Je to přesně čtyřicet let, co Jan Kodeš pozvedl nad hlavu pohár za vítězství na French Open. Vynikající výkony Tomáše Berdycha sleduje legendární vítěz tří grandslamových turnajů přímo na místě, před vítězným čtvrtfinále byl svého krajana osobně povzbudit. Šanci, že Berdych na jeho úspěchy naváže, vidí jako nadějnou.
V muzeu na Roland Garros podepsal Jan Kodeš stohy výtisků své životopisné knihy. Čtyřicet let po jeho triumfu budou jistě žádaným artiklem.
Hypotetické možnosti, že stejně – tedy jako vítěz – bude připomínán i Berdych, dává Kodeš třicet procent.
„Ale i kdyby se mu to letos nepovedlo, může na mě navázat v příštích letech. Je silný, má hodně let před sebou,“ prorokuje.
Nakonec, stejně stylový by byl triumf českého hráče i za rok. Vždyť Kodeš vyhrál French Open po roce 1970 také v roce 1971...
Jaké potěšení vám dělá sledovat Berdycha v Paříži, kde jste dosáhl dvou ze tří grandslamových titulů?
„Sleduju všechny jeho zápasy a jsem velmi spokojený. Tomáš hraje výborný tenis. Moc se mi to líbí. Oproti tomu, kdy jsem ho viděl naposledy, což bylo ve finále Davis Cupu v prosinci, se ohromně zvedl. Zlepšil pohyb, hraje s velkou agresivitou a hlavně hraje velice sebevědomě. To je na něm vidět. Když si věříte, dáváte i do úderů větší sílu. Když ne, míč těžko udeříte, jak máte.“
Myslíte už na to, že by po čtyřiceti letech vyhrál French Open další Čech?
„Copak myslel, myslet můžeme na cokoliv. (směje se) Ale bude to ještě hodně těžké. Vždyť je tam ze druhé strany pavouka Nadal, který je na antuce těžko porazitelný. A napřed má Tomáš v semifinále Söderlinga, což bude taky nesmírně těžké utkání. Já jsem dokonce před čtvrtfinále říkal, že pro Tomáše by bylo lepší, kdyby měl v semifinále Federera, protože Söderling tady (v Paříži) hraje parádně. Bude to ještě hodně těžké.“
Těžké, ale stylové, co říkáte?
„No to jo. Stylové by to bylo.“
Co se vám na Berdychovi líbí nejvíc?
„Hlavně to sebevědomí, s jakým za výsledkem jde. Po vyhraných zápasech samozřejmě stoupá, forma hráče od prvního kola narůstá. Výhry mu ještě dodávají. Bylo vidět, že Južný na něho vůbec neměl, Tomáš ho suverénně přetlačil. Věří těm svým úderům, což je potřeba.“
Taky překonal ve dvou zápasech hodně těžké podmínky.
„No tak ony zas tak těžké nebyly. Pršelo a byly přerušení, což nehrálo až tak velkou roli. Nepříjemné je to pro oba hráče. Nicméně to nic nemění na tom, že Tomáš je ve velmi dobré formě.“
Dá se považovat za unikát, že turnajem prochází bez ztráty setu?
„Těžko říct, jestli je to unikátní. Hlavně to není podstatné. (směje se) Zásadní je, aby to vyhrál celé. Všech sedm zápasů. Kolik ztratí člověk setů, to je dobré pro to, že má v nohou méně únavy, která se v závěru vždycky načítá. Když má hráč za sebou víc pětisetových zápasů, tak může být v semifinále nebo finále víc unavený. Neznamená, že když dosud neprohrál set, že se to ještě nestane.“
Bavíme se o tom, jaké by to bylo, kdyby český tenista vyhrál znovu French Open. Kolik tomu dáváte procent?
„Celý turnaj? Tak třicet procent. A na Söderlinga dávám padesát na padesát.“
Budete mít možnost povzbudit Berdycha osobně?
„Mluvili jsme spolu krátce před čtvrtfinále, mluvil jsem i s jeho trenérem Krupou.“
A zjevně ho to inspirovalo.
„Jak se to vezme. (smích) To se musíte zeptat jeho, co mu to dalo. On je takový, řekl bych, plachý.“
Dal jste mu nějakou radu?
„O rady vůbec nešlo, žádné jsem mu ani nedával. Tam bylo podstatné mu pogratulovat, pochválit ho, že hraje dobře. Všechny zápasy byly super. Pochvala je pro hráče příjemná.“
Zejména od legendy. Kolik lidí si přišlo pro knihu, kterou jste přímo v areálu Roland Garros podepisoval?
„Nešlo ani tak o chození lidí. Všechny jsem podepsal dopředu a francouzská federace si odkoupila knihy, které bude dávat do oběhu. Já jsem tehdy vyhrál i v následujícím roce, jejich federace bude knihy prodávat v tenisovém muzeu na Roland Garros. Přišly tam televizní štáby z hodně zemí, dělal jsem rozhovory. I jeden český novinář tam byl, tak jsme si trochu zavzpomínali.“
Jaké ve vás tohle vzpomínání vyvolává dojmy?
„Vzbuzuje to dojem, že to bylo před deseti lety. A ono je to už čtyřicet roků.“
Třeba právě sledujete svého nástupce.
„Jestli bude Berdych takhle hrát, tak i kdyby to tady nevyhrál letos, tak může být mým nástupcem po další roky. Je mu čtyřiadvacet, poslední slovo ještě neřekl. Má velkou sílu, je vysoký, velice zlepšil servis. Bude hrát ještě dalších deset let, šanci má.“
Jak zápasy prožíváte? Fandíte mu?
„Já sleduju všechny výsledky českého tenisu, i děvčata. Teda během prvních kol především výsledky v novinách. Víc mě to začne zajímat od čtvrtfinále dál. Když se náš hráč dostane do závěrečných bojů, kde jde o titul. To už má náboj.“
Vy sám považujete dva tituly z French Open za svůj největší grandslamový úspěch?
„To se nedá porovnávat. Hodně lidí si mě za ně cení. Asi i proto, že na titul tady nedosáhli McEnroe, Becker, Connors, Edberg, Sampras a až nedávno Federer. Vnitřně je však pro mě víc Wimbledon, protože všechny soupeře jsem dokázal porazit na trávě, přestože se pořád prezentovalo, že jsem jen antukář. S trávou bojovalo hodně evropských hráčů, podobně jako Američané s antukou. Já jsem trávu zdolal, což bylo pro mě to největší vítězství."
