Jan Jaroch
24. listopadu 2022 • 14:30

Za porážku výprask botou. Krvavý příběh předchůdkyně Šarapovové

Autor: Jan Jaroch
Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Argentina - Austrálie: Hrubka brankáře Ryana sebrala protinožcům postup
SESTŘIH: Boxer Fury obhájil titul mistra světa WBC, v boji tekla krev
VŠECHNA VIDEA ZDE

Koncem devadesátých let měla být Šarapovovou před Šarapovovou. Dlouhé nohy, blond vlasy a agresivní hra, s níž bylo skoro nemožné nestanout v top 10. Vlivná agentura IMG na ni kdysi vsadila jako na dívku z plakátu, jež bude fascinovat davy. V patnácti vyhrála singlový titul na WTA i grandslamovou čtyřhru, o rok později byla semifinalistkou Wimbledonu. Mirjaně Lučičové, zázračnému dítěti z Chorvatska, měl patřit svět.



Nikdy se tak nestalo. Především kvůli krutému zacházení ze strany otce. Pohleďte na jednu z největších obětí rodičovské šikany, která kdy v tenise vyšla najevo. „Přišla jsem o nejlepší léta. Čím jsem si prošla, to bych nepřála nejhoršímu nepříteli,“ vzpomínala kdysi.

Otec Marinko Lučič, vlivný byznysmen z Makarské, ji poprvé uhodil, když jí bylo pět a půl. Dovolila si totiž prohrát s dívkou o pět let starší. „Dal mi ránu do nosu, zakrvácela jsem celý dům. A od té chvíle to tak chodilo pořád,“ svěřila se.

Otec ji obvykle bil těžkou botou. Do hlavy, krku a zad, aby rány nebyly vidět. „Někdy jsem se týden nemohla učesat, jak mě bolela hlava,“ vzpomíná a přidá další brutální zážitek. Kvůli zranění prohrála semifinále v Miláně, bylo jí čtrnáct a otec, bývalý olympionik v desetiboji, ji beze slova odvezl do rodinného apartmánu v Záhřebu. Zavřel dveře koupelny, hodil ji do vany a 40 minut bil botou.

Až začátkem července 1998 řekla dost. Po hádce, kdy otec její matce vyhrožoval smrtí, utekli i se čtyřmi sourozenci z domu. Zavolala kamarádovi Goranu Ivaniševičovi, jenž je zprvu ukryl u sebe. „Zachránil mi život,“ děkuje. Devatenáct dní se před otcem skrývali v rodné zemi, než vyjednali azyl v USA. Když 23. července 1998 odlétali do New Yorku, doprovázelo je v autě šest ozbrojených mužů. V kapse jí zůstalo jen 23 000 dolarů, zbytek měl otec. Hororové zážitky se na ní podepsaly. Chodila k psychologovi, přibrala 20 kilo, agentura IMG ji obvinila a soudila se s ní za to, že prý sabotovala vlastní kariéru. Přišla i zranění a především došly finance. Mohla si prý dovolit vyrazit jen na jeden turnaj za rok.

Nejlepší léta tak prožila strádáním na Floridě. Je těžko k představení, že je ještě o půl roku mladší než Serena Williamsová. Jak mohla vypadat historie tenisu, nebýt pohnutých událostí? Těžko říct, něco však naznačil návrat Lučičové na kurty. V pětatřiceti se vyšvihla na 20. místo žebříčku, hrála semifinále Australian Open. Už jako veteránka se slunečními brýlemi a věčně zatejpovaným tělem. A také jako vdaná paní.

Manžel Daniele Baroni vlastní síť restaurací na Floridě a koncem roku 2020 se jim narodil první potomek. Z výsledkových listin její jméno opět zmizelo, Lučičová však věří v ještě jeden comeback. Už jen pro potěšení, aby končila tak, jak sama chce. Co zameškala, už nikdy nedožene, i tak je prý dnes šťastná. „Až jednou povím, co všechno jsem zažila, lidé neuvěří. Proto se cítím jako vítězka. Mohla jsem se stáhnout a trpět dál, ale já bojovala a osvobodila se.“

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud