Jaký byl z vašeho pohledu měsíc od triumfu na Roland Garros?
„Náročnej. Na jednu stranu hrozně hezký a na druhou obrovsky náročný. Protože po Paříži jsem měla hrozně málo času, hned jsem letěla do Londýna na Wimbledon, a pak tady do Prahy. Takže jsem ani neměla čas si to pořádně vychutnat a užít. Snažila jsem se nabrat co nejvíc sil.“
Koupila jste si něco třeba za odměnu?
„Ještě jsem se nestihla ničím speciálním odměnit, právě proto, že jedu víceméně z turnaje na turnaj.“
Dělal vám problém přechod z antuky na trávu, a teď zase na tvrdý povrch?
„Myslím si, že ten přechod se povedl. Protože čtvrté kolo a čtvrtfinále v deblu je pro mě úspěch, jsem za to ráda, protože jsem na Wimbledonu debutovala. Teď uvidíme, jaký to bude na dalších turnajích na betonu. A taky na olympiádě.“
Olympiáda pro vás bude třetí velký turnaj v krátkém časovém sledu. Těšíte se na ni?
„Určitě se těším, je to pro mě důležitý turnaj. Ale chci hrát co nejlépe a být co nejlépe připravená na jakémkoliv turnaji. Doufám, že se mi tam bude dařit a přivezeme s ostatními sportovci co nejvíc medailí.“
Co říkáte na fakt, že bude olympiáda úplně bez diváků?
„Je to smutný. Každý sportovec chce, aby tam byli lidi, fandili mu a povzbuzovali, aby ze sebe dokázal vymáčknout ještě víc, ale jestli je to tak nejbezpečnější, tak je to správný krok. Myslím si, že se s tím sportovci vypořádají a budou hlavně rádi, že se olympiáda nezruší.“
Vyzvedávala jste si před chvílí olympijskou kolekci, už na vás zapůsobila ta atmosféra Her?
„Ano, dýchla na mě. Bylo to hrozně hezký a příjemný. Všechno jsem si vyzkoušela a sedí mi to.“
Kolekce má takové moravské motivy, sama z Moravy pocházíte, chodila jste jako malá v kroji?
„Myslím, že jsem v něm byla jednou. Ale je pravda, že Ivančice jsou město, takže tam ty hody moc nejsou, ty jsou spíš na vesnicích. Ale mám rodinu na vesnici, takže tam jsme na ně chodili dost.“
Máte za sebou první tréninky tady v Praze. Jak se vám na zdejším betonu hraje?
„Hraje se mi dobře, ten povrch je vážně příjemnej. Navíc je to o to speciálnější, protože jsme tady v Česku. Takže jsem opravdu ráda, že tady můžu být a těším se na zápasy.“
V prvním kole vás čeká Bulharka Isabella Šinikovová, jakou proti ní zvolíte taktiku?
„Je to určitě ranařka. Z obou stran hraje opravdu rychle, dobře servíruje. Takže to bude náročný, ale já si to hlavně půjdu užít před diváky a věřím, že si to užijí i oni.“
Před rokem jste se tady přetahovala v osmifinále se Simonou Halepovou, nakonec jste prohrála ve třech setech. Jak na ten zápas vzpomínáte?
„Vzpomínám si na něj a určitě byl pro mě důležitej. Na Simonu jsem tady měla set, ve druhým jsme to měly asi 5:5, tahaly se o něj, ale nakonec mi to uteklo. Byl to důležitý zápas v tom smyslu, že jsem při něm posbírala spoustu zkušeností a viděla, že můžu hrát vyrovnaně i s těmi nejlepšími hráčkami. Řekla bych, že to byl jeden z těch odrazových bodů, kdy se všechno přehouplo a začalo se mi tak dařit.“
Jak se za ten necelý rok změnilo vaše mentální nastavení, když vstupujete na kurt?
„Myslím, že tam vstupuju pořád stejně. Chci bojovat a být spokojená, že jsem do toho dala sto procent. Jsem už asi jiná hráčka, ale říká to hlavně žebříček. Všechny holky jsou plus minus stejně dobrý a každý týden vyhraje nějaká jiná. Takže důležité je zůstat nohama na zemi a pořád se zlepšovat.“
Necítíte na sebe větší tlak, že se od vás očekává, že byste měla vyhrávat?
„To je sice fakt, ale nijak si to nepřipouštím. Jsem na špici jenom krátkou dobu a necítím se jako hvězda, která tam musí jít vyhrát. Opravdu všechny holky hrají dobře a můžu mít den, kdy se mi nebude dařit, a prohraju. Důležitý je neprohrát hodněkrát za sebou a pokaždé, co člověk spadne, tak že se zvedne a snaží se dál vyhrávat.“
Loni jste tady na turnaji měla starost, abyste se dostala do hlavní soutěže Roland Garros. Co byste udělala, kdyby vám někdo řekl, že celý turnaj vyhrajete?
„Asi bych ho objala, řekla, že moc děkuju, ale že spíš asi ne, že na to jako nemám.“ (směje se)
Minulý rok jste zde startovala na divokou kartu, teď jako druhá nasazená. Už jste si nějak vstřebala tenhle obrovský progres?
„Asi ne. Pořád mi připadá, že se to neděje. Pokaždé, co vstanu, tak se ptám sama sebe, jestli je to pravda, že jsem takhle vysoko, vyhrála jsem grandslam v singlu a můžu hrát všechny tyhle velké turnaje.“
Vy jste měla z divoké karty takovou radost, že jste dokonce přivezla…
No, přivezla jsem… Můžu to říct? (směje se) Byla jsem koupit panu řediteli takový pití. Byla to pro mě první taková WTA karta, takže jsem z ní měla obrovskou radost a hodně mi to pomohlo, že jsem nemusela přes kvalifikaci a mohla si zahrát domácí turnaj, a pak vlastně i s tou Simonou.“
Změnilo se chování ostatních k vám, když jste vyhrála grandslam? Jaké to bylo na Wimbledonu?
„Cítila jsem to. Určitě se ke mně chovali jinak. Bylo to příjemný, nebudu říkat, že ne. Ale pro mě se nic nemění, chci pořád pracovat dál a zlepšovat se.“
Wimbledon už se odehrál s fanoušky, teď budete mít opět Hry bez nich. Člověku už se na to nechce moc zvykat, že?
„Tak určitě to bude náročný, ale stejně se všechno děje na kurtu. Chceme, aby tam fanoušci byli, ale když nejsou, tak se s tím stejně nedá nic dělat a jediný, co můžu ovlivnit, je dění na kurtu. Takže to je jediné, na co se soustředím. Když to někdo tak nastaví, nic s tím neudělám.“
Mezi muži získal Novak Djokovič dvacátý grandslamový titul, co na jeho příběh říkáte?
„Dívala jsem se na to. Určitě je to super, je to další legenda. Zapsal se mezi Rafu (Rafaela Nadala) a Rogera Federera. Takže hlavně, ať jsou kluci zdraví a daří se jim.“
Koho máte z této velké trojky nejraději?
„Momentálně asi Rafu. Líbí se mi jeho bojovnost v zápasech i chování mimo kurt. Vždycky všechny pozdraví a je hrozně příjemný.“
Témata:
sport, tenis, Olympijské hry, Praha, Roger Federer, Barbora Krejčíková, Simona Halepová, sportovní soutěž, French Open, Ženská tenisová asociace, Ivančice, Sport na Heureka.cz
Související články
