20. prosince 2008 • 12:32

Kraus: Korda? Takovej vyzáblej kluk

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Moderuje nejúspěšnější televizní talkshow v Česku. A sportovci jsou v Uvolněte se, prosím častými návštěvníky. Podle Jana Krause to není náhoda. Sportovci prý patří k nejlepším hostům.



Do vašeho pořadu jste pozvali už řadu slavných sportovců. Jací byli?
„Většinou mívají jednu společnou věc s hodně bohatými a úspěšnými lidmi z jiných oborů. Jsou veselejší a spokojenější než ti méně úspěšní a bohatí. O fous teda… (rozchechtá se) Ale je taky pravda, že často můžete být po setkání s takovým sportovcem dost překvapený. Buď prožijete těžkou deziluzi, protože obecně si lidi sportovce spíš idealizují. Anebo naopak příjemné překvapení.“

Sport je pro řadu lidí někdy až smyslem života. Jak ovlivnil vás?
„V jistých životních etapách taky hodně. Jednu dobu jsem byl například posedlej koňma. A to do té míry, že stranou šlo úplně všechno! Včetně gymnázia, na kterým jsem byl rázem na propadnutí. Já prostě miloval koně a hotovo! A pak jsem si prožil i tenisový vzplanutí.“

Opravdu? Až tak?
„Fakticky. Já sportu propadal až maniakálním způsobem.“

Jak to vypadalo?
„Prostě jsem se najednou choval tak, jako by se ze mě měl stát vrcholový sportovec. Což je teda v mým případě, jak asi uznáte, trochu chorobný. I proto ale dneska chápu lidi, pro který je sport tak důležitej. I když na druhou stranu mám zase trochu odpor ke kultu těla, který se tady v poslední době šíří. Takový to - být skvělej, krásnej, dokonalej. Pro lidi, co tohle vyznávaj, mám jednu moc smutnou zprávu: Ať děláte, co děláte, končí to dřív nebo později krachem.“ (zatváří se smutně)

Jak to myslíte?
„Smrtí, znetvořením, případně zpopelněním. (rozchechtá se) Víte, já když občas vidím ty partnerský páry, co furt běhaj, kupujou si tretry, čtou jen články o zdravý výživě a ani nemaj čas si spolu popovídat - tak to mně už přijde s prominutím trošku na hlavu.“


Co vaše tenisová kariéra?
„Chodil jsem na Slavii a tehdy bylo těžký se vůbec do takovýho klubu dostat. Mně se to povedlo jen díky tomu, že mi zelinář, u kterýho Pavel Složil zřejmě kupoval čerstvý kedlubny, sehnal jeho podpis. Tím se za mě zaručil a mohl jsem se stát členem klubu, kterej byl tehdy ostrovem noblesy uprostřed komunistickýho marastu. Tam platily úplně jiný zvyky. Takže když za mnou poprvé přišel starej pan Chadima a řekl mi, že po čtvrtý hodině už nemůžu sedět v klubu jen tak bez trika, tak jsem na něj koukal jako vejr. Prostě to tam už tehdy vonělo kapitalismem. A víte, kdo tam tehdy den co den trénoval na kurtu hned vedle?“

Povídejte…
„Takovej vyzáblej kluk. S kamarádem, se kterým jsme asi čtyři roky pilovali lob, jsme se okamžitě shodli, že to je ztracenej případ. Že se tam s nim dřou zbytečně, že z něj stejně nikdy nic nebude.“

A to byl kdo?
„Petr Korda. (chechtá se) On pak byl asi druhej na světě, takže jako vyhledávači talentů jsme se úplně neosvědčili.“

Za komunismu byl tenis pro řadu lidí spojený i se snem dostat se za hranice, vydělat si…
„To ale nebyl náš případ. My jsme snili o tom, aby nás vůbec pustili do haly. Ale stejně to bylo hezký. Pozdějš jsem bral občas do klubu i ženu a děti. Člověk si tam připadal, že není tím bolševismem tak zaprasenej.“

Vypadá to, že jste vždycky preferoval spíš individuální sporty.
„Jednoznačně. Mně tenis doporučila i psycholožka. Protože v kolektivním sportu jsem byl vždycky pobouřenej tím, co dělá obrana, když jsem v útoku a naopak. V tenisu jste si ale za výsledek zodpovědnej vždycky sám. Hele, co já si tam sám se sebou prožil! To se nedá popsat. To je šílenej pocit, když neplníte představy, který o sobě máte.“

Jak dlouho jste hrál?
„Intenzivně tři čtyři roky. Pak už jen sem tam a za poslední čtyři roky jsem se k tomu už nedostal vůbec. Já už jsem teď ve fázi, že se bojím toho zjištění, co by bylo, kdybych do míčku bouchnul.“

Můžeme to zkusit. Nějaký základ tam zůstat musel…
„Podívejte se, daleko jistější je pro mě hrát tenis na Playstationu. Tam si s váma dám zápas, kdy budete chtít. A ještě vás nechám vybrat si jakýhokoliv hráče. Klidně si vemte Nadala nebo Federera, já nastoupím s nějakou Ruskou a zmydlím vás, že jste to neviděl. A ve fotbale taky!“

Co se v sobotním plném znění rozhovoru v deníku Sport dočtete?
Proč mu vadí fotbalová fráze „za vítězství může celý tým“
Čím se odepsal Jaromír Jágr a jak ho překvapil Pavel Nedvěd
Proč je podle něj olympiáda v Praze jen záminka pro velkokrádež

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud