Je to chlapík ze staré školy. Pečlivě upravené vlasy, stejně tak uhlazené vystupování, jež vhodně doplňuje tričkem s límečkem. Šestinásobný grandslamový vítěz Stefan Edberg ani ve třiačtyřiceti letech neztratil nic ze své noblesy, jež z něj udělala miláčka davů a přiměla ATP pojmenovat po něm cenu za nejlepší sportovní chování.
Není divu, že dnes dělá švédská hvězda kariéru v byznysu. Nejen to Edberg prozradil před dnešním vystoupením na exhibici Advantage Tennis v exkluzivním rozhovoru pro Sport a MF Dnes.
Máte pověst velkého tenisového gentlemana. Kdy vás tenis naposledy naštval?
„To už bude dost dlouho… (smích) Naštvat se můžete z mnoha důvodů. Když jsem ještě hrál, nejvíckrát jsem se dokázal rozzlobit sám na sebe. Ale samozřejmě ne tak hrozně jako John McEnroe. Naposledy jsem byl mimo sebe na kurtu asi jako junior. Bylo mi nějakých šestnáct, hodil jsem raketu proti zdi a zničil ji. Tehdy jsem byl kvůli tenisu nejvíc vytočený v životě. Ale pak jsem si řekl: Tohle přeci není nutné a už se to neopakovalo.“
To jste měl podobný vývoj jako Roger Federer, který vyrostl ze vzteklého kluka v gentlemana kurtů…
„Ano, vidím určité věci, které máme s Federerem společné. On je taky hodně klidný na kurtu i mimo něj.“
Jste opravdu takový kliďas i v normálním životě?
„Nálady se mi moc nemění, jsem klidný, spíš tišší typ.“
Co vás dokáže v běžném životě vytočit?
„Když jezdí lidé po silnici bezohledně, to mě někdy vážně vytočí. Nebo když řídí opilí.“
Své nátuře jste zůstal věrný i poté, co jste v roce 1996 opustil tenisové kurty. Vedete klidný život, neobjevujete se příliš na veřejnosti. Co vlastně děláte?
„Tenis je dnes už jen malá část mého života. Jsem spolumajitelem investiční společnosti, doma ve Švédsku vlastním také nějaké nemovitosti, o které se starám. Tohle je v současnosti můj největší byznys. A pak je tu samozřejmě rodina, se kterou trávím hodně času. Řekl bych, že jsem víc vytížený, než když jsem hrával tenis.“
Investice a nemovitosti, to není zrovna v současné době nejjistější výdělek…
„Doba je těžká pro všechny, to je pravda. Ale s něčím takovým jsem vlastně trochu počítal, protože v posledních dvaceti letech začali být lidé hodně chamtiví a touhle krizí to vyvrcholilo. Ale já krizi vnímám i pozitivně, měli bychom se z ní poučit.“
V Česku jste brán za tenistu, který upřel Ivanu Lendlovi wimbledonský titul. Porazil jste ho dvakrát v semifinále londýnského grandslamu. Jak na to vzpomínáte?
(smích) „Víte, Ivan dělal všechno pro to, aby Wimbledon vyhrál. Měl tam několik opravdu hodně dobrých ročníků. Ale také měl trochu smůly, protože musel čelit generaci opravdu výborných hráčů na trávě: mně, McEnroeovi, Beckerovi pak i Samprasovi. Jeho hra navíc nebyla určená pro trávu. Ale přeci nemůže být zklamaný, ostatní tři grandslamy vyhrál několikrát.“
„Naposledy jsem ho viděl asi před rokem a půl. Vím, že žije ve Státech a tráví hodně času se svými dcerami a na golfu. Neudržujeme spolu kontakt, i když jsme vždy dobře vycházeli. Hodněkrát jsme spolu trénovali, strávili jsme po turnajích dost času. Ivan je hodně přímý a upřímný člověk, stejně jako já. Rozuměli jsme si.“
A stejně jako Lendl i vy máte svou noční můru – French Open. V antukové Paříži jste nikdy nezvítězil, i když jste tam hrál před dvaceti lety finále proti sedmnáctiletému outsiderovi jménem Michael Chang. Štve vás, že vám chybí titul z města nad Seinou?
„V tomhle jsme na tom s Ivanem podobně. Byl jsem hodně blízko, ještě blíž než on ve Wimbledonu, abych French Open vyhrál. Hrálo se pět setů, chybělo mi vážně jen maličko. Bohužel to byla jediná šance, kterou jsem tam v životě dostal, i když jsem si tehdy myslel, že přijdou ještě další.“
Ivan Lendl se již téměř zbavil problémů se zády, opět hraje tenis a plánuje i exhibice. Kolik vy věnujete tenisu času?
„Snažím se udržovat v kondici. Hraju ho tak třikrát týdně. Kdybych trénoval víc, už by mě nudil. Víte, ono je hezké se zpotit, ale když budu na kurtu každý den, začne mi tenis připomínat práci, kterou jsem dělal celý život. A to nechci. Ani v televizi ho příliš nesleduju.“
Čekal bych, že si povzdechnete, že vámi proslavený styl servis – volej již vymřel.
