Video se připravuje ...
Pochází ze sportovní rodiny, hokejové geny však nezdědil. I díky karambolu na ledě se Jan Kumstát rozhodl pro tenis a sedmnáctiletý talent se nyní vrátil z Australian Open s cennou trofejí. „Je to neskutečný úspěch. Byl to první grandslam, který jsem hrál,“ hodnotil překvapivé tažení v Melbourne, kde padl až ve finále juniorské dvouhry. Jeho děda je bývalým atletem, skvěle hrál také házenou. Otec Pavel se s Vítkovicemi stal vicemistrem extraligy a strýc Petr zářil v dresu hokejové Sparty. Přesto se mladý Jan vydal jinou sportovní cestou.
Jak se přihodilo, že jste nepokračoval v otcových stopách?
„Byl jsem dvakrát v životě bruslit. Podruhé to dopadlo tak, že jsem si nevzal helmu a těžce jsem spadl. Hodně mi tekla krev z nosu a řekl jsem si, že budu radši hrát tenis. (směje se) Bruslit do dneška neumím, jsem rád, že hraji tenis.“
Chodil jste v mládí sledovat hokejové zápasy?
„Na taťku jsem se chodil hodně dívat, když hrál ke konci kariéry v Prostějově. Na strejdu jsme často jezdili do Prahy, hodně jsme se na hokej dívali taky v televizi. Spartě jsem fandil, teď už úplně oblíbený tým nemám.“
Svého otce Pavla, který měří 195 centimetrů, jste už dokonce přerostl. Bude výška vaše velká výhoda na kurtu?
„Servis je velká zbraň už teď, ale pořád se na něm dá ještě víc zapracovat. Budu se snažit, abych svoji největší zbraň vyšperkoval a měl ji co nejsilnější.“
Inspirovali vás nejslavnější tenisoví dlouháni Ivo Karlovič nebo John Isner?
„Jsou pro mě inspirací, co se týče servisu. Ale nemyslím si, že je v tenise úplně ideální mít takové parametry. Tak vysoký bych být úplně nechtěl.“ (usmívá se)
V Prostějově máte šanci trénovat s Jiřím Lehečkou nebo Jakubem Menšíkem. Jak velká je to výhoda?
„Je to obrovská výhoda, společné tréninky mi strašně moc pomáhají a ještě v budoucnu pomůžou. Právě se připravují na Davis Cupu a určitě jsou mými vzory. Chtěl bych si tam s nimi jednou zahrát. Po tomhle úspěchu si budu víc věřit, abych se za nimi dostal a jednou v Davis Cupu taky nastoupil.“
Jak se s odstupem několika dní ohlížíte za Australian Open, kde jste padl až ve finále juniorské dvouhry s Japoncem Reiem Sakamotem 6:3, 6:7, 5:7?
„První zápasy jsem byl obrovsky nervózní, ale postupně jsem se dostával ke svému nejlepšímu tenisu. Finále v Rod Laver Areně byl neuvěřitelný zážitek. Dokázal jsem si, že si můžu splnit sny.“
Můžete prozradit ten největší?
„Jednou bych chtěl vyhrát Wimbledon. Tráva je společně s betonem nejlepším povrchem pro moji hru. Ale pro to samozřejmě musím ještě hodně udělat…“
Jak jste vlastně přijal těsnou porážku ve finále v Melbourne?
„Byl jsem velmi smutný, že jsem prohrál v takové koncovce, když to byl můj největší zápas života. Teď už jsem na sebe pyšný, že jsem dokázal takovou věc, porážka už nebolí. Všichni máme obrovskou radost, že se mi povedl takový úspěch. Pro mě je to o to víc, že to byl můj první grandslam a došel jsem tak daleko.“
Jaké máte další turnajové plány?
„Teď mě čeká čtrnáctidenní příprava na juniorské antukové turnaje v Egyptě. Pak uvidíme, jestli vyrazím už na mužské turnaje, byla by to dobrá zkušenost.“
Váš táta zmiňoval, že v otázce profesionální kariéry zůstáváte nohama na zemi. Máte i zadní vrátka, kdyby to nevyšlo?
„Nikdy nevíme, co se může stát. Může přijít i fatální zranění, které by pokazilo kariéru. Proto se snažím dodělat školu. Zadní vrátka určitě mám. Mamka tlačí víc na školu, taťka je spíš pro ten sport. Ale podporují mě oba a myslím, že oba mají ohromnou radost z toho, co jsem právě dokázal.“
Témata:
Petr Kumstát, sport, jan kumstát, Pavel Kumstát, zbraň, tenis, Prostějov, Vítkovice, Australian Open, Davis Cup, Melbourne, John Isner, lední hokej, Tenis na Heureka.cz
Související články
