„Jednoručák“ umírá. Nejkrásnější úder nezachránil ani Federer. Proč se přežil?
Mezi národem dělníků s raketou připomínají umělce. Proti hrubé síle tasí finesu, při níž plesá srdce diváka i toho, kdo míček krásně ladně trefí. Jednoručný bekhend přesto umírá. V moderním tenise, po hříchu příliš jednotvárném, vítězí razance nad kumštem. Poslední dva měsíce chyběl v elitní desítce ATP Tour poprvé v historii hráč s jednoručným bekhendem. Finalista z Miami Grigor Dimitrov ho tam nyní vrátil, to však připomíná pouze labutí píseň nejkrásnějšího úderu bílého sportu.
Billy Carter, bratr někdejšího amerického prezidenta Jimmyho Cartera a nadšený tenista, kdysi vtipkoval, že jedině jednoručný bekhend je tím správným, protože při něm můžete v druhé ruce držet pivo.
Když ve třicátých letech minulého století chytil Australan Viv McGrath jako první elitní tenista raketu při bekhendu do obou rukou, nestačil se jeho americký soupeř Wilbert Allison divit. „Pochybuji, že se byť jen jeden člověk z tisíce naučí hrát efektněji bekhend dvěma rukama než jednou,“ prohlásil tehdy.
V roce 2024 jde již pouze o humorné historky. Letos v únoru se poprvé v dějinách stalo, že jednoručný bekhend chyběl v top 10 žebříčku ATP. Přitom při jeho prvním vydání v září 1973 tam figurovalo devět jeho vyznavačů a Jimmy Connors, jediný obouručák, připomínal černou labuť.
S bekhendem hraným jednou rukou dnes nemůžete téměř uspět, tvrdí
