Chystaly se na finále proti Martině Hingisové s Annou Kurnikovovou, nakonec musely vzít zavděk jinými soupeřkami. Jana Novotná s Martinou Navrátilovou ještě nikdy v životě neprohrály zápas a po French Open získaly titul i ve wimbledonské čtyřhře legend. V jejím vyvrcholení zdolaly rodačky z Česka Američanky Tracy Austinovou s Kathy Rinaldiovou 7:5, 6:0.
Na wimbledonské terase se radoval tým Rafaela Nadala a také Jana Novotná popíjela šampaňské. „Kdybych už neměla hrát žádný zápas, nevadilo by mi kariéru takhle ukončit,“ říkala dvaačtyřicetiletá dáma.
Nebylo vám líto, že jste si finále nezahrály proti mladicím Hingisové s Kurnikovovou, které ani nevyhrály svou skupinu?
„To víte, že jsme se na ně chystaly. Ale bylo nám jasné, že budou mít s Traci Austinovou a Kathy Rinaldiovou problémy. Věděly jsme, že Kurnikovová nehraje vůbec dobře a chybí jí zápasy. Víceméně spíš tak doufaly, že tady v legendách vyhrají. Je to klasický příklad toho, ať hraje Martina Hingisová dobře, jak chce, že debl prostě nejde v jednom člověku zvládnout. Trošku mě mrzelo, že jsme se s nimi nepotkaly. Tohle finále všichni očekávali a všem by se líbilo.“
Ale vy jste si ho užily i proti jiným soupeřkám, že?
„Přesně tak. A hlavně, že jsme vyhrály, že? (smích) Říkala jsem Martině po zápase, že těch posledních osm týdnů, co jsme spolu trénovaly a trávily nějaký čas, vyhrály na Roland Garros i tady ve Wimbledonu, bylo krásných. Říkala jsem: Kdybych už neměla hrát žádný zápas, nevadilo by mi kariéru takhle ukončit. A Martina mi na to říká: Co děláš? Vždyť ještě musíme vyhrát US Open a Australian Open, abychom měly Grand Slam. Ale samozřejmě vůbec nevím, jestli tam nějaký turnaj budou mít.“
Takže co budete hrát nyní?
„Vrhcáby nebo něco takového. (smích) Co se týká tenisu, nemám naplánovaného vůbec nic. Rýsuje se sice spousta jiných moc hezkých plánů, ale co se týká tenisu, tak bohužel nic. Bude mi to docela chybět. Už jsem si zvykla na každodenní tréninkový režim, sport je pro tělo i hlavu vynikající. Uvidíme, jestli něco uspořádají na US Open.“
Dohodly jste se s Martinou Navrátilovou i na příští ročník Wimbledonu?
„Tak daleko jsme nekoukaly. Budeme spolu samozřejmě v kontaktu a uvidíme, jak to dopadne. Třeba se ještě dřív podaří nějaká exhibice či podobná akce.“
Na podzim bude hrát v Česku exhibici Ivan Lendl. Mohly byste přijet někdy i vy, ne?
„Já si myslím, že by to bylo docela fajn. Ale nevím, kdo to zorganizuje? Myslím, že všichni ví, že jsme tomu hodně otevřené a že právě v Česku bychom hrály nejraději. Ale nějak chybí kontakty, aby se to všechno dalo dohromady.“
Plánovala jste, že se ve Wimbledonu potkáte s vévodkyní z Kentu, vaší osudovou wimbledonskou ženou, které jste se po finále v roce 1993 vyplakala na rameni. Došlo k tomu setkání?
„Došlo a bylo velice krásné. Řekla bych, že jsme se viděly po dobrých deseti letech. Její reakce mě velice překvapila. Když pro mě přišel strážce, aby mě k ní eskortoval, paní vévodkyně se otočila, vyskočila a běžela ke mně. To je v jejím věku nádherné. Měli jsme pro sebe chvilku, abychom si řekly, co jsme chtěly. Bylo to moc hezké setkání a teď s ní budu v kontaktu. Těším se, že když budu mít cestu do Londýna, sejdeme se třeba i mimo Wimbledon.“
Co jste vévodkyni říkala?
„Hlavně, to, že závěrečná ceremonie na centrkurtu už bez ní není to, co bývala.“