„Samozřejmě by bylo hezké vidět ho víc, ale taková je prostě doba. Tenis je rychlejší, agresivnější, ani já bych si dnes nemohl dovolit chodit na síť tolik.“
Jedním z posledních hráčů, kteří se vás snaží napodobovat, je i Radek Štěpánek. Jak se vám jeho hra s náběhy na síť líbí?
„Já ho vážně moc neznám, to je spíš otázka pro Matse (Wilandera), který je odborník.“
Odborník Mats Wilander soudí, že mají Češi hodně slušnou šanci ve finále Davis Cupu proti Španělsku. Co vy na to?
„Upřímně? Vaše šance nejsou moc dobré. Hrát proti Španělsku v Barceloně není zrovna úplně jednoduché…“ (úsměv)
Váš poslední grandslamový titul přišel roku 1996 ve čtyřhře na Australian Open s Petrem Kordou. Jak se vám s ním hrálo?
„Výborně. Měl skvělé údery, vyhráli jsme spolu několik turnajů. Měl ohromný talent, byl levák, já pravák. To je základ velmi dobrého týmu.“
udělovanou hráči za nejlepší sportovní chování. Co to pro vás znamená?
„Je to pro mě speciální ocenění a ohromná pocta. Ale říkám si, že jsem přeci jen příliš mladý na to, aby po mně pojmenovali cenu. (smích) Jenže já myslím, že ji stejně za pár let přejmenují na cenu Rogera Federera, protože on už ji dostal tolikrát…“
Takže vnímáte Federera jako svého nástupce?
„Určitě. Dělá pro tenis ohromně moc věcí na kurtu i mimo něj. Přijde mi i dost citlivý. Ve skutečnosti ho osobně neznám, ale dělá na mě strašně dobrý dojem.“
A navíc říká, že jste byl jeho dětským vzorem…
(smích) „To je pravda. Cítím se tím vyznamenán.“
Takže v rivalitě mezi ním a Nadalem stojíte na Švýcarově straně?
„Určitě mi je sympatičtější. Jejich rivalita je nádherná. Předtím jste měli vždy jednoho dobrého a jednoho špatného hráče jako třeba Borga proti McEnroeovi. Ale tihle dva jsou tak charismatičtí a kladní hrdinové, že je to téměř dokonalý vztah. Odehráli mezi sebou strašně moc skvělých zápasů…“
Jenže Nadala letos evidentně vykolejil váš krajan Robin Söderling, jenž ho zdolal v osmifinále French Open. Jak to Švédsko prožívalo?
„Strašně moc. Na pár dní bylo celé Švédsko vzhůru nohama. Vážně. I já byl v šoku. Vždyť jsem si myslel, že snad Nadal nikdy v Paříži neprohraje. Ale pro tenis ve Švédsku to bylo úplně skvělé, přitáhlo to hodně pozornosti.“
Jak si povedete vy v sobotní pražské exhibici Advantage Tennis, která je pojatá jako daviscupový souboj mezi Švédskem a Československem? Hrajete singlový zápas s Jiřím Novákem. Neděsí vás, že je o devět let mladší než vy?
(smích) „Dneska ještě ne, možná před zápasem mě to začne děsit. On je sice mladší, ale já jsem na svůj věk vážně ve skvělé kondici. Spíš mi chybí odehrané zápasy. To může být problém, protože zápas a trénink jsou dvě úplně jiné věci.“
Dovedete hrát stále stylem servis – volej?
„Dovedu, ale je to čím dál tím těžší. Pro tenhle styl už musíte být opravdu velmi fyzicky připravení a rychlí na nohách. Občas se samozřejmě o náběhy na síť pokusím, ale nemůžu to opakovat neustále jako dřív.“
Není pro vás trochu smutné, že už nezvládáte hrát tak jako dřív?
„Trochu ano, ale tohle potká úplně každého. Váš mozek je najednou rychlejší než vaše nohy. Přesně víte, co máte udělat, ale jste u sítě později, nemáte takovou sílu v zápěstí… Ale i tak pro mě tenis stále zůstává velkým potěšením.“
|
Proč se Stefan Edberg Legendou 2. Za kariéru vyhrál 806 utkání, pouze pět hráčů v dějinách dokázalo posbírat víc triumfů. 3. Do země dvakrát zašlapal sen Ivana Lendla o triumfu ve Wimbledonu, v letech 1987 a 1990 ho porazil v semifinále turnaje v All England Clubu. 4. Vyhrál čtyřikrát Davis Cup a ještě třikrát si zahrál ve finále nejprestižnější týmové soutěže 5. Měl největší rivalitu s Borisem Beckerem, se kterým prohrál 25 ze 35 utkání. Ve finále Wimbledonu se však potkali třikrát a z toho dvakrát uspěl švédský gentleman. 6. Roger Federer uvádí Stefana Edberga za svůj dětský vzor. 7. Roku 1983 vyhrál všechny čtyři juniorské grandslamy, to se před ním nikomu nepovedlo. 8. Od zavedení oficiálního žebříčku ATP byli pouze Edberg a John McEnroe světovou jedničkou v singlu i deblu. Jeho nejčastějším partnerem byl Anders Järryd. 9. Držel rekord v počtu nepřetržitých účastí na grandslamech, jichž odehrál 54 v řadě. 10. ATP ocenila jeho gentlemanství a pojmenovala po něm cenu za nejlepší sportovní chování na kurtu i mimo něj. |
