Pro mnohé to byl před měsícem ve Wimbledonu větší příběh než šokující triumf Markéty Vondroušové. Zhroucená Uns Džábirová, sympatická a mnohými milovaná Tunisanka, plakala na rameni princezny z Walesu a z pozice velké favoritky vstřebávala porážku 4:6, 4:6, kterou označila za nejtěžší v životě. Během dvanácti měsíců selhala ve třetím grandslamovém finále a potřebovala extra dlouhý oddechový čas, než se odhodlala k návratu na kurty. Ten odstartuje tento týden v Cincinnati.
V pondělí 28. srpna, kdy vypukne poslední grandslam sezony US Open, oslaví Uns Džábirová devětadvacáté narozeniny. Velkou párty nečekejme, znovu ji pohltí kolotoč namáhavých bitev a stresu, z něhož by ráda konečně už vyšla jako šampionka turnaje velké čtyřky, první africká v dějinách.
„Musím o tom ještě samu sebe zcela přesvědčit, ale věřím, že poslední wimbledonská porážka mě posílí. Klíčové je nebát se dalšího finále. Co když ho zase prohraji? Nic se neděje! Půjdu na kurt a budu bojovat do posledních sil, jedině tak se dá uspět,“ prohlásila Džábirová před turnajem v Cinncinati, který je jejím prvním powimbledonským. Minulý týden vynechala turnaj v Kanadě stejně jako Novak Djokovič, taktéž poražený wimbledonský finalista.
Zatímco Srb má na kontě už 23 grandslamových titulů a je historicky nejúspěšnějším mužem, jméno Džábirové figuruje na opačném spektru dějin. Helena Suková prohrála v profesionální éře všechna čtyři grandslamová finále kariéry, se třemi krachy a žádným titulem se Džábirová dělí o druhé místo spolu s dalšími třemi hráčkami (Mary Joe Fernándezová, Dinara Safinová, Wendy Turnbullová).
Z reakcí po Wimbledonu se dá čekat, že než Džábirová dosáhne svého, bude na grandslamech platit za nostalgickou favoritku početné tenisové obce. Věčně dobře naladěná Tunisanka přezdívaná „Ministryně štěstí“ je jednou z nejoblíbenějších ne-li nejoblíbenější hráčkou v šatně. „Bylo mi hrozně líto Uns, brečela, musela být strašně smutná. Ona je super člověk, i když toho už tolik dokázala, chová se úplně normálně ke všem. Máme spolu neskutečný vztah. I před zápasem jsem si říkala: Kdybych prohrála, tak bude mít titul alespoň ona,“ myslela pár chvil po velkolepém zážitku na centrkurtu na pocity poražené i Markéta Vondroušová, zatímco její manžel Štěpán přiznal, že ho obrázek zdrcené poražené rozplakal. „Ona je náramný člověk, chová se ke všem tak přátelsky. Jednou to taky dokáže,“ prohlásil.
Jednou… Snad… Ale kde je záruka? musí si říkat Džábirová. Tradiční slova útěchy z tenisových děkovaček už slyšela ve Wimbledonu loni, když podlehla Jeleně Rybakinové a také před dvanácti měsíci na US Open, kde na poslední překážce selhala s Igou Šwiatekovou. Stále má prázdné ruce.
Povzbuzující slova jí poslal legendární basketbalista Dirk Nowiztki, velký tenisový fanoušek. Či Walid Regragui, trenér marockých fotbalistů, kteří loni senzačně postoupili do semifinále mistrovství světa. Belgická tenistka Kim Clijstersová ji nabádala k trpělivosti a pevné vůli. Vždyť ona sama prohrála první čtyři grandslamová finále kariéry, aby z dalších čtyř odcházela jako vítězka.
Snad nejvíc však v čase, kdy odpočívala doma s rodinou a otřepávala se ze zklamání, rezonoval překvapivý vzkaz od Andyho Roddicka, jejího idolu. „Pokud si budeš chtít promluvit, jsem tu pro tebe. Zažil jsem to samé,“ napsal Džábirové bývalý americký tenista, jenž sice rozjel v jednadvaceti velkou kariéru titulem z US Open, aby následná léta už jen marně stíhal vlastní stín a prohrál čtyři další grandslamová finále včetně tří wimbledonských. „Věř mi, že mám mnohem víc víry v to, že dokážeš vyhrát Wimbledon, než jsem kdy měl sám v sebe,“ napsal Roddick, jenž všechny titulové boje prohrál s Rogerem Federerem.
Taková důvěra prý Džábirovou dojala. „Rozplakala jsem se štěstím. Tolik lidí mi věří a Andy taky. Určitě ho na US Open vyhledám,“ pravila o víkendu v Cincinnati.
Za dva týdny pro ni začne další mise, jak překročit svůj vlastní stín. Ve Flushing Meadows, kde před dvaceti lety právě Roddick našel štěstí.