Martincová hraje přes bolest, Matuška ji potěšil. Hezké gesto, děkovala
Tereza, jedině Tereza. Písnička Waldemara Matušky doprovázela Terezu Martincovou z kurtu po postupu do čtvrtfinále Agel Open v Ostravě. Za stavu 7:6 (3) a 1:0 jí vzdala loňská vítězka Anett Kontaveitová z Estonska. „To je hezký,“ rozplývala se Martincová nad tóny Matuškovy písně. „Tohle se může stát jen doma, moc hezké gesto, člověka potěší.“
Kontaveitová sice vzdala, ale Martincová v Ostravě znovu předvedla parádní představení. V součtu s minulým turnajem vybojovala už šestou zkrácenou hru v řadě! Skalp světové trojky potěší. Navíc sama bojuje s bolestí, dlouhodobě ji trápí koleno. Domácí prostředí a nátura jí ale polevit nedovolí.
Soupeřka sice vzdala, ale znovu jste předvedla bojovné představení, souhlasíte?
„Na začátku Anett udělala trochu více chyb než má ve zvyku, čehož jsem využila (3:0). Samozřejmě se jako jedna z nejlepších hráček vrátila zpátky (3:4), nenechala si to utéct a pak už se bojovalo nahoru dolů. Mimochodem, z té skreče jsem byla překvapená, protože jsem nevěděla, že jí něco je. Zvláštní. Člověk je na jednu stranu rád, že zápas vyhrál, ale není rád, že takovýmto způsobem. Mrzí mě, že to nemohla dohrát, ale snad to nebude nic vážného.“
Co vám Kontaveitová u sítě po zápase řekla?
„Že to bohužel nezvládne dohrát. Já říkala, že mě to mrzí a doufám, že to není nic vážného. A ať je co nejdříve v pořádku.“
Vy také hrajete se zraněním. Říkala jste, že víte, co čekat za bolest. Co přesně vás trápí?
„Mám to skoro celou sezonu, nejdříve se jednalo o skokanské koleno, které se mi podařilo na chvilku vyléčit před Amerikou rázovou vlnou. To se hodně uklidnilo, po dlouhé době jsem hrála úplně bez bolesti.“
Teď se koleno projevuje jak?
„Hodně mi vadí odrazy a dopady. Když jdu do plných, což v zápase musím. Teď to řeknu asi blbě, ale když hraju debla, nebo se nepotřebuji tak hýbat a nemám na kurtě takovou zátěž, tak to nebolí. Když jdu na tréninky, nejdu úplně do plných, což mě také limituje. Přišli mi na problém, že mám bohužel menší čéšky, než by měly být. Jak mám malou čéšku, je okolo takové vazivo a jakmile jdu do těžkých pozic, začne se to hýbat a trochu porušovat okolní vazy a úpony. Vždycky mě to píchne, skoro po každém turnaji chodím na injekce. Snaží se to vyřešit kyselinou hyaluronovou, dávají ji tam, aby tam byl gel a nic se vevnitř neničilo. Musím na to vlítnout po sezoně, protože to není záležitost, která by se vyřešila jednoduše tím, že bych si dala měsíc pauzu. Operací tomu asi člověk nepomůže. Musím udělat přípravu na sezonu tak, abych koleno připravila. Aby svaly okolo byly tak silné a tolik to tam nelítalo.“
Hrála jste pod prášky na bolest?
„Vzala jsem si, protože vím, že když jdu do tvrdého zápasu a budu dobíhat balony a nevykašlu se na ně, tak to prostě bolet bude. Nemůžu s těmito holkami hrát lážo plážo na 60, 70 procent. Musím jít do všech míčů naplno. Prášek, který jsem zkusila teď, je lepší varianta, není tak silný, jako ten předtím. Připadala jsem si dobře. Na rovinu ale musím říct, že je to možná i placebo na hlavu. Že jsem si řekla - dobrý, něco v sobě mám. Že bych ale cítila utlumenou bolest, to se říct nedá.“
