Šestý vítězný zápas v řadě stál spoustu sil, o to větší radost měl Zdeněk Kolář z triumfu nad Švýcarem Antoinem Bellierem 3:6, 6:3. 7:6. Šestadvacetiletý český hráč ovládl v neděli challenger v Ostravě a nyní úspěšně vstoupil do Prague Open na Štvanici. „Tento týden pro mě nebude nic jednoduchého,“ uvědomuje si 206. tenista žebříčku, který loni zazářil na Roland Garros. A grandslamová Paříž se znovu blíží. „Samozřejmě si na to vzpomenu, ale stojím nohama na zemi. Vážím si, že můžu být vůbec v kvalifikaci.“
Na úvod Prague Open jste musel otáčet zápas s Antoinem Bellierem. Potvrdilo se, že navázat na vítězný turnaj, je v tenise jedna z nejobtížnějších věcí?
„Je to jedna z nejtěžších věcí vůbec, a i když jsem se cítil před zápasem výborně, bylo to nahoru – dolů. Soupeř hraje jinačí tenis, je to takové bez tempa. Nesmírně si vážím vítězství a toho, že jsem to zvládl nějak uhrát.“
Jak cenný pro vás byl triumf minulý týden v Ostravě, kde jste po delší pauze znovu rozšířil sbírku trofejí?
„Od předchozího titulu to bylo rok a půl… Ale já si toho musím opravdu vážit, protože vyhrát celý turnaj je tak těžké. Že se mi v sezoně 2021 povedlo získat tři tituly (Oeiras, Iasi, Štětín), jsem si tehdy absolutně neuvědomoval. Až s odstupem času člověk zjistí, co vlastně znamená vyhrát jeden challenger.“
Možná liché roky vám budou přinášet tituly…
(směje se) „Nezlobil bych se, kdyby to tak bylo. Samozřejmě pro to udělám maximum a uvidíme, co z toho bude.“
Loňská sezona sice byla bez turnajového triumfu, ale přinesla vám úžasné zážitky v grandslamové Paříži. Vzpomínáte často na souboj ve 2. kole se Stefanosem Tsitsipasem (3:6, 6:7, 7:6, 6:7)?
„Samozřejmě si na to člověk vzpomene. Byl to jeden turnaj, kdy jsem zahrál velký zápas. Ale jak už jsem říkal tenkrát v Paříži, je to sport a já jsem ten zápas prohrál. Sice to bylo hezké, že byl těsný výsledek, ale dnešní tenis je tak strašně vyrovnaný, že hráč pak stejně musí další zápasy makat od znova poctivě dál. Dneska se už žádný hráč sám neporazí.“
Vyhlížíte k Roland Garros s očekáváními, když víte, že do hlavní soutěže znovu vede dlouhá cesta přes zrádnou a náročnou kvalifikaci?
„Pro každého je grandslam vždycky svátek. Ne každý má tu čest si kvalifikaci vůbec zahrát. Já jsem nohama na zemi a vážím si, že v kvalifikaci vůbec můžu být. Že se mi loni povedlo projít do hlavní soutěže, bylo něco neskutečného. Ani bych si nikdy nepředstavoval, že by se mi to mohlo povést. Ale šel jsem si pro to a minulý rok jsem tam hrál výborně. Jenže každá kvalifikace začíná od znova, je tam 128 výborných tenistů, kteří se tam chtějí taky dostat a vyhrát tři zápasy. Konkurence je tam nesmírně vysoká. Člověk tam musí jít zápas od zápasu a vážit si každé výhry.“
V 1. kole jste tehdy porazil Lucase Pouilleho a bude vás tedy čekat bodová obhajoba. Kalkulujte s tím?
„To je tenisový život, každý týden hráč něco obhajuje, body mu padají. Někdy zas body připisuje. Na to já upřímně nemyslím, když budu hrát dobře, body budou. Když člověk hraje hůř, neporazí dneska nikoho. Už jsem měl větší bodové obhajoby, než kolik mám v Paříži. Myslím, že se s tím poperu.“
Nyní pokračujete na vítězné vlně a ve virtuálním žebříčku ATP jste zpět ve druhé stovce. Prague Open na Štvanici je ale hodně silný turnaj, že?
„Je to nesmírně kvalitně obsazený challenger. Teď se musím snažit hlavně zregenerovat, tento týden pro mě nebude nic jednoduchého a jsem si toho moc dobře vědom. O to víc mě těší výhra a do druhého kola půjdu s pokorou.“
I díky Ostravě se sezona zatím odvíjí podle představ?
„Před sezonou jsem to poprvé v kariéře zvolil úplně jinak než doposud. Paradoxně bylo všeho míň a měl jsem nejlepší začátek na tvrdých površích za celou kariéru, takže se to zatím osvědčilo. Jsem rád za to, jak se mi začátek roku povedl a budu se snažit v tom pokračovat.“
Kromě změn v přípravě jste ale pořád ten stejný Zdeněk Kolář, který hraje v oblečení se svými iniciály pod trenérskou taktovkou svého otce?
„Přesně tak, na tom se nikdy nic měnit nebude.“ (usmívá se)
