PŘES PŘÍKOP: tenisový kouč Vacek o přístupu i tajemství českých úspěchů
V dalším díle pořadu Přes Příkop přivítali Zdeněk Haník a Matěj Machytka ve studiu iSport někdejšího tenistu z první tenisové stovky žebříčku ATP Jana Vacka. Ten nyní působí jako trenér v klubu I. ČLTK sídlícího na pražské Štvanici, který nedávno oslavil 130 let své existence a za domácí ho považuje i aktuální vítězka Wimbledonu Markéta Vondroušová. Co by jí poradil a jak funguje systém výchovy mladých tenistů v Česku? I tato témata společně rozebrali ve videu a kouč připojil i vzpomínky na hráčskou kariéru.
- Jak je podle něj možné, že jsou Češi v tenise tak úspěšní a v podstatě padesát let se kontinuálně drží ve světové špičce?
„Mně se to úplně netýká, ale je pravda, že tu generační výměnu (především u dívek) zvládá tenis fantasticky. To je naprosto unikátní, kolik my máme dobrých hráček a nevypadá to, že by to mělo někdy skončit. O tomto tématu by se dalo mluvit hodiny, ale kdybych měl říct jen jednu věc, tak je to tradice toho sportu u nás, ta se koupit nedá. V republice hraje tenis množství lidí a rozumí mu, základna je tady poměrně široká. Když se podíváte, odkud jednotliví hráči jsou, tak často to jsou malá města a podle mě pokud někdo pochází z bohatšího regionu, tak ta motivace není taková. Ti, co pocházejí z periferií (a nemyslím to pejorativně) mají obrovskou vnitřní motivaci, aby se dostali do center ve velkých městech. A je důležité, že tam pořád jsou ty lidi, kteří vědí, jak jim „tu raketu dát do ruky“. To je skoro to nejdůležitější a v periferiích nám tak stále rostou noví hráči.“
- V kolika letech se nadějní hráči a hráčky mohou dostat do jednoho ze tří národních tenisových center, nebo těch zřízených v regionech?
„Hráči se v těch velkých klubech registrují v deseti letech, do té doby je třeba je sledovat. Nyní se to dělá mnohem intenzivněji než za mých mladých let. Teď je někdy i boj o hráče a kluby už mají skauting propracovanější. Sparta v tom udělala velký kus práce, Štvanice by měla konkurovat a šlapat do toho. Ale obecně, některé děti chytnou raketu v pěti až šesti letech i dřív, ale nemyslím si, že je to nutné. Je potřeba, aby už předtím měli pohyb.“
- Co dalšího Jana Vacka a Markétu Vondroušovou kromě klubu spojuje, je jméno trenéra Jiřího Hřebce.
„To je takový duch Štvanice, všichni ho tam obrovsky respektují, prošla mu rukama spousta špičkových hráčů. Já jsem teď vlastně jeho kolega, ale pořád k němu mám velký respekt. Máme dobré vztahy, to je samozřejmě úplné gró, jak by to v klubech mělo fungovat. O tenise se hodně bavíme, samozřejmě se snažím ty informace od něj brát, ale poradím si s nimi pak sám, mám vlastní hlavu. Ale v každé volné chvilce probíráme, kde je Markéta, jak hrajou ty naši hráči, co by bylo potřeba a tak dál… Takže tahle diskuze s ním probíhá.“
- Jan Vacek byl nejvýše v žebříčku ATP na 61. místě v srpnu roku 2002, nejdále se na grandslamech dostal ve Wimbledonu do 4. kola. Co chybělo, aby dosáhl větších úspěchů?
„Nevím, jestli je to výhoda, ale mně většina trenérů tvrdila, že to vůbec nemám hrát - se svou technikou a jak to mám nastavené, protože jsem šel na vysokou školu a že bych o tenise prakticky neměl přemýšlet. Beru to tak, že jsem se svou kariérou naprosto spokojený. Samozřejmě mě mrzí, že jsem nahoře nebyl déle, ale nemrzí mě, že jsem se nedostal na vyšší místo. Spíš jsem měl v momentě, kdy jsem se tam dostal, víc hledat a snažit se zlepšovat, nespokojit se s tím, že hraju, tak jak hraju a hledat cesty, jak být ještě lepší.“
- A kdyby se měl nyní už trenér charakterizovat a vysvětlit, jak ke svým svěřencům, kterým je mezi čtrnácti až šestnácti lety, přistupuje?
„Člověk by si měl držet odstup, neměl by si hráče moc pouštět k tělu. Není to úplně dobré, ale snažím se být empatický. V tomhle věku má člověk někdy tendenci ty hráče seřvat, protože se mu třeba zdá, že jsou líní a nemakají tak, jak si představujete, ale ono to může mít i jiné důvody. Můžou mít osobní problémy, neshody v rodině, to období je složité a tak se snažím je pochopit. Ale určitě jsem přísný, to v každém případě.“
Jaká další témata se ve videu zazněla:
- Jak vypadá cesta mladého nadějného tenisty
- Jaká je struktura českých tenisových center a jak funguje spolupráce s kluby
- Jakým způsobem lze využít úspěch českého zástupce na nejvyšší úrovni
- Čím je specifický areál na Štvanici
- Co obnáší práce trenéra a kdy je pro děti nejlepší s tenisem začít
- V jakém věku u svěřenců nastává největší posun v technice
- Jak důležitá je role rodičů a jakým způsobem s nimi trenér komunikuje
- Za jakých podmínek se dá skloubit vysokoškolské studium a vrcholový sport
